Vaše organizace se snaží prosazovat, aby politika lidských práv byla integrální součástí působení institucí Evropské unie. Jak v tomto ohledu hodnotíte počínání Evropské unie ve vztahu k okupovaným palestinským územím po 7. říjnu 2023?

Postoj Evropské unie je velmi problematický, lze i říct, že velmi slabý. Máme tu kakofonii různých prohlášení — EU vydala hodně jednotných vyjádřeních solidarity s Izraelem a odsouzení útoků 7. října. Na druhou stranu váhala říct, že izraelská odpověď na útok by měla být v souladu s mezinárodním humanitárním právem.

Bylo přitom dopředu dost jasné, že se v Gaze rozpoutá peklo. Jo'av Galant (bývalý izraelský ministr obrany, na kterého Mezinárodní trestní soud vydal zatykač pro spáchání válečných zločinů — pozn. red.) okamžitě po útocích 7. října prohlásil: „Bojujeme proti lidským zvířatům. V Gaze nebude žádná elektřina, palivo ani jídlo.“

V zásadě tak vyhlásil kolektivní trest pro dva miliony lidí. Izrael začal zadržovat dodávky humanitární pomoci, každý den zabíjel stovky lidí bombami a Evropská unie se mezitím dohadovala nad prohlášeními o dodržování mezinárodního práva.

V jednu chvíli se Evropská unie více soustředila na humanitární pomoc a ohlásila její navýšení, ale k ničemu to nevedlo, protože Izraelci náklaďáky s humanitární pomocí do Gazy nevpustili. Víme, že Evropská unie dokáže hodně, je-li jednotná — jak tomu bylo v případu Myanmaru nebo Ukrajiny. Ale v otázce Palestiny a Izraele je silně rozdělená. Bylo tomu tak už před 7. říjnem, a zůstalo to tak i po něm.

Zahraniční politika Evropské unie bohužel stojí na principu jednomyslnosti, takže jeden stát může vetovat prohlášení, když se mu nelíbí třeba jen jedno slovo. Sankce musejí být přijaty všemi. A to právě často blokovala vaše česká vláda.

Pokud jde o obchod, tak zde potřebujete souhlas kvalifikované většiny — tedy patnácti států ze sedmadvacítky reprezentujících alespoň pětašedesát procent populace Evropské unie. Což velmi nahrává zemím s vysokým počtem obyvatel jako Německo a Itálie, jejichž vlády jsou silně proizraelské — a často se k nim ještě přidávají Česká republika, Rakousko, Maďarsko a pár dalších.

Evropská unie zatím ani jednou veřejně neřekla, že Izrael spáchal byť jeden jediný válečný zločin v Gaze, protože některé členské státy si to nepřejí. Takže vydává pouze vágní vyjádření, v nichž vyzývá k dodržování mezinárodního práva, ale už neříká, kdo ho porušuje. Jak tedy vůbec může přistoupit k sankcím, pokud nedokáže říct ani tohle?

S Izraelem stále probíhá proces u Mezinárodního soudního dvora, zda jeho činy v Gaze naplňují skutkovou podstatu genocidy. Mezitím ale v roce 2025 vydala Nezávislá komise OSN zprávu, kde chování Izraele za genocidu označila. Podobně označila počínání Izraele v Gaze za genocidu celá řada odborných autorit. Ani to ale zatím nevyvolalo u Evropské unie větší reakci. Čím si to vysvětlujete?

Už v lednu roku 2024 Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli otevřít koridory s humanitární pomocí a předejít podněcování ke genocidě a zabránit jejímu vykonání. Následně v březnu a květnu stejného roku soud publikoval zprávy, ve kterých uvedl, že Izrael výzvy zatím neuposlechl.

Toto slouží jako silný indikátor toho, že opravdu existuje vysoké riziko spáchání genocidy, které navíc doplňují i další zprávy občanských organizací, akademiků z Mezinárodní asociace badatelů genocidy (IAGS) či právě komise OSN. Takže se nacházíme v situaci, kdy je tu minimálně závažné riziko, že by se o genocidu mohlo jednat, a už to podle mezinárodního práva znamená, že máte povinnost snažit se jí zabránit.

Všechny státy, které podepsaly Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia, včetně České republiky, mají právní povinnost podniknout veškeré kroky k tomu, aby genocidě zabránily. A zcela jasně v tom selhávají.

O tom, zda v Palestině Izrael páchá genocidu se neustále debatuje. Vy sám tento termín používáte. Můžete vysvětlit proč?

Genocida je zločin a jeho název byl vytvořen po holocaustu se vznikem Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Je to specifický zločin, spočívající ve snaze zlikvidovat určitou skupinu lidí jen proto, že k ní náležejí.

Ale i kdyby se o genocidu nejednalo… to už copak žijeme ve světě, kdy všechno kromě genocidy je v pořádku? Když je to „jen“ zločin proti lidskosti nebo válečný zločin, tak to nevadí? Když vybombardujete nemocnici, kde jsou děti, záleží tak moc na tom, zda to byl zločin genocidy, nebo zločin proti lidskosti? Debata se skutečně nemá vést o tom, zde se jedná o genocidu, ale o tom, jak zastavit páchané násilnosti, a o tom, jak přimět naše vlády k tomu, aby s takovým cílem účinně jednaly.

Sedíme v kavárně v Praze, kam jste přijel na debatu v Poslanecké sněmovně. V průběhu rozhovoru jste už sám řekl, že Česká republika je jedním ze států v Evropské unii, který pravidelně blokuje uvalení účinných opatření proti Izraeli. Považujete Českou republiku kvůli tomu spoluodpovědnou za násilí na palestinských územích?

Česká republika určitě odpovědnost nese a vláda by ji měla převzít. Myslím, že je důležité, aby čeští občané věděli, jaké jsou následky toho, co jejich vláda dělá v Bruselu. Navíc každý stát sám za sebe má vlastní kompetence v rozhodnutí, kam bude posílat zbraně. Česká republika stále může říct: „Do Izraele už dále žádné zbraně posílat nebudeme.“

Česká vláda také konstantně blokuje opatření na zákaz obchodování s izraelskými osadníky na ilegálně okupovaném Západním břehu Jordánu. A také se postavila proti sankcím na izraelského ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira, pravicového extremistu, který se na sociálních sítích chlubil mučením Palestinců a dodává zbraně izraelským osadníkům.

Česká republika i Evropská unie se odvolávají na mezinárodní právo v případě napadené Ukrajiny Ruskem a jiných konfliktů. Jak si vysvětlujete, že tomu tak není u izraelsko-palestinského konfliktu?

Oni se odvolávají na mezinárodní právo i tady, ale nic pro jeho dodržování účinně nedělají — v tom spočívá rozdíl. Pokud jde o rusko-ukrajinskou válku, Evropská unie přijala dvaadvacet sankčních balíčků, poskytla vojenskou pomoc a vytvořila speciální tribunály na vyšetřování válečných zločinů. Když přijde na řadu Gaza, tak se pouze mluví o mezinárodním právu a humanitární pomoci.

Z čeho takto rozdílný přístup podle vás vyplývá?

Mezinárodní právo je prostor, v němž se střetává právo a politika. Abychom byli k Evropské unii upřímní, není jediná, kdo tu praktikuje dvojí metr. Ale na druhou stranu je to uskupení, které si na dodržování lidských práv zakládá.

Když přijde na Izrael a Palestinu, tak jsou tu různé důvody rozdělující jednotlivé členské státy. Pro Německo a Rakousko je to historie holocaustu, kdy současní němečtí politici kontinuálně chrání Izrael za každou cenu a stalo se to tam až součástí státní doktríny (takzvaný Staatsräson). Pro východní země EU, jako například Pobaltí, je zase klíčové NATO a podpora Spojených států, protože to pro ně může být existenční otázka.

Dalším důvodem jsou ekonomické zájmy. Izrael je živou technologickou laboratoří zbraní, které používá v Gaze i na Západním břehu. Mají smlouvy se Spojenými státy i s Evropskou unií, která se bojí případného rozšíření konfliktu na Ukrajině, a tak ji připadá v pořádku budovat zbrojařské vztahy.

Mluvíme tady o odpovědnosti Evropské unie a České republiky. Má ale vůbec Evropa páky na to, aby tlačila na Izrael, aby ukončil válku v Gaze, nebo mu tak jako tak stačí pouze podpora Spojených států jako klíčového spojence?

Myslím, že bychom to nejdřív měli zkusit, a pak uvidíme. Nemůžeme říkat, že Evropská unie nemá žádnou moc, když jsme zatím nic neudělali. Rád bych na vaši otázku odpovídal ve chvíli, kdy budou na Izrael uvalené sankce, zbrojní embarga a vysoká cla na dovážené zboží. Evropská unie je největší ekonomický partner Izraele, ale místo sankcí plánuje Asociační dohodu.

Evropská unie je také paradoxně silnější ve vyjádřeních týkajících se Západního břehu než Gazy. Jednomyslně přijala sankce proti násilnickým osadníkům. Západní břeh je klíčový pro takzvané dvoustátní řešení, o kterém se desítky let hovoří.

Bezpočet Palestinců ale žije v režimu apartheidu. Zlomový rozsudek v daném ohledu přišel v červenci roku 2024, kdy Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že celá izraelská okupace palestinských území je ilegální. Takže vždy když mluvíme o izraelských kontrolních stanovištích či násilí na Západním břehu nebo o situaci v Gaze, je třeba mít na paměti, že se to odehrává v kontextu ilegální okupace daných území Izraelem.

Myslíte, že dvoustátní řešení je stále ještě uskutečnitelné?

My jako organizace Human Rights Watch se nezabýváme politickým řešením situace, ale pouze monitorováním dodržování lidských práv. Jako pozorovatel ale mohu říci, že dvoustátní řešení je jako rétorická figura dlouhodobě přítomné ve vyjádřeních Evropské unie. Zatímco ale v Evropě opakujeme floskule o dvoustátním řešení, tak palestinské rodiny žijí pod okupací a apartheidem, Palestinci jsou vysídlováni, zabíjeni a zatýkáni.

Děje se to už devětapadesát let a za vlády Benjamina Netanjahua se to jen prohloubilo. Evropská unie i Česká republika tedy sice oficiálně zastávají pozici dvoustátního řešení a říkají, že izraelské osady jsou zásadním problémem pro jeho realizaci. S osadníky přitom ale stále obchodují, což je nezákonné.

Izrael se připravuje na volby, které Netanjahuova vláda dlouho odkládala s odvoláním na válečný stav. Může se izraelský přístup k Palestincům po volbách změnit?

Pokud jde o vztah k Palestincům, mezi vládou a opozicí v Izraeli není žádných velkých rozdílů. Nekandiduje téměř nikdo, kdo by tvrdil, že chce respektovat mezinárodní právo, rozebrat ilegální osady, ukončit okupaci a podpořit vznik palestinského státu. O tom se debata vůbec nevede, kandidující strany se rozcházejí pouze v menších tématech. Empatie s Palestinci ve veřejné debatě v Izraeli prakticky úplně chybí.

V izraelské společnosti se vyskytují i solidární hlasy, jako jsou lidskoprávní organizace B´Tselem a Yesh Din nebo noviny Haaretz, které dělají velmi dobrou práci. Jsou tu Izraelci, kteří chrání Palestince před osadníky při sběru úrody. Ale je to jen menšina izraelské společnosti, kde se navíc pravicově radikalizuje i mladá generace.

Takže tu máme po volbách dvě varianty — buď pokračování současné vlády, anebo o trošku lepší verzi toho samého v podobě aktuální opozice.

V České republice se prakticky nesetkáte s výklady situace z palestinské perspektivy, projevy solidarity s Palestinci jsou tu zatím zcela vzácné. Co byste z pozice mezinárodního lidskoprávního pozorovatele Čechům vzkázal?

Nejsme odborník na českou společnost, ale nevěřím tomu, že by se Češi mohli radovat ze zabití dvaceti tisíc dětí v Gaze. Jste přece zemí, která ví, co znamená žít pod okupací, a má také historickou zkušenost se sílou propagandy. Bývalý prezident Václav Havel tady v Praze přijal Jásira Arafata, jezdil do Tel Avivu, kde se snažil v celém konfliktu hrát pozitivní roli. Ano, samozřejmě vím, že byl spíše proizraelský, ale nevěřím tomu, že by byl šťastný z toho, jak se chová dnešní česká i izraelská vláda.

Za posledních pár dní tady jsem několikrát slyšel, že je tu zaujaté mediální pokrytí dění v Palestině a Izraeli, a to hraje vždy velkou roli. Myslím tedy, že problém vězí v tom. Nemyslím si, že Češi by byli nějak předurčeni k tomu, aby schvalovali zločiny proti lidskosti.

EMA POLÍVKOVÁ