Umělá inteligence nás nejspíš o práci nepřipraví, o pracovní práva a jistoty ale ano. Boj o pracovní jistoty se blíží k závěru. A prohráváme.

Vláda poslední prázdninový den schválila návrh zákona o platformové práci. Tento zákon měl díky unijní legislativě zlepšit pracovní podmínky takzvaného digitálního prekariátu. Tedy lidí, které řídí, kontroluje a odměňuje aplikace v jejich telefonu. Jde o kurýry donáškových a alternativních taxislužeb, jako je Wolt, Bolt, Uber či Foodora. Minulý čas používám proto, že to, co mělo být šancí na zlepšení, v konečném důsledku dost možná otřese pracovními jistotami, jak jsme je znali desítky let.

Platformová práce není jen dočasným technologickým trendem. To, co v současnosti sledujeme, je bezprecedentní transformace trhu práce — trhu, do kterého vstoupila umělá inteligence.

O nahrazování lidské práce umělou inteligencí se hovoří stále častěji. Naposledy v srpnu tohoto roku ve své eseji Bill Gates zmínil překotnost vývoje AI a dal ji do kontextu rizika zániku mnoha pracovních pozic a případného vzniku nových.

Falešná flexibilita

V kapitalistické společnosti je zaměstnání nejen zdrojem finančních prostředků na základní životní potřeby, ale představuje také klíčový pilíř lidské důstojnosti, společenské sounáležitosti a sociální integrace. Platformová ekonomika nám ale ukazuje ještě jeden rozměr: že umělá inteligence ovlivňuje nejen to, které pozice vzniknou či zaniknou, ale také že se mění samotný způsob, jakým pracujeme.

Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, který vládní znění zákona vítá, je flexibilita tou největší devízou nové legislativy. Lidé se údajně již nechtějí nechat svazovat „zastaralými“ pracovními smlouvami a požadují více svobody a flexibility.

Tato flexibilita je však především marketingovým tahem platforem a jejich hlavní deklarovanou konkurenční výhodou. V praxi to znamená, že musíte pracovat jako OSVČ a ve většině případů se stát identifikovanou osobou k DPH — protože většina těchto platforem má sídlo v zahraničí. Poskytujete tak služby coby samostatný podnikatel zahraničnímu subjektu. Tato „flexibilita“ je však velmi ošemetná.

Když se vrátíme k tomu, jak platformy mění samotný způsob, jímž pracujeme, je nutné zmínit, že na pracovnících testují systém nekonečné gamifikace — tedy uplatňování herních prvků a mechanik v běžném pracovním procesu. Flexibilní sice být můžete, ale v momentě, kdy přistoupíte na pravidla hry, si s vámi aplikace a její algoritmus bez nadsázky začnou hrát.

Přesně jako ve hře na mobilu či konzoli sbíráte body. Berete všechny zakázky? Vaše skóre stoupá, algoritmus je k vám přívětivý a odměňuje vás atraktivnějšími zakázkami. Když ale potřebujete zajistit péči o blízké nebo máte jiné povinnosti a nabídku odmítnete? Skóre okamžitě padá a kvalitní zakázky mizejí.

Nejvíce to připomíná známou zelenou sovu z aplikace Duolingo, která uživatele citově vydírá, jen aby nepřerušili svou sérii. V případě platformové aplikace však nezhyne virtuální postavička — algoritmus vás jednoduše odřízne od obživy. Zdánlivá flexibilita se tak mění v neustálou pohotovost a neviditelnou dopaminovou závislost. Flexibilita tak neslouží k usnadnění života pracovníka, ale k naplňování potřeb algoritmu. A jediný, kdo na této hře skutečně vydělává, je platforma samotná.

Právě tato zdánlivá flexibilita se propisuje do toho úplně nejzásadnějšího — do pracovněprávních vztahů.

Horší než zrušení superhrubé mzdy

Schválený návrh zákona o platformové práci by sice měl přinést více transparentnosti (například povinným rozkrýváním algoritmického řízení), v praxi jde ale o čistě minimalistickou transpozici unijní směrnice. Výsledná podoba tak jde výrazně na ruku platformám.

V minulosti jsme přitom viděli jasná rozhodnutí soudů — například v kauze společnosti Rohlík.cz —, podle kterých nelegální švarcsystém u kurýrů jednoznačně porušoval zákoník práce. Schválená novela však místo toho umetá cestu k jeho faktické legalizaci. Součástí zákona je totiž změna samotné definice závislé práce v § 2 zákoníku práce.

A právě tato úprava — dost možná nejzásadnější zásah do zákoníku práce za posledních třicet let — zvedla ze židle odborové svazy po celé republice. Důvodem není jen ochrana dosud přehlížených kurýrů, ale fakt, že tato změna přepisuje pravidla hry pro všechny zaměstnance. Zúžení znaků závislé práce totiž ovlivní všechny sektory, tedy nejen ty digitální.

Dopady tohoto kroku budou plíživé, ale o to více devastující. Zaměstnavatele už v podstatě nic nebude nutit k uzavírání standardních pracovních smluv. Ti, kteří si poctivé zaměstnanecké poměry přesto zachovají, budou za svou poctivost fakticky potrestáni — ztratí totiž konkurenceschopnost oproti těm, kteří přejdou na model bez jakýchkoliv závazků.

Místo narovnání prostředí tak ještě více vyostříme strukturální pokřivení českého trhu práce. Daňový a odvodový systém u nás extrémně zatěžuje standardní zaměstnance, zejména ty s nízkými příjmy. V ostrém kontrastu k tomu stojí relativně vysoký podíl osob samostatně výdělečně činných (13 % oproti unijnímu průměru 9 %), které celkově podléhají výrazně nižší daňové zátěži.

To platí zejména pro vyšší příjmové skupiny — zatímco drobným OSVČ ukrajují podstatnou část příjmů minimální odvody za sociální a zdravotní pojištění, pro vysokopříjmové osoby se systém díky výdajovým paušálům a paušální dani stává mimořádně výhodným. Nová legislativa tak dává zaměstnavatelům do rukou další obrovský finanční stimul k masivnímu převádění pracovníků na OSVČ.

Schválení zákona v této podobě tak není vítězstvím flexibility, ale tichým ústupkem státu před odpovědností za ochranu pracovníků. Změnu přitom nepostřehneme hned. Ani současná vláda, která ji připravila, se s jejími skutečnými dopady nejspíš ve svém funkčním období už nesetká. Transformace bude probíhat pomalu.

Mladí lidé, kteří teprve vstupují na trh práce, už klasické pracovní smlouvy mnohdy ani neuvidí — stanou se z nich automaticky „podnikatelé“. S tím se však zadělává na obrovský systémový problém do budoucna: protože odvody OSVČ bývají často nastaveny na minimum, nevyhnutelně směřujeme k éře rozsáhlé chudoby seniorů a vzniku celé jedné třídy chudých důchodců.

Nejde přitom o žádné drobné. Podle propočtů ČMKOS může tato změna připravit státní rozpočet až o 120 miliard korun — což představuje ještě větší sekeru ve veřejných financích, než jakou bylo zrušení superhrubé mzdy. A mezitím si aplikace v našich telefonech budou dál vesele a bezstarostně hrát s naší „flexibilitou“.