2017 „Makat a neblábolit,“ psalo se jednou na billboardech politické divize holdingu Agrofert, na nichž Andrej Babiš objímal žvanícího smajlíka v obleku.

2022 „Kdybyste byl prezidentem, co byste mohl udělat pro nás, pro děti,“ ptalo se Babiše v zimě před poslední volbou hlavy státu školou povinné děvče. „Musíte makat,“ odvětil oligarcha.

2026 „Česko bude zase makat,“ oznámil Babiš letos při zahájení předvolební kampaně. „To, co děláme ve vládě, budeme dělat i v komunální politice,“ dodal výhrůžně.

Jak vidno, makání má Babiš v oblibě.

A není zdaleka sám. Makání tu mají rádi téměř všichni. Makání je v našich končinách nesmírně populární, a to napříč společností. Makání tu vzýváme dlouhá léta. Makání oslavoval Husák. Makání velebil Klaus. Makání má plná ústa Babiš. Makání představuje to nejdůležitější z našich životů. Makání nám získává respekt. Makání dělá pravého muže — sorry jako ženy. Makání zaručeně zaručí světlou budoucnost. Makání je zkrátka normální. Nu, a kdo nemaká, normální není.

Co na tom, že kult makání ničí duše, těla a nakonec i svět. U nás se makalo, maká a makat bude. A jak si takové makání představuje Babiš?

Za prvé — za nuzný peníz

Česká republika i letos patří mezi tu menšinu evropských zemí, jejichž minimální mzda nepřesahuje tisíc eur, a ta naše má navíc třetí nejnižší kupní sílu. Jak před časem shrnuli pracovníci Výzkumného institutu práce a sociálních věcí, česká minimální mzda jen stěží pokrývá základní životní potřeby včetně bydlení, přičemž v případě nájemního bydlení ve větších městech nestačí vůbec. A její razantní růst vláda nechystá.

Za druhé — bez ochrany

Vedle žalostně nízké minimální mzdy Česká republika měla a znovu bude mít i velmi skromnou podporu v nezaměstnanosti. Ačkoli ji minulá vláda zvýšila z šedesáti na osmdesát procent mzdy, současná plánuje návrat k někdejšímu stavu. Analýza ministerstva práce a sociálních věcí přitom poslední úpravu podmínek vysvětlovala tak, že změně práce — s níž je spojen jak podstatný růst mzdy, tak i daní a odvodů pro stát — brání právě nedostatečná podpora v nezaměstnanosti.

Za třetí — na švarc

V porovnání s jinými evropskými zeměmi má Česká republika rovněž jeden z nejvyšších podílů OSVČ na pracovní síle. Poněvadž jsou živnostníci oproti běžným zaměstnancům v daňovém systému výrazně zvýhodněni — jak dokládají například studie PAQ Research —, bují u nás švarcsystém. A přestože připravuje stát o miliardy korun, vláda jej chce skrze připravovanou redefinici závislé práce dále rozšířit a většinově legalizovat, což vedle ekonomických ztrát povede i k prekarizaci tisíců a tisíců pracujících.

A to by pro dnešek stačilo. Dost už písmen, čtení a kdejakých intelektuálských rozmařilostí. Ke strojům, holoto. A makat!