V dubnu 2024 proběhla na liberecké radnici razie Národní centrály proti organizovanému zločinu. V nejzávažnější politické větvi jejich vyšetřování byl z korupce obviněn náměstek Petr Židek z ODS. Spolu s ním byl obviněn i Petr Syrovátko, šéf společnosti Syner, největší stavební firmy v regionu, a také dobrý přítel právě Petra Židka. Policie je obvinila mimo jiné kvůli machinacím kolem veřejné zakázky na opravu libereckého bazénu.

Petr Židek měl v kancelářích Syneru konzultovat podmínky výběrového řízení ještě před oficiálním zveřejněním zadávací dokumentace. Jakožto náměstek pro sport a správu budov zároveň řešil proces projektování opravy bazénu. Náklady na tuhle stavební akci se nakonec dostaly na přibližně 750 milionů Kč bez DPH. Stala se tak suverénně nejdražší rekonstrukcí městského bazénu v dějinách České republiky.

Pochybné investice, velké dluhy

Tato událost je pro novodobé politické dějiny Liberce příznačná. Velmi těsné vazby mezi místními významnými podnikateli a politiky až příliš často vyvolávaly nad některými investicemi města pochyby. Vedle toho, že se tím podlamovala důvěra lidí v politické vedení města, mělo to zároveň zásadní dopady na stav městského rozpočtu.

Liberec přitom dlouhodobě patří mezi nejzadluženější města u nás. Toto dědictví si nese z období vlády místní ODS v čele s Jiřím Kittnerem. Byť se v jeho éře mezi roky 2000 a 2010 privatizovaly ve velkém byty a rozprodávaly městské pozemky, rozmáchlé investice město uvrhly do hlubokých dluhů. Typickým příkladem byla stavba hokejové arény, kterou nestavěl nikdo jiný než firma Syner.

Od roku 2010 se dařilo všem vládám dluh postupně a velmi pomalu snižovat. Vnitřní dluh města na jeho ulicích a budovách ovšem stoupal. Kvůli zvýšenému tempu investic tak nyní dluh města opět roste. Jelikož se zároveň výrazně navýšily příjmy ze sdílených daní, proti dílčímu zadlužování města by nejspíš nebylo možné nic zásadního namítat. Problémem jsou souvislosti popsané výše. Kolem řady městských projektů totiž zůstávají pochybnosti, zda byly skutečně potřeba a zda jejich cena musela být tak vysoká.

Hlavní témata libereckých voleb

Komunální kampaň v Liberci se stejně jako v jiných městech České republiky koncentruje kolem „highlightů“, jako jsou průjezdnost města autem, díry v ulicích, parkování či bezpečnost. Čím více se o těchto tématech hovoří, tím více se politicky vyprazdňují, protože všichni slibují v zásadě totéž.

Urputné politické apely v otázce bezpečnosti jsou v jedenácté nejbezpečnější zemi světa vlastně docela legrační. Nejživější ohlasy mají na sociálních sítích pravidelně opravy ulic. Paradoxním výstupem této úrovně politické debaty je pak stav, kdy lidé na díry v ulicích o to více nadávají, o co více se radnice chlubí jejich opravami. Protože všechny ulice zkrátka najednou opravit nejdou.

Taktéž debata o parkování na sídlištích je evergreen. Všichni vlastně vědí, co jediné je možné udělat: na sídlištích vymezit rezidentní zóny a nastavit jasnou preferenci pouze jednoho auta na byt. Sídliště nejsou nafukovací, aut je stále více. Přesto se kolem tohoto tématu v kampani chodí potichu, aby se náhodou někdo nenaštval. Méně disciplinovaní kandidáti pak slibují výstavbu parkovacích domů, i když moc dobře vědí, že na něco takového město nebude mít nikdy peníze.

Kdo bude pozice obhajovat

Ve slibech se tak kandidující subjekty moc neliší, což je ale na komunální úrovni celkem obvyklé. Voličům tak nezbývá než se opřít buď o ideovou spřízněnost s politickou značkou, nebo o důvěru, že ten který kandidát své sliby opravdu myslí vážně. A zároveň — a to je ještě podstatnější — že má schopnosti v úřední mašinerii a finanční realitě města své sliby opravdu naplnit.

Z tohoto úhlu lze nahlížet na Starosty pro Liberecký kraj jako na rutinéry s osmiletou zkušeností z vedení města. Byť předal jejich dosavadní primátor Jaroslav Zámečník žezlo o generaci mladšímu politikovi Lukáši Hájkovi, zůstává i nadále na druhém místě kandidátky, usiluje o post náměstka pro ekonomiku a Starostové tak nabízejí hlavně kontinuitu s dosavadním stavem.

Před čtyřmi roky bylo ve volbách druhé hnutí ANO. Spolu se Starosty je ve vedení města také osm let. Bohužel, jako na mnoha jiných místech, i v Liberci trpí toto hnutí personální vyprázdněností, kterou navíc zhoršuje poněkud nezdravá motivace několika málo schopnějších členů. Jde u nich o čistý kariérismus, který se pochopitelně velmi vyplácí v hnutí s tak silnými volebními výsledky, kde funguje jako snadný výtah do placených politických funkcí.

Hnutí ANO tak v Liberci zažilo už několikátý palácový převrat ve své historii. Dosavadní rodinné duo náměstků, Šárka Prachařová a její syn Vojtěch Prachař, se tak na kandidátku nedostalo. Kvůli policejnímu obvinění musel již před rokem skončit jejich další náměstek, známý politický turista Jiří Šolc. Ten byl předchozí volební období náměstkem právě za Starosty.

Centrální orgány zalovily v klobouku a na čelo kandidátky umístily zcela neznámého Tomáše Rece, který doposud nikdy žádnou politickou funkci nezastával. V pátém největším českém městě to velmi dobře vypovídá o tom, jak hnutí ANO v regionech funguje. Nicméně o výsledku ANO bude jako vždy mnohem více rozhodovat příchylnost voličů k jeho celostátní značce a k Andreji Babišovi. Bez ohledu na to, kdo konkrétně bude napsaný na místní kandidátce.

Kdo bude vyzyvatelem

Třetí nejsilnější výsledek mělo před čtyřmi roky místní uskupení Liberec otevřený lidem s jádrem okolo členů Strany zelených. Jde o jedinou hlasitou opozici v posledních osmi letech. Dlužno dodat, že policejní zásah v roce 2024 kritické výstupy tohoto uskupení věcně potvrdil.

Aby se zbavilo nálepky „bořičů“ a zároveň spojilo liberální síly, jde do těchto voleb v koalici s Piráty. Ti byli poslední čtyři roky velmi marginální součástí vládnoucí koalice. Jestli v něčem může tato kandidátka nabídnout autenticitu, je to právě možnost zbavit Liberec neustálého korupčního odéru.

Je možné, že vedle tří největších favoritů voleb uspěje ještě nové uskupení Lepší Liberec. Založil ho dlouholetý člen Starostů pro Liberecký kraj Lukáš Pohanka. Ten velmi umně využívá své pozice starosty jediné městské části Liberce — Vratislavic nad Nisou. Aby se v minulosti Vratislavice neodtrhly, byly jim městem nastaveny velmi výhodné podmínky pro rozdělování městských peněz.

V této městské čtvrti je to znát a Lukáš Pohanka to vždy využíval pro poněkud falešnou propagaci svých schopností. Mezi Liberečany je tak velmi populární a poslední volby měl dokonce nejvyšší počet preferenčních hlasů, kdy přeskákal dokonce i lídra kandidátky, Jaroslava Zámečníka.

Problém u něj ale bylo, že nikdy pro celý Liberec pracovat nechtěl. Spokojil se vždy jen s postem neuvolněného člena rady, aby byl u zdroje všech informací a pohlídal si zájmy „svých“ Vratislavic. Za osm let v této funkci tak nepřipravil jediný projekt, který by se týkal jiné části města. Pokud si tak mimovratislavičtí Liberečané zvolí pana Pohanku s tím, aby pracoval pro jejich město, velmi pravděpodobně se budou divit, až se to ani jeho třetí volební obdobní nestane.

Autor kandiduje za uskupení Liberec otevřený lidem a Piráti v komunálních volbách 2026.