Je zřejmé, že vláda usiluje o ovládnutí veřejnoprávních médií. Je to velké nebezpečí pro kvalitu demokracie. V tomto sporu stojím jednoznačně na straně veřejnoprávních médií a jsem přesvědčena, že je musíme bránit, a to i tehdy, když máme k jejich práci vážné výhrady.

Patřím k těm, kteří jsou dlouhodobě kritičtí k některým aspektům práce české televize. V posledních letech selhává zejména pokud jde o informování o Gaze a již celá desetiletí v ní převládá spíše liberálně pravicový diskurs jakožto základní norma, což ovlivňuje klima v celé společnosti a způsobuje to, že podstatná část lidí v naší zemi se cítí nedostatečně reprezentována.

Na druhé straně jsem přesvědčena, že jak televize, tak rozhlas odvádějí také mnoho kvalitní práce, a to nejen v kulturní a vědecké oblasti, ale často i ve zpravodajství. A už vůbec si nemyslím, že tato selhávání lze řešit cestou, na niž se vydala současná vláda.

Měli bychom si ale uvědomit, že televize a rozhlas jsou jen částí útoků na svobodný veřejný prostor. Plánované snižování rozpočtu Fondu audiovize, nová pravidla pro kulturní časopisy, které se nebudou smět dotýkat politických témat, pokud budou chtít dostat dotaci, útoky na občanský sektor, jsou dalšími kroky, jimž se vláda snaží umrtvit veřejnou debatu.

Destrukce Rady vlády pro lidská práva, zákon o státní službě, jenž umožňuje snadno se zbavovat nepohodlných úředníků, novela zákoníku práce legalizující švarcsystém, to vše jsou nejen snahy o potlačování svobodné společnosti, ale i útoky na sociální práva každého jednotlivce.

Mohli bychom si říci, že žádný z těchto prvků jednotlivě není s to ohrozit společnost jako celek, ale v souhrnu mohou zasáhnout a zhoršit velmi citelně celospolečenské klima, a to je také nepochybně cílem těchto falešných přátel obyčejných lidí.

Je skvělé, že jsme se tu dnes sešli, braňme veřejnoprávní media, braňme však i práva lidí, kteří se živí prací, ať už úředníků, dělníků nebo lidí v kultuře. Buďme solidární, jenom tak můžeme uspět.