Konference o obnově Ukrajiny je každoroční setkání mezinárodních partnerů a ukrajinské vlády, kteří společně plánují obnovu země. Válečné škody se už nyní odhadují na stovky miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že válka dál pokračuje, věnuje se konference stále větší pozornost také mladým lidem, jejich vzdělávání a budoucímu uplatnění.

Na letošní konferenci, která se konala 25. června 2026 v Gdaňsku, vystoupili Andreas Schleicher z OECD a Pilvi Torstiová z Evropské nadace odborného vzdělávání (ETF) v panelové diskusi věnované dovednostem. Spolu s diplomaty z Ukrajiny, Polska a Japonska zdůraznili význam vzdělávání, které musí být jednou z hlavních priorit poválečné obnovy země.

Nejpřesvědčivěji o budoucnosti mladých Ukrajinců vypovídaly příběhy dvou jejich vrstevníků, které ukázaly, před jakými rozhodnutími stojí celá jejich generace. Oba vystoupili na samostatném workshopu v Gdaňsku, jehož se zúčastnila rovněž Torstiová.

Dvojice nabídla dva vzájemně propojené pohledy na mladou ukrajinskou generaci. Mladé lidi žijící mimo Ukrajinu zastupovala sedmnáctiletá Anastasija, která v Krakově založila občanskou organizaci na podporu mladých Ukrajinců doma i v zahraničí. Druhý pohled zprostředkoval dvaadvacetiletý válečný veterán Ruslan, který se vrací do civilního života. Jeho příběh dal poněkud otřepanému pojmu „odolnost“ skutečně lidský rozměr.

Vedle Anastasije a Ruslana je dalších přibližně 1,2 milionu mladých lidí, kteří od roku 2022 odešli do zahraničí, statisíce dalších brání zemi na frontě a podle údajů UNICEF zhruba dva miliony mladých lidí nestudují, nepracují ani se nepřipravují na budoucí povolání (NEET).

Zajistit budoucnost mladé generaci

Ukrajinská vláda nyní hledá podporu u mezinárodních partnerů, především v Evropské unii, aby této generaci po skončení války — ať už nastane kdykoli a za jakýchkoli podmínek — nabídla skutečnou perspektivu pokojné budoucnosti: kvalitní vzdělání a důstojné pracovní uplatnění. Ukrajinský trh práce přitom navzdory invazi prokázal pozoruhodnou odolnost.

Právě na tuto potřebu reaguje projekt EU nazvaná Záruky pro mladé. Členské státy se v jejím rámci zavazují nabídnout každému mladému člověku do čtyř měsíců od ukončení školy nebo ztráty zaměstnání kvalitní pracovní místo, možnost dalšího vzdělávání, odborné přípravy nebo stáž.

Ředitelka Evropské nadace odborného vzdělávání Pilvi Torstiová patřila k těm, kteří stáli u zrodu tohoto programu ve Finsku v roce 2013. Z něj se postupně stala politika celé Evropské unie a v poslední době také součást požadavků kladených na kandidátské země, jako jsou Ukrajina, Moldavsko a státy západního Balkánu.

Na závěr svého vystoupení v panelu Torstiová, která v letech 2013 až 2023 působila jako státní tajemnice na třech různých finských ministerstvech, zdůraznila: „Kdykoli někdo mladým lidem řekne, že jsou budoucností, měli by odpovědět: ‚Ve skutečnosti jsme přítomností. Jednat je třeba už teď.‘“

Úsilí navzdory nejisté budoucnosti

Anastasija a Ruslan by s ní souhlasili — stejně jako Julian Kricak a Olena Podobied-Frankivska, dvě výrazné osobnosti mladé generace v ukrajinské občanské společnosti.

Kricak je spoluzakladatelem občanské organizace 3,5 %, která působí v multikulturní Zakarpatské oblasti. Její název odkazuje na teorii, podle níž může aktivní menšina tvořící pouhých 3,5 procenta obyvatel vyvolat vlastním jednáním společenskou změnu.

Podobied-Frankivska je výkonnou ředitelkou Národní ukrajinské asociace mládeže (NUMO), sdružující mládežnické spolky z celé země. Ti, kdo pozorně sledují dění na Ukrajině, ji možná znají z oceňovaného dokumentu Jevgenije Afinějevského Winter on Fire, který zachycuje protesty Euromajdanu, na Ukrajině známé jako „revoluce důstojnosti“.

Olena patřila už v roce 2013 ke statisícům mladých Ukrajinců, kteří se tehdy shromáždili na náměstí. Vzpomíná, že předtím na Ukrajině v podstatě neexistoval žádný rámec pro politiku mládeže, s výjimkou přežitků sovětského systému, jako byli Pionýři nebo Komsomol — pozůstatků světa, který už neexistuje.

Za poslední desetiletí se situace zlepšila. Jak ale Olena připomíná: „Na mezinárodních workshopech se často setkávám s tím, že evropští kolegové předpokládají, že Ukrajina má v oblasti politiky mládeže téměř stoletou zkušenost, podobně jako některé evropské země. Ve skutečnosti máme sotva desetiletou zkušenost. Především potřebujeme rozvíjet zázemí pro mladé lidi, aby se tato politika dala skutečně uvést do praxe.“

K tomu se přidávají bezprostřední dopady samotné války. Podle studie British Council z listopadu 2024 se mladí Ukrajinci spíše vyhýbají dlouhodobému plánování a jen zřídka hledí dál než několik týdnů či měsíc dopředu. Jejich představy o budoucnosti zůstávají závislé na tom, jak se bude válka dál vyvíjet.

Ti, kdo odcházejí, a ti, kdo zůstávají

Současně se prohloubila fyzická i psychická vzdálenost mezi mladými lidmi, kteří se rozhodli zůstat, a těmi, kteří ze země odešli. Významnou roli v tom hrají sociální sítě.

„Rozumím tomu, proč jsou někteří lidé frustrovaní z těch, kteří se rozhodli odejít,“ vysvětluje Julian, osmadvacetiletý muž, který ani na okamžik neuvažoval o odchodu ze Zakarpatí. „Někdy si tak člověk možná i nevědomky utvrzuje vlastní rozhodnutí zůstat. Nevidím ale žádné otevřené nepřátelství a nemyslím si, že se tato propast po válce prohloubí, pokud se ji některá politická síla nepokusí uměle využít ve svůj prospěch.“

V důsledku války nyní v zahraničí žijí miliony Ukrajinců, mezi nimi i značná část mladých lidí. „Mnozí z nás doufají, že se vrátí,“ říká Olena. „Nemyslím si ale, že se vrátí většina z nich, bez ohledu na naděje ukrajinské společnosti a vlády. Ukrajinci se v zahraničí velmi snadno adaptují a pro země, které je přijaly, se stali přínosem. Bohužel zatím nevidím žádnou systematickou snahu pracovat s ukrajinskou diasporou [která je sama rozdělená, pozn. red.], přestože by se jí měla věnovat stále větší pozornost.“

V roce 2022 ukrajinská vláda zakázala mužům ve věku 18 až 60 let opouštět zemi. Když v srpnu 2025 zmírnila pravidla pro muže ve věku 18 až 22 let, zaznamenaly pohraniční úřady během následujících tří měsíců přibližně 96 000 výjezdů — což odpovídá zhruba jednomu ze sedmi mužů této věkové skupiny, uvádí ukrajinské Centrum pro ekonomickou strategii. Tato čísla však zachycují překročení hranice, nikoli trvalé odchody: neukazují, kolik lidí se později vrátilo, ani nezohledňují opakované překročení hranice jednou osobou.

Analýza Kyiv Independent s příznačným názvem Exodus mladých vycházela z průzkumu náborové platformy Robota.ua. Podle ní zaznamenalo po rozhodnutí vlády nárůst odchodů mladších zaměstnanců 71 procent ukrajinských firem.

Výzkum UNHCR zároveň ukazuje, že ukrajinští uprchlíci nejsou pro hostitelské země přítěží, a to bez ohledu na věk. V Polsku podle odhadů v roce 2024 přispěli k tvorbě 2,7 procenta tamního HDP. Právě zde se střetávají různé zájmy: ukrajinská vláda se snaží přilákat zpět část mladých lidí, do jejichž vzdělávání sama investovala, zatímco některé členské státy EU mají zájem udržet si pracovní sílu, která je kvalifikovaná a již dobře začleněná do společnosti.

Evropská nadace odborného vzdělávání se pohybuje právě mezi těmito dvěma zájmy. Ukrajinské vládě poskytuje různé formy podpory — od sběru dat a pomoci Ukrajincům přicházejícím do EU až po poradenství při reformách vzdělávání a trhu práce, včetně výše zmíněné Záruky pro mladé. Zároveň spolupracuje s členskými státy EU na společných iniciativách, jako je Team Europe.

Jak vysvětluje ředitelka Evropské nadace odborného vzdělávání Torstiová: „Naší úlohou je být dlouhodobým partnerem, poskytovat podklady, vytvářet prostor pro dialog a propojovat různé aktéry. Program Záruky pro mladé je toho dobrým příkladem. Byl zavedena ve všech členských státech EU a v každém z nich přinesl specifické zkušenosti i přidanou hodnotu.“

Ukrajina chce naopak zvýšit věkovou hranici programu z 30 na 35 let. Je to reakce na potřebu pomoci i starším mladým lidem, jejichž životní vyhlídky válka zásadně poznamenala a kteří bývají označováni za „napůl ztracenou generaci“.

Podobied-Frankivska upozorňuje: „Zatímco v jiných zemích se děti a dospívající vzdělávali na dálku během pandemie jen dva roky, na Ukrajině už takto fungujeme šest let. Jde o celou generaci, která se od té předchozí liší dokonce i způsobem, jakým navazuje společenské kontakty.“

Mladým Ukrajincům, kteří studovali nebo pracovali v Evropě, se otevřela další možnost volby: zůstat v zahraničí, nebo se vrátit domů.

„Odliv mozků je velmi složitý a mnohovrstevnatý problém, ale některé země naopak zažívají příliv kvalifikovaných lidí,“ vysvětluje Torstiová a pokračuje: „Stačí se podívat na předávání znalostí. Nejde o jednosměrný proces a netýká se jen celých společností, ale i jednotlivců. Proto není užitečné přistupovat k této otázce moralisticky. Jako agentura EU, která se řídí prioritami Evropské komise, ale zároveň usiluje o prosperitu zemí v evropském sousedství, chceme tento vzájemný prospěch podporovat na základě dat a prostřednictvím politického poradenství.“

Zprostředkovat dovednosti

Julian Kricak má velkou radost z nedávného rozhodnutí zpřístupnit Ukrajině Evropský sociální fond plus (ESF+). „Partnerství s klíčovými evropskými institucemi a organizacemi, zejména v rámci nadnárodních projektů, nám pomáhají získávat evropské know-how a zkušenosti, které využíváme na cestě k integraci do EU. Bez Záruky pro mladé bychom například neměli rámec, který nám umožňuje zaměřit se na mladé lidi, kteří nestudují, nepracují ani se nepřipravují na budoucí povolání (NEET).“

Kricak zdůrazňuje, že evropská podpora je důležitá nejen kvůli finančním prostředkům, ale především kvůli odborným znalostem. „Organizace jako Evropská nadace odborného vzdělávání nám v tomto ohledu pomáhají nejvíc,“ říká Kricak. „Zprostředkovávají nám přístup ke znalostem, které potřebujeme k provádění reforem na Ukrajině — nejen prostřednictvím jednotlivých odborníků, ale také tím, že nám pomáhají zorientovat se v souboru rámců a doporučení, které budou zásadní, až Ukrajina vstoupí do EU.“

Pilvi Torstiová připomíná, že úkolem unijních institucí, jako je Evropská nadace odborného vzdělávání, je přispívat k dlouhodobé stabilitě EU a zemí v jejím sousedství. Pro mezinárodní spolupráci je to obtížné období. Přesto zůstává spolupráce jedinou možnou cestou ke společné, mírové a především prosperující budoucnosti — pro mladé i starší Ukrajince stejně jako pro další země, které na členství v EU stále čekají.

Možná nejlépe to vystihla Olena Podobied-Frankivska, která o evropskou budoucnost Ukrajiny usiluje už od protestů na kyjevském Majdanu na podzim roku 2013: „Chceme přejít od režimu přežívání k rozvoji.“

Zdá se, že vhodnější chvíle vydat se na tuto cestu už sotva přijde.

Článek vznikl v rámci projektu EU Neighbours East, na němž se DR podílí spolu s jedenácti dalšími evropskými médii. Původně byl publikován v OBC Transeuropa. Přeložil OTAKAR BUREŠ.