Po jmenování staronového ministra zahraničí Andrije Sybihy a ministra obrany Jevhenije Chmary je nová ukrajinská vláda kompletní. Události kolem jejího formování potvrzují, jak funguje současná ukrajinská politika, která už tak zoufale potřebuje změnu a novou krev. Dokud ale pokračuje ruská válka proti Ukrajině, je její zásadní proměna prakticky nemožná.

Nečekaným odvoláním premiérky Julije Svyrydenkové a především oblíbeného ministra obrany Mychajla Fedorova, kvůli němuž vyšli Ukrajinci po roce opět do ulic, se znovu potvrdilo, že reálným centrem moci v Kyjevě zůstává prezidentská kancelář. Je to Volodymyr Zelenskyj, kdo přijímá veškerá klíčová rozhodnutí. Tím pádem ale také nese zodpovědnost za všechny zásadní problémy své země.

Samotná výměna vlády i velení armády není ničím novým. Personální rošády jsou zavedenou praxí, kterou se na Ukrajině řeší problémy, a platí to i v tomto konkrétním případě. Obzvlášť v minulosti byly ukrajinské vlády extrémně nestabilní a měnily se velmi často. Jen pro představu, za první dekádu nezávislosti měla Ukrajina devět různých vlád a až s postupem času se tento patologický stav stabilizoval. Odvolání vlády po pouhém roce proto do určité míry může připomínat tyto minulé chaotické časy.

O nespokojenosti s některými členy vlády se mluvilo delší dobu. Jejich výměna se dala dříve či později očekávat a nebylo by na ní nic vyloženě kontroverzního. Že nešlo o nespokojenost se všemi členy vlády, potvrzuje fakt, že část ministrů na svých postech zůstala, což se týká i ministra zahraničí Andrije Sybihy, ministra energetiky Denyse Šmyhala nebo ministra financí Serhije Marčenka.

Nijak zvlášť problémové není ani to, kdo nově ve vládě zasedá. Nový premiér Serhij Koreckyj sice není politik, ale má za sebou kariéru úspěšného krizového manažera v oblasti energetiky, která je pro Ukrajinu kvůli neustálým ruským útokům zásadním problémem. Stejně tak nepůsobí problematicky ani jméno nového ministra obrany Jevhenije Chmary, který předtím stál v čele tajné služby SBU a vedl některé velmi úspěšné akce, včetně operace Pavučina, při které se Ukrajincům podařilo v červnu 2025 zničit část ruského strategického letectva.

Zelenskyj si vypěstoval rivala

Přinejmenším pro velkou část ukrajinské veřejnosti je ale naopak jednoznačně problematické to, koho Chmara nahradil. Jeho předchůdcem ve funkci ministra obrany byl totiž nesmírně populární Mychajlo Fedorov, který je všeobecně považovaný za velmi úspěšného reformátora a inovátora.

Fedorov je politik nejmladší generace (je ročník 1991) a své schopnosti prokázal už v minulosti. Do politiky přišel spolu se Zelenským už v roce 2019 a ve funkci vicepremiéra a ministra pro digitální transformaci byl autorem nesmírně úspěšné digitalizace Ukrajiny a realizátorem projektu „stát ve smartphonu“. S touto pověstí mladého inovátora přišel i na ministerstvo obrany, kde v lednu letošního roku nahradil Rustema Umerova, pod nímž se resortu přezdívalo „ministerstvo chaosu“.

Právě proto byl Fedorov vnímaný jako někdo, kdo může výrazně ovlivnit průběh války ve prospěch Ukrajiny a sázkou na drony omezit ukrajinské ztráty na bojišti. A protože se Ukrajincům daří čím dál tím častěji zasahovat významné cíle v ruském týlu, začal v napadené zemi panovat jistý opatrný optimismus.

Kvůli kombinaci těchto faktorů se proto dalo očekávat, že po odvolání Fedorova vypuknou na Ukrajině protesty, které velmi silně připomínají ty z minulého roku, kdy Ukrajinci protestovali proti snaze o omezení nezávislosti protikorupčních institucí.

Argumentem Zelenského pro odvolání Fedorova byly spory mezi ministrem obrany a vedením armády, které si stěžovalo, že se ministerstvo soustředí na nákup jiných materiálů, než jaké armádní velení požaduje. Kromě toho se také mluvilo o tom, že se Fedorovovi nepodařilo nijak posunout problematické téma mobilizace ukrajinských mužů do armády.

Čistě politicky se ale jednalo o problematické rozhodnutí i kvůli tomu, že Zelenskyj v první moment obětoval Fedorova místo nepopulárního hlavního velitele armády Oleksandra Syrského. Jenže právě Syrskyj byl také velmi rychle nahrazen oblíbeným Mychajlem Drapatým. V souvislosti s tím je Zelenského krok ještě překvapivější a politicky nelogický.

Nabízí se proto otázka, nakolik Zelenskyj od svého nástupu do funkce a začátku ruské invaze v roce 2022 ztratil politický cit. Činí totiž celou řadu kroků. které ho jednoznačně poškozují. Projevilo se to, když příliš dlouho ponechal ve funkci šéfa kanceláře prezidenta toxického Andrije Jermaka, stejně jako při loňské snaze o omezení protikorupčních institucí. A nyní to platí pro odvolání ministra obrany Fedorova.

K tomu všemu ještě přibyla čerstvá korupční kauza v Zelenského blízkém okolí. V posledních dnech totiž ukrajinský protikorupční úřad a speciální protikorupční prokuratura odhalily detaily operace Forrest Gump, v níž figuruje kromě jiných i dnes už bývalá zástupkyně šéfa kanceláře prezidenta Iryna Mudra.

Pro fungování Ukrajiny není výměna ministra Fedorova ani celá vládní a armádní rošáda zásadním problémem. Klíčové funkce obsadili zjevně kompetentní lidé a v některých případech jde o vyloženě pozitivní změny. Na ministerstvu obrany by si pak nový ministr Chmara pod sebou měl nechat řadu lidi, které na ministerstvo přivedl Fedorov, což by mělo být zárukou pokračování nastartovaných změn.

Ve hře je i vztah Evropy k Ukrajině

Pro samotného Zelenského a politickou budoucnost země ale může být současné dění podstatně problematičtější dopady. Opatření, která se dějí přinejmenším za tiché podpory Zelenského, poškozují prezidentův obraz a navíc si jimi Zelenskyj vypěstoval nového politického soupeře. Mychajlo Fedorov totiž má velké ambice a už nyní ukrajinské průzkumy veřejného mínění ukazují jeho velkou popularitu.

V případě hypotetických prezidentských voleb by se proto mohl stát vedle bývalého hlavního velitele armády Valerije Zalužného a šéfa prezidentské kanceláře Kyryla Budanova třetím silným vyzyvatelem Zelenského a těžkou váhou v ukrajinské politice.

Pro Ukrajinu je pak současná situace problematická kvůli Zelenského dlouhodobému toxickému způsobu vládnutí. Už od svého nástupu do funkce v roce 2019 si totiž Zelenskyj do značné míry podřídil vládu i parlament, takže prezidentská kancelář rozhoduje prakticky o veškerých klíčových politických problémech.

Tento stav je navíc kvůli válce zakonzervovaný. I proto dávají určitý smysl Fedorovova slova o nezbytnosti uspořádání voleb, byť je to v podmínkách trvající války prakticky nemožné.

Zelenského styl vládnutí může poškodit také evropské ambice Ukrajiny, neboť pro Evropskou unii může být současná centralizace moci v kanceláři prezidenta a nestandardní fungování tamní politiky problémem. Není pochyb, že by Ukrajina potřebovala zásadní změnu politické kultury. V současné situaci je tomu ovšem na hony vzdálená.