Demonstrace už nestačí. Občanská neposlušnost je legitimní cesta k lepšímu světu

Jana Pravdová

Svobodná média, demokracie a ochrana přírody si zaslouží obranu všemi nenásilnými prostředky. Pokud o dnešní zdánlivě samozřejmá práva přijdeme, získat je zpět bude nesmírně těžké.

↗
Občanská neposlušnost má dlouhou a úctyhodnou tradici. Na snímku pamětní deska připomínající první občanskou neposlušnost v dějinách. Americký spisovatel Henry David Thoreau odmítl platit daň z hlavy na protest proti otroctví a americko-mexické válce, za což strávil jednu noc ve vězení. Tato zkušenost ho inspirovala k napsání slavného eseje Občanská neposlušnost (1849), v němž obhajoval morální povinnost jednotlivce nepodporovat nespravedlivý stát. Foto WmC

Od počátku funkčního období vlády Andreje Babiše vidíme po celé zemi jednu demonstraci za druhou, statisíce podpisů pod peticemi, obrovské dosahy na sociálních sítích. Naše počty rostou a těšíme se na další demonstraci — desátou, dvacátou, třicátou. Vyslechneme si projevy a pak s dobrým pocitem jdeme domů.

S novým dnem ale přijde nové dno, nový skandál, nový destruktivní krok vlády. Dál pokračuje rozkládání institucí, demontáž agendy ministerstev, rozbíjení sociálního smíru, ničení pilířů demokracie, médií, kultury, vzdělávání, zpochybňování vědy, vyhazování odborníků a útok na ochranu přírody.

Nezákonné není nelegitimní

Jako uvědomělá občanská společnost cítící odpovědnost za udržení zdravé demokracie máme povinnost klást si společně otázku, co bychom měli udělat víc, abychom tomu zabránili. Co bychom měli dělat, aby se naše opakované demonstrace neproměnily v běžný folklor, na který si členové vlády a koaliční poslanci snadno zvyknou a budou jim leda pro smích?

Odpověď zní: občanská neposlušnost, tedy nenásilné a vědomé porušení pravidel či zákonů ve jménu vyššího společenského zájmu. Narušení běžných pořádků přitahuje pozornost k tématům přehlíženým či nedostatečně řešeným. Pro mocné je pak složitější je ignorovat, protože takové akce rozproudí veřejnou debatu, takže ignorovat požadavky protestujících je politicky či ekonomicky nákladnější. Mohou také přimět k zájmu o problém lidi, kteří by si jinak další demonstrace na náměstí ani nevšimli.

Samozřejmě ne každá taková akce musí být úspěšná. Záleží na tom, jak je promyšlená, jaké má cíle a jak zapadá do širší strategie. Příkladem akcí občanské neposlušnosti mohou být studentské okupační stávky nebo středoškolské páteční stávky za klima. Patří mezi ně i nenásilné blokády institucí a firem devastujících životní prostředí, jako například blokování těžby v uhelných velkolomech nebo kácení stromů v cenných lokalitách národního parku Šumava. Některé takové akce byly dokonce zpětně shledány soudy za legitimní a destrukce jako nezákonná.

Jdeme-li hlouběji do minulosti, vzpomeňme na americké hnutí za občanská práva, které vedl Martin Luther King. Jak by asi vypadal boj proti rasismu, kdyby protestující respektovali nespravedlivá pravidla, která jim stanovili rasisté? Afroameričanka Rosa Parksová odstartovala celé hnutí právě tím, že se rozhodla porušit zákon a posadila se v autobuse na místo vyčleněné pro bílé cestující.

Sociální hnutí, která používala občanskou neposlušnost a nenásilné přímé akce, dosáhla zrušení otroctví a segregace nebílého obyvatelstva, vybojovala volební právo pro ženy, lepší práva pracujících včetně osmihodinové pracovní doby a pětidenního pracovního týdne i práva pro sexuální a etnické menšiny.

Odbory České televize a Českého rozhlasu zorganizovaly na začátku listopadu stávku. Kolik lidí dnes ví, že stávkování bylo v minulosti trestné? Právo na stávku nepřišlo shora, z laskavé vůle politiků. Dělníci si ho museli vybojovat, často ve střetech s armádou a policií. To díky nim jsme mohli 3. listopadu legálně stávkovat za veřejnoprávní média.

Každý rok oslavujeme statečnost studentů, kteří se tváří v tvář brutalitě Veřejné bezpečnosti rozhodli neuposlechnout jejích příkazů a nenásilnou formou pokračovat v pochodu Národní třídou. Ve jménu boje za svobodu a demokracii udělali klíčový krok k tomu, abychom se my další mohli už nejen svobodně shromažďovat, ale i žít v demokracii. Mnoho lidí bylo za minulého režimu perzekvováno za to, že bojovali za svobodu a odmítali se podřídit tehdejším pravidlům.

Demokracie se sama neubrání

Dnes naštěstí žijeme v úplně jiných podmínkách. I nyní ale potřeba nenásilně se postavit proti pravidlům a příkazům, jestliže chceme ubránit hodnoty, po nichž mocní šlapou.Takovým případem je i boj za veřejnoprávní média. Samo vedení sněmovny se rozhodlo svým jednáním obejít celou řadu pravidel, která mají za úkol udržovat důvěru mezi legislativním orgánem země a širší společností. Vládní politici jednají způsobem, který je záměrně nepředvídatelný, neupřímný a minimalizuje možnost kontroly. Nejedná se přitom o ojedinělý případ.

Nejen proto jsme se v den prvního čtení zákona o financování veřejnoprávních médií rozhodli porušit příkaz bezpečnostních složek Poslanecké sněmovny a přímo na návštěvnické galerii Poslanecké sněmovny nenásilnou formou protestovat proti útoku na nezávislost veřejnoprávních médií.

Je legitimní sbírat podpisy pod petice a organizovat nahlášené demonstrace na náměstích. Je důležité šířit osvětu, vydávat studie a věnovat se lobbingu. Má ale smysl používat i odvážné, narušující protesty či přímé akce a nenásilným způsobem přímo konfrontovat ty, kteří nás ignorují a ohrožují naši budoucnost.

Naše akce ve Sněmovně byla jen jednou z mnoha možností, jak se ozvat. Sama o sobě samozřejmě nezajistí, že vláda od svých plánů ustoupí. Stejně jako to nezajistí další demonstrace nebo petice. Pokud ale chceme naše práva a demokracii skutečně ubránit, nemůžeme se spokojit jen s tím, že nás na náměstích bude stále víc. Musíme přemýšlet i o tom, jak společně vytvořit takový tlak, aby ho už politici nemohli jednoduše ignorovat.

Musíme hledat další formy nenásilných protestů, které budou adekvátní a důraznou odpovědí na špatné a arogantní kroky vedení našeho státu. Se stupňující se arogancí těch, kdo nám vládnou máme povinnost stupňovat i sebevědomou odpověď občanské společnosti. Opravdová občanská neposlušnost může posunout dynamiku dění. To je naše skutečná moc bezmocných.