V době, kdy se úbytek obyvatel stává problémem stále větší části světa, nabývá demografický propad Ukrajiny mimořádných rozměrů. Země čelí dvojí krizi: její populace klesá už více než třicet let a ruská invaze tento trend ještě výrazně urychlila. Může vstup do EU odliv obyvatel zastavit, nebo dokonce zvrátit? Udržet během války demografickou stabilitu země je dilema, které nemá snadné řešení — a ani budoucí členství v EU nemusí tento trend zvrátit.

„Celosvětový pokles populace začne podle všeho o desítky let dříve, než se očekávalo,“ píše Marc Novicoff v časopise The Atlantic. Zatímco prognózy OSN předpokládaly, že globální úbytek se projeví kolem roku 2084, někteří odborníci nyní uvádějí už rok 2055.

„Pokles počtu obyvatel Ukrajiny není ničím výjimečným. Jde o globální proces, který se v demografii označuje jako demografický přechod. Jedinečná je však situace, v níž se Ukrajina nachází,“ vysvětluje Oleksandr Gladun z Institutu demografie a sociálních studií Ptoukha Národní akademie věd Ukrajiny.

Demografický propad Ukrajiny má hlubší kořeny. Už v roce 2023 zveřejnil Kyiv Independent článek s titulkem Demografická katastrofa: Největší poválečná hrozba pro Ukrajinu.

Válka má samozřejmě na demografii země ničivý dopad — mimo jiné kvůli vysokým ztrátám na životech mezi vojáky i civilisty. Jak ale upozorňuje Gladun, „úmrtnost roste také kvůli zhoršování chronických onemocnění, stresu a v některých případech i nemožnosti dostat včas potřebnou lékařskou péči“. Zároveň klesá porodnost: „Lidé odkládají rozhodnutí mít děti. Je to přirozená reakce.“

Podle údajů ukrajinského ministerstva spravedlnosti, které citoval Kyiv Independent, zemřelo v roce 2024 na Ukrajině 495 090 lidí. To je téměř třikrát více než dětí, které se tam narodily.

Podle údajů, které zveřejnil ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky, ztratila Ukrajina od února 2022 ve válce proti Rusku 55 000 vojáků (profesionálních vojáků i branců). Tento údaj je však všeobecně považován za výrazně podhodnocený. Washingtonský think-tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia odhaduje počet padlých na 100 000 až 140 000, ruské ztráty pak na 275 000 až 325 000 vojáků.

„Počet obyvatel Ukrajiny klesá už od roku 1993,“ vysvětluje Gladun. „Válka tento proces výrazně urychlila. Podle našich prognóz bude tento trend dále pokračovat. Tempo však bude záviset na tom, kdy a za jakých podmínek válka skončí.“

Od roku 1991, kdy Ukrajina získala nezávislost na Sovětském svazu, přišla téměř o polovinu obyvatel. „Podle mého odhadu žilo na území kontrolovaném ukrajinskou vládou na začátku roku 2026 přibližně 28 milionů lidí. Na konci roku 1991 to bylo 51,7 milionu,“ říká Gladun. Podle prognózy OSN, kterou citoval deník Ukrainska pravda, by počet obyvatel mohl do roku 2100 klesnout na 15,3 milionu.

Tato čísla je však podle Gladuna nutné zasadit do kontextu. „Zaprvé je území, které má dnes vláda pod kontrolou, přibližně o dvacet procent menší než v roce 1991. Zadruhé neznáme počet obyvatel na územích, která vláda nekontroluje. A zatřetí nevíme, kolik lidí se po skončení války vrátí ze zahraničí.“

Kolik Ukrajinců jsou uprchlíci žijící v zahraničí?

Centrum pro ekonomickou strategii je nezávislé ukrajinské výzkumné centrum založené v Kyjevě v roce 2015. Podle jeho páté zprávy o uprchlících žilo jako uprchlíci na začátku roku 2026 v zahraničí 5,6 milionu Ukrajinců. Přibližně čtyři miliony z nich odešly z Ukrajiny přes její západní hranici.

„Máme také více než čtyři miliony vnitřně vysídlených osob. Ze svých domovů tak odešlo více než deset milionů lidí, tedy přibližně pětina předválečné populace,“ dodává Gladun.

„Ukrajina i po čtyřech letech plnohodnotné invaze dál přichází o obyvatele,“ potvrzuje Iryna Ippolitová, hlavní výzkumná pracovnice Centra pro ekonomickou strategii (CES). „Hlavní příčinou demografického úbytku je migrace. Podle odhadů CES opustilo Ukrajinu v roce 2025 přibližně 300 tisíc lidí. K úbytku obyvatel navíc přispívají válečné ztráty mezi vojáky i civilisty a klesající porodnost.“

Na konci srpna 2025 ukrajinská vláda uvolnila pravidla pro výjezdy mužů ve věku osmnáct až dvaadvacet let. Stanné právo vyhlášené na začátku ruské invaze v roce 2022 do té doby až na výjimky zakazovalo mužům ve věku osmnáct až šedesát let opustit zemi. Cílem bylo zajistit armádě dostatek vojáků. „Chceme, aby si Ukrajinci udrželi s Ukrajinou co nejvíce vazeb,“ uvedla dnes již bývalá premiérka Julija Svyrydenková. Stát tak musí hledat rovnováhu mezi požadavky války a potřebou udržet mladé lidi v zemi a zachovat jim perspektivu budoucího života.

Podle údajů CES mezi srpnem a listopadem 2025 opustilo Ukrajinu přibližně 96 tisíc mužů. Centrum pro ekonomickou strategii vychází z údajů polské, slovenské a rumunské pohraniční stráže a odhadů založených na datech ukrajinské pohraniční služby; údaje za Maďarsko a Moldavsko dopočítává poměrným odhadem. „Od srpna [2025] vycestoval přibližně každý sedmý mladý muž ve věku osmnácti až dvaadvaceti let,“ uvádí zpráva.

Podle BBC Ukraine však tato čísla nezohledňují návraty významné části mladých mužů ani skutečnost, že jeden člověk mohl hranici překročit opakovaně. Kyiv Independent zároveň upozorňuje, že mladí muži stále častěji opouštějí zaměstnání a odcházejí do zahraničí, přesný rozsah tohoto odlivu ale není možné určit.

Stát tak musí hledat rovnováhu mezi požadavky války a potřebou udržet mladé lidi v zemi a zabezpečit jim budoucnost.

Kolik se jich vrátí?

Centrum pro ekonomickou strategii odhaduje, že po skončení války by se na Ukrajinu mohlo vrátit 1,3 až 2,2 milionu lidí.

„O návratu bude rozhodovat celá řada faktorů: dostupnost bydlení na Ukrajině, pracovní příležitosti, sociální infrastruktura pro děti a další. Lidé budou porovnávat podmínky v hostitelské zemi s možnostmi, které jim nabídne Ukrajina. Roli bude hrát také míra jejich adaptace v nové zemi,“ vysvětluje Oleksandr Gladun.

Klíčové samozřejmě bude také to, jak a za jakých podmínek válka skončí. „Před dvěma lety průzkum ukázal, že pokud by válka skončila v hranicích z roku 1991, vrátilo by se o 25 procent více lidí, než kdyby skončila na současné frontové linii.“ Podle Gladuna je mezi Ukrajinci rozšířeno přesvědčení, „že pokud válka skončí na frontové linii, Ruská federace za několik let ozbrojený konflikt rozpoutá znovu“.

Dvě třetiny Ukrajinců žijících v zahraničí jsou v produktivním věku, tedy mezi osmnácti a pětašedestáti lety. Lidé mladší třiceti pěti let tvoří více než polovinu ukrajinských uprchlíků (56 procent). Právě oni jsou pro budoucnost země klíčoví — zároveň ale podle údajů Centra pro ekonomickou strategii patří k těm, kteří se budou vracet nejméně ochotně.

„V současnosti vidíme, že lidé mladší pětatřiceti let se vracejí mnohem méně často než starší generace, zejména lidé nad padesát let,“ říká Iryna Ippolitová z CES. „Důvodů je několik: lepší začlenění v hostitelských zemích, ekonomické podmínky včetně pracovních příležitostí a mezd a především bezpečnostní rizika. Návrat mladé generace je možný, ale jen za určitých podmínek.

„Především musí být zajištěna bezpečnost a válka musí skončit. Důležité je také to, jak skončí: většina uprchlíků o návratu uvažuje až tehdy, pokud válka skutečně skončí a na Ukrajině se obnoví civilní letecká doprava. V případě zamrzlého konfliktu by se uprchlíci na Ukrajinu vraceli jen obtížně.“

Vitalij (nejde o jeho skutečné jméno) je jedním z takových uprchlíků. Je mu devatenáct let a poslední dva roky žije ve Francii. Pochází z jihu Ukrajiny, po vypuknutí války se přestěhoval na západ země a následně odešel pokračovat ve studiu ve Francii. Kvůli válce totiž přišel o možnost získat stipendium. Zvažoval několik zemí včetně České republiky a Polska, ale nakonec si vybral Francii, protože, jak říká, si uvědomil, že „musí mířit výš“.

Dnes Vitalij pracuje na stavbách nebo jako prodavač. V září chce nastoupit na inženýrský obor. Stejně jako mnoho dalších mladých Ukrajinců si v zahraničí postupně buduje nový život. Má konkrétní plány a nechce, aby oběť spojená s odchodem z domova přišla vniveč. „Chtěl bych tu zůstat. Už jsem se naučil francouzsky, tvrdě pracuju a chci jít na univerzitu.“ Ukrajina, rodina i místa, která dobře zná, mu chybějí. O návratu ale v tuto chvíli vážně neuvažuje.

„Řekla bych, že bych se vrátila, kdybych měla štěstí a našla na Ukrajině dobře placenou práci. Jenže ukrajinská ekonomika se mezitím propadla,“ říká sedmadvacetiletá Antonina, která od roku 2022 žije s matkou v Itálii. Pochází z Charkova a dnes studuje magisterský program evropských a mezinárodních studií. Nejistá zůstává i bezpečnostní situace.

„Jedním z hlavních důvodů je, že nevíme, kdy válka skončí. Nevíme, jestli jsme na jejím začátku, nebo uprostřed. Nechci čekat, až válka skončí, abych mohla začít žít. Myslím, že je správné začít budovat kariéru — třeba budu úspěšná, třeba potkám partnera a založíme rodinu.“

V současnosti využívají Ukrajinci v zemích EU dočasné ochrany. Tento zvláštní status jim umožňuje studovat, pracovat a využívat veřejný zdravotní systém. Evropská unie jej zavedla v březnu 2022 a jeho platnost je zatím stanovena do března 2027.

Co bude následovat, zatím není jasné. Německý kancléř Friedrich Merz už zopakoval, že chce omezit počet ukrajinských mužů, kteří v Německu žádají o azyl. Cílem je podle něj usnadnit návrat uprchlíků do vlasti, „aby mohli pomoci své zemi“.

Změnilo by trend členství v EU?

Ve čtvrté epizodě druhé řady seriálu Služebník lidu, v němž dnes již prezident Volodymyr Zelensky ztvárňuje středoškolského učitele dějepisu, který se stane hlavou státu, zazní zpráva, že Evropská unie schválila bezvízový styk pro ukrajinské občany, což představuje první krok k členství v EU.

Následující den se prezident Vasyl Petrovyč Holoborodko ocitá na Ukrajině zcela sám, protože všichni jeho spoluobčané odešli hledat štěstí do Evropy. V říjnu 2017 mohl tento příběh působit jako ironická nadsázka. Dnes — téměř o devět let později a po čtyřech letech války — má ale hořkou pachuť. Kyjev stále usiluje o vstup do Evropské unie a Ukrajina se mezitím skutečně vylidnila.

„Stále je obtížné přesně předpovědět, jaké dopady by členství Ukrajiny v EU mělo,“ říká Iryna Ippolitová z CES. „Zkušenost středoevropských zemí ukazuje, že část lidí by mohla odejít, protože by získala možnost legálně pracovat v EU.“

V případě Ukrajiny ale tuto možnost do značné míry už od roku 2022 zajišťuje právě dočasná ochrana. Plná volnost pohybu po vstupu do EU by podle Ippolitové naopak mohla „některé migranty motivovat k návratu a podpořit cirkulární migraci mezi Ukrajinci, kteří se nyní nechtějí vrátit, protože se obávají, že by přišli o právo žít a pracovat v EU“. Zároveň by podle ní Ukrajina během poválečné obnovy mohla „přitáhnout odborníky z ostatních zemí EU“.

Podle demografa Oleksandra Gladuna zůstává členství v EU vzdálenou vyhlídkou. I kdyby k němu došlo, není pravděpodobné, že by vyvolalo masový odliv obyvatelstva. Ukrajina byla navíc do evropského trhu práce částečně integrována už před rokem 2022: „Na konci roku 2021 mělo 1,6 milionu Ukrajinců povolení k pobytu v zemích EU, z toho 900 000 z pracovních důvodů.“

Podle Ippolitové přináší vstup Ukrajiny do EU „významné výhody jak pro Ukrajinu, tak pro Evropskou unii, a to navzdory problémům, které takovou integraci nevyhnutelně provázejí“. Pro Ukrajinu by to podle Ippolitové znamenalo „přístup na jednotný trh EU, finanční nástroje a podpůrná opatření“, stejně jako „lepší ochranu pracovníků, bezpečnější výrobky a služby a lepší environmentální regulaci“.

Čím bezpečnější je země — sociálně, ekonomicky i vojensky —, tím snáze mohou její obyvatelé myslet na budoucnost. Z hlediska bezpečnosti, což je pro Ukrajinu klíčová otázka, „by členství v EU posílilo ekonomickou a institucionální odolnost Ukrajiny a prohloubilo její integraci do evropských bezpečnostních struktur“. Zároveň ovšem Ukrajina „významně přispívá k evropské bezpečnosti svou obrannou kapacitou, strategickou polohou a zkušeností s odoláváním vnějším hrozbám“.

Členské státy EU mezitím odmítly rychlý přístupový proces pro Ukrajinu a zamítly návrh Evropské komise na „reverzní rozšiřování“, tedy přijetí Kyjeva ještě před dokončením reforem. Místo toho prosazují model „urychlené postupné integrace“, který by Ukrajinu přibližoval k Unii bez okamžitého poskytnutí plného členství.

Tento přístup by Ukrajině poskytl širší přístup k jednotnému trhu, unijním programům a institucím — a tím i krátkodobé ekonomické přínosy, které by mohly stabilizovat válkou vyvolané vysídlování a demografický úpadek a zároveň zmírnit tlak na emigraci.

Mezitím už přišel další krok: v červnu byly otevřeny první kapitoly přístupových jednání poté, co Maďarsko po volební porážce Viktora Orbána přestalo jejich otevření blokovat. Podle optimistického scénáře by Kyjev mohl začít uzavírat jednotlivé vyjednávací kapitoly nejdříve kolem roku 2027. K samotnému vstupu do EU by pak byl zapotřebí jednomyslný souhlas všech členských států.

Z anglického překladu Ciarána Lawlesse na webu VoxEurop přeložil OTAKAR BUREŠ. Článek vznikl v rámci projektu EU Neighbours East, na němž se DR podílí spolu s jedenácti dalšími evropskými médii.