V debatách v Bruselu i v národních — zejména populistických — kampaních se už měsíce opakuje jeden motiv: že „financování Ukrajiny je pro Evropskou unii příliš nákladné“. Čísla však ukazují něco jiného. Evropská unie dnes na podporu Ukrajiny vynakládá zhruba tolik, kolik by ji ročně stálo „pojistné“ proti scénáři ruského vítězství a následné eskalaci v konfliktu s NATO — ovšem s nesrovnatelně nižší mírou rizika.

Jednou z velkých výhod přeshraniční žurnalistiky je možnost ukazovat dopady politických rozhodnutí na každodenní život Evropanů z více perspektiv zároveň. Dobře je to vidět na tom, jak odlišně média prezentují finanční zátěž podpory Ukrajině v Irsku a Maďarsku.

Zatímco irský partnerský projektu PULSE, The Journal Investigates, podrobnými daty vyvrací tvrzení, že „financování Ukrajiny stálo Irsko miliardy eur“, maďarský portál Origo svým tvrzením, že „utrácet peníze za Ukrajinu je jako házet je do děravého pytle“, ilustruje typický příklad toho, jak média blízká Orbánově vládě cílí na morální i geopolitickou citlivost maďarské veřejnosti.

Obecně se však napříč Evropou ukazuje jasný trend: stále více politiků zakládá své kampaně na tvrzení, že finanční zátěž války na Ukrajině je neudržitelná. To se děje v rozhodujícím okamžiku, kdy Evropa musí převzít plnou odpovědnost za financování konfliktu, který se začíná délkou blížit světovým válkám, zatímco Spojené státy ustupují do pozadí.

Současně se prověřuje schopnost unijních lídrů dosahovat kompromisů — dovednost, jejíž podmínky v posledních patnácti letech výrazně utvářeli například maďarský premiér Viktor Orbán a další populističtí aktéři — stejně jako je zkoušce vystaven samotný právní a institucionální rámec EU.

Na summitu EU na konci roku (18.—19. prosince) se bude rozhodovat o zásadní věci: buď se podaří dosáhnout dohody o zdrojích pro financování ukrajinské ekonomiky a vojenských operací, nebo Evropa opět oslabí svou obrannou pozici — a nepřímo tím posílí Putinovo Rusko.

Klíčovou otázkou — jak nedávno v zákulisí naznačovala i německá vláda — je, zda se na summitu podaří využít právní a procedurální možnosti k obejití očekávaného veta, a to s ohledem na dosavadní přístup maďarské vlády (Orbánovy, pozn. red.) k otázkám spojeným s Ukrajinou, k němuž by se mohlo připojit i Slovensko.

Právní manévrování a ruská aktiva

V tomto kontextu představuje důležitý vývoj skutečnost, že večer 11. prosince se zástupci členských států při EU — tedy velvyslanci podílející se na unijním rozhodování — shodli na přepracované verzi návrhu podle článku 122 Smlouvy o EU. Podle dánského předsednictví byla dohoda přijata „velmi jasnou většinou“.

Toto rozhodnutí prakticky znemožňuje, aby jednotlivý členský stát mohl zrušit sankce vůči Rusku. Dosud totiž byly sankce prodlužovány každých šest měsíců a každé takové rozhodnutí vyžadovalo jednomyslný souhlas všech členských států.

To je důležité právě nyní, protože Evropská unie plánuje poskytovat Ukrajině úvěry kryté zmrazenými ruskými bankovními aktivy v hodnotě 210 miliard eur. Pokud by kvůli nesouhlasu byť jediného členského státu nebylo možné sankce prodloužit, celý mechanismus by se zhroutil. Ruská aktiva by totiž musela být vrácena Moskvě a zajištění pro ukrajinské úvěry by zmizelo.

V pozadí tohoto rozhodnutí stojí skutečnost, že Evropská komise 3. prosince představila návrhy, které mají umožnit legální využití výnosů ze zmrazených ruských aktiv k financování Ukrajiny. Právní služba Komise zároveň nastínila možné způsoby, jak pokrýt finanční potřeby na období let 2026 až 2027 — konkrétně prostřednictvím společného zadlužení EU a nového úvěrového nástroje označovaného jako „reparační půjčka“.

Zmíněná dohoda v Radě EU je obzvlášť významná právě ve světle maďarského veta. Orbánova vláda totiž už 5. prosince dala najevo, že odmítá variantu Evropské komise počítající se společnými evropskými dluhopisy. Maďarsko nepodporuje vydání eurobondů, které by financovaly úvěr ve výši 165 miliard eur na podporu Ukrajiny.

To potvrzují aktuální data projektu Ukraine Support Tracker Kielského institutu, podle nichž Maďarsko navzdory — nebo možná právě kvůli — blízkosti války v sousední zemi vynakládá na podporu Ukrajiny relativně málo prostředků.

Ostrý kontrast představují zejména méně bohaté pobaltské a severské státy, které vzhledem ke svému HDP nesou největší díl podpory. Ve „středním pásmu“ mimořádně výrazně pomáhají také Polsko, Česká republika a Slovensko, zatímco v absolutních číslech poskytují největší podporu Německo a Francie (viz mapa).

Mezi mezinárodními věřiteli a dárci přitom panuje o naléhavé potřebě zajistit pokračování podpory Ukrajiny jen malé pochybnosti. Mezinárodní měnový fond ve svém vyjádření z 26. listopadu 2025 otevřeně varuje: „Rychlá reakce dárců je nezbytná, aby se předešlo problémům s likviditou.“

Mezinárodní měnový fond zároveň upozorňuje, že finanční potřeby Ukrajiny zůstávají značné a že rizika jsou vzhledem k délce a intenzitě války i kolísání zahraniční podpory „mimořádně vysoká“. Světová banka pak uvádí konkrétní odhad: vnější finanční potřeby Ukrajiny pro rok 2025 vyčísluje na 37 miliard eur. Jinými slovy, je naléhavé zajistit financování od začátku roku 2026.

Varovně vyznívají i nejnovější údaje Kielského institutu, které upozorňují na prudký pokles vojenské a obranné podpory v roce 2025. Pro Ukrajinu jde o rok s nejnižším objemem nově schválené pomoci od začátku války v roce 2022. Evropa zatím přislíbila Ukrajině pouze zhruba 4,2 miliardy eur nové vojenské pomoci — podle analýzy Kielského institutu je to zjevně nedostatečné k vyrovnání výpadku americké podpory.

Zároveň se prohlubují rozdíly mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Francie, Německo a Spojené království své příspěvky výrazně navýšily, v přepočtu na velikost ekonomiky však stále zaostávají za severskými státy. Naproti tomu Itálie a Španělsko přispívají jen minimálně.

Za zmínku také stojí, že Německo poskytuje největší finanční podporu v oblasti systémů protivzdušné obrany a tanků, zatímco Polsko, Česká republika a pobaltské státy dodaly největší množství těžkých zbraní.

Skutečnost je však taková, že náklady spojené s uprchlíky nejvíce dopadají především na Německo, Polsko, Rumunsko a Českou republiku, i když je většina vlád zpravidla vykazuje ve svých rozpočtech pod položkami „sociální politika“ a „vzdělávání“.

Podívejme se však na tyto značné částky podrobněji.

Kolik vlastně Ukrajina stojí EU? Co říkají čísla

Podle přehledu Evropské parlamentní výzkumné služby (EPRS) z října 2025 mobilizovaly instituce EU a všech 27 členských států společně v rámci tzv. Team Europe od února 2022 přibližně 177,5 miliardy eur ve finanční, vojenské a humanitární pomoci Ukrajině.

Do této částky spadá makrofinanční pomoc i nástroj Ukraine Facility pro období 2024—2027 ve výši 50 miliard eur, z nichž 38,27 miliardy tvoří přímá rozpočtová podpora, převážně ve formě zvýhodněných úvěrů. K tomu je třeba připočítat vojenskou pomoc, kterou EPRS odhaduje na zhruba 63 až 65 miliard eur, pokud se započítají jak dodávky členských států, tak prostředky z Evropského mírového nástroje (EPF).

A konečně, často opomíjenou položkou je podpora uprchlíků — ta si přitom v povědomí veřejnosti s Ukrajinou ne vždy přímo spojuje. Podle dat Ukraine Support Tracker Kielského institutu odhaduje EPRS výdaje členských států EU spojené s uprchlíky na přibližně 155 miliard eur v období od začátku roku 2022 do srpna 2025.

Pokud se všechny položky sečtou — tedy programy z rozpočtu EU, vojenská pomoc a náklady na uprchlíky — dosahuje celkový „cena“ podpory Ukrajině pro EU přibližně 330 miliard eur za poslední tři a půl roku.

V ročním vyjádření to odpovídá zhruba 90 až 100 miliardám eur, zatímco HDP evropské sedmadvacítky v roce 2024 přesahoval 15 bilionů eur. Jinými slovy, celkový náklad se pohybuje kolem 0,6—0,7 procentního bodu ekonomického výkonu ročně.

EIB a EBRD: „válečná rozvojová ekonomika“ EU

Vedle klasických rozpočtových položek je třeba připomenout i roli finančních institucí EU, které se na financování Ukrajiny podílejí zásadním způsobem. Podle prohlášení skupiny Evropské investiční banky (EIB) z července 2025 mobilizovala od začátku ruské invaze přibližně 3,6 miliardy eur na podporu Ukrajiny ve formě úvěrů a financování, zejména v oblastech energetické infrastruktury, dopravy a financování malých a středních podniků.

Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) je během války největším institucionálním investorem na Ukrajině. Na konferenci o obnově Ukrajiny v roce 2025 v Římě uvedla, že její válečné financování dosáhlo 7,6 miliardy eur a že cílem je udržet roční objem podpory na úrovni 1,5—2 miliard eur.

Nejde přitom o „nadstandardní investice“, ale především o financování elektráren, mostů, městských teplárenských systémů, hraničních přechodů či provozu malých a středních podniků — tedy všeho, bez čeho by se frontový stát velmi rychle proměnil v trvale nestabilního, ekonomicky se rozpadajícího souseda.

Evropa vs. USA: kdo skutečně platí válku na Ukrajině?

Transatlantická debata o tom, „kdo platí víc“, je politicky vděčná, ale podle nejnovějších dat už Evropa přestala být pouhým přispěvatelem z povinnosti a během letošního roku se posunula do role hlavního financujícího aktéra. Podle Kielského institutu od roku 2022 společně EU a její členské státy schválily pomoc Ukrajině v objemu zhruba 165,7 miliardy eur, zatímco Spojené státy přibližně 130,6 miliardy eur.

Evropská parlamentní výzkumná služba (EPRS) zároveň uvádí, že v roce 2025 tzv. Team Europe v celkovém objemu finanční, humanitární a vojenské pomoci Spojené státy již předstihl.

U vojenského materiálu navíc členské státy EU letos Ukrajině přidělily mírně více než Washington: 65,1 miliardy eur oproti 64,6 miliardy eur ze strany USA, k tomu navíc 32,8 miliardy eur v evropských závazcích do budoucna.

Celkový obraz je však složitější. Zatímco větší část americké pomoci má podobu grantů, přibližně 75 procent evropského financování tvoří zvýhodněné úvěry s dlouhou dobou splatnosti a dotovanými úroky. To sice snižuje okamžitou rozpočtovou zátěž, zároveň však EU přebírá vyšší dlouhodobé finanční riziko — částečně s očekáváním, že tyto prostředky budou nakonec splaceny z ruských aktiv či prostřednictvím tzv. reparačních úvěrů.

Co by stálo víc: ukrajinské vítězství, nebo ruský průlom?

Paradoxně nejsilnějším argumentem proti tvrzení, že „financování Ukrajiny je příliš drahé“, je ukázat, jak nákladné by naopak bylo, kdyby Evropa tuto podporu neposkytla.

Nedávná studie norské analytické společnosti Corisk a Norského institutu mezinárodních vztahů (NUPI), financovaná z civilních zdrojů, proto porovnává dva scénáře:

• Scénář 1 — částečné ruské vítězství:

Moskva posune frontu dál na západ, Ukrajina bude nucena přijmout nevýhodný mír a ztratí až polovinu svého území. Podle studie by to pro Evropu znamenalo náklady na uprchlíky a sociální dopady ve výši 524—952 miliard eur během čtyř let. Po započtení dalších výdajů na obranu by se celkový účet vyšplhal na 1,2—1,6 bilionu eur.

• Scénář 2 — ukrajinské vítězství:

Evropa by rozsáhle vyzbrojila Ukrajinu (1 500—2 500 tanků, 2 000—3 000 dělostřeleckých systémů, až 8 milionů dronů a moderní systémy protivzdušné obrany), což by umožnilo zatlačit ruské síly zpět a přinutit Kreml k výhodnějšímu míru. Odhadované náklady činí 522—838 miliard eur během čtyř let — tedy přibližně polovinu částky oproti scénáři ruského vítězství.

Studie zároveň počítá s omezenější rolí Spojených států, což znamená, že hlavní finanční tíha by — podobně jako dnes — ležela na Evropě.

Kolik by stálo, kdyby Rusko zaútočilo na člena NATO?

Přímý, oficiální odhad Evropské unie na cenu skutečné války NATO s Ruskem neexistuje. K dispozici jsou však analytické modely, které přibližně ukazují, jaké kapacity a výdaje by Evropa musela v takovém scénáři převzít — zejména pokud by se Spojené státy stáhly.

Podle analýzy bruselského think tanku Bruegel z roku 2025 by Evropa pro samostatné odstrašení Ruska potřebovala minimálně 300 000 vojáků navíc a zhruba 250 miliard eur ročně navíc na obranu v nadcházejících letech.

Z podobné logiky vychází i výše citovaná norská studie. Odhaduje, že dodatečné výdaje na obranu při posílení východního křídla NATO v případě války s Ruskem by zvedly celkové evropské náklady v „scénáři částečného ruského vítězství“ na 1,2—1,6 bilionu eur.

Tato suma už sama o sobě převyšuje současné celkové výdaje EU na podporu Ukrajiny — a ani nezahrnuje možné škody na infrastruktuře v pobaltském či severském prostoru ani nové vlny uprchlíků, které by takový konflikt pravděpodobně vyvolal.

Text vznikl v rámci projektu EU Neighbours East, na němž se DR podílí spolu s jedenácti dalšími evropskými médii. Přeložil OB s využitím Claude AI. Originální verze vyšla maďarsky na serveru HVG.