Při páteční tiskové konferenci předseda Práva a spravedlnosti (PiS) Jarosław Kaczyński ohlásil, že přes třicet politiků bude z této strany vyloučeno. Jedná se většinou o poslance, členy občanského sdružení bývalého premiéra Mateusze Morawieckého Rozvoj plus, kteří odmítli k čtvrteční půlnoci podepsat prohlášení, že nejsou členy jiné politické organizace.

Po pátku, kdy na funkci místopředsedy Práva a spravedlnosti rezignoval Mateusz Morawiecki, se zdá, že tento politik zakládá novou politickou stranu. K dispozici má podle svých slov čtyřicet poslanců, jednoho senátora a tři europoslance.

Napětí uvnitř nejsilnější opoziční strany nepřišlo ze dne na den. S možností rozkolu počítaly i výzkumné agentury, podle nichž podpora Práva a spravedlnosti padá z 25 na 20 procent, zatímco volební preference dosud nezaložené strany se pohybují kolem pětiprocentního kvóra, nutného pro vstup do parlamentu.

V Právu a spravedlnosti dlouhodobě vládne rukou tvrdou i intrikánskou její předseda Jarosław Kaczyński. Politik, pro kterého je strana vším, jeho jediným dítětem, se kontroly nikdy nevzdá, nikdy sám neodejde ani definitivně neurčí svého nástupce. To ovšem neznamená, že ve straně neprobíhá boj o vliv a nástupnictví.

Boj o moc probíhal ve straně vždy, často i podporovaný samotným Kaczyńským. Poštváváním jedněch proti druhým zaměstnával straníky, likvidoval potenciální konkurenty a upevňoval si svoji pozici. Jen málokdy však konflikty ve straně vyplouvaly na veřejnost.

Po volební porážce na podzim 2025 však už není možné neúspěch svádět na vnitrostranické oponenty. Zdá se také, že stárnoucí Kaczyński (ročník 1949) ztrácí svoji dříve téměř absolutní kontrolu nad stranou a nedokáže držet konflikty pod pokličkou.

Skauti proti máslařům

V posledních měsících až letech se v nitru Práva a spravedlnosti utvořila dvě mocenská centra. Kolem bývalého premiéra Mateusze Morawieckého to byli tzv. skauti (harcerze), což je narážka na mladší generaci straníků, která vystupuje na veřejnosti mírněji a snad i slušněji. V rámci konzervativní strany se jedná o její centristické křídlo, programově jde o technokraty, kteří promýšlejí technologický a infrastrukturní rozvoj Polska, naopak kulturní války spíš upozaďují.

Vítězná frakce ve vnitrostranickém boji nese název máslaři (maślarze). Původně posměšné označení vyplývá z nářku jednoho člena, že na palubě polského letadla dostal německé máslíčko. Radikálnější a pravicovější skupina se vyžívá v kulturních válkách (potraty, LGBT+, větrné elektrárny), kritizuje Německo více než Rusko a ráda by získala zpět voliče, kteří utekli k radikálnějším subjektům. Nyní kromě několika mladších poslanců z okruhu bývalého ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra se k frakci řadí spíše staří straničtí matadoři.

Ostré konflikty a nenávistné polemiky mezi jinak smýšlejícími spolustraníky zaplavily sociální sítě už na jaře. Tehdy si zásadní úspěch připsala radikálnější frakce. Jarosław Kaczyński totiž v březnu ohlásil kandidáta Práva a spravedlnosti na post premiéra — nestal se jím Mateusz Morawiecki, ale bývalý ministr školství v jeho vládě, Przemysław Czarnek.

Z Czarnkem jako kandidátem na premiéra se strana začala posouvat doprava a přejímat protiukrajinskou — ovšem ne jasně proruskou — rétoriku konkurenčních Konfederací. A to samozřejmě vytvářelo další napětí.

Nominace Czarnka nicméně příliš preferencím Práva a spravedlnosti nepomohla, protože i sami voliči PiSu by za premiéra chtěli raději prověřeného Morawieckého. Stočení strany doprava zase dalo u oponentů vzniknout úsloví o třech Konfederacích: první měla být původní Konfederace Svoboda a nezávislost, druhá antisemitská a antiukrajinská Konfederace polské koruny europoslance Grzegorze Brauna a za Konfederaci z Temu je označováno Právo a spravedlnost.

Morawieckého šance

Nyní tedy Mateusz Morawiecki spolu s několika svými bývalými ministry a náměstky zcela jistě zakládá třetí nejpočetnější poslanecký klub a velmi pravděpodobně i politickou stranu. Ambice má velké, ale historie velí k obezřetnosti — pokusů o jiný a lepší, zpravidla centristický PiS už bylo několik.

Nikdo už si nevzpomene na první politický projekt nyní trestně stíhaného a v USA ukrývajícího se Zbigniewa Ziobra. Během předchozí vlády Občanské platformy Ziobro snil o tom, že by se PiS rozdělil na dvě strany, jednu více národní a druhou více sociální. Jeho nápady skončily vyloučením a založením strany Solidární Polsko. Po neúspěších ve volbách druhého řádu nakonec Ziobro vytvořil s Právem i spravedlností předvolební koalici a nedávno se jeho strana s PiS sloučila.

Lépe nedopadli ani předchozí odpadlíci. Ti, kteří v roce 2010 založili Polsko je nejdůležitější, díru do světa neudělali. Buď nakonec skončili u Polské strany lidové nebo se vrátili zpátky do PiS. A ještě dříve, v roce 2007 předseda polského Sejmu Marek Jurek nesouhlasil s projektem nové ústavy, jenže jeho Pravice Republiky se ve volbách nedostala ani na dvě procenta.

Mateusz Morawiecki je v poněkud lepší situaci. Zatímco předchozí projekty většinou mohly počítat spíše s tuctem nebo dvěma desítkami poslanců, Morawiecki jich má nyní asi čtyři desítky. Většinou jde také o mladší a mediálně schopnější politiky. Každopádně pravicová část polského Twitteru fandí spíše jemu.

Tím ale Morawieckého výhody končí. V původním Právu a spravedlnosti sice zůstává spousta „líných sumců“, ale zatím se nezdá, že by stranu v jeho prospěch opouštěla alespoň část rozsáhlých lokálních struktur.

Věrnost Kaczyńskému a Czarnkovi zachovalo i stranické mediální zázemí, dvě televize TV Republika a wPolsce24, které už Morawieckému spílají, že je zrádce ve službách premiéra Donalda Tuska. Ten si může mnout ruce, že veřejný prostor místo nemocniční aféry zaplňuje štěpení strany jeho úhlavního nepřítele Jarosława Kaczyńského.

Nejen vnitrostranická opozice

Dalším vyzyvatelem Práva a spravedlnosti je Konfederace svoboda a nezávislost, vzniklá sjednocením národovců a libertariánů. Jejich plánem je počkat na odchod Kaczyńského z politiky, což znamená spíše smrt než důchod, a následný rozpad Práva a spravedlnosti. Poté se Konfederace stane nejsilnější pravicovou stranou, převezme část struktur PiS a především jejich voliče.

Když Konfederace měla sedm procent ve volbách a osm poslanců z 460, jevila se tato představa jako fantazírování. Nyní, když průzkumy ukazují podporu blížící se patnácti procentům a Právo a spravedlnost opouští téměř čtvrtina poslaneckého klubu, plán už tak naivně nevypadá. Kromě toho má své první poslance z řad přeběhlíků, stabilní podporu kolem sedmi procent i konspiračně naladěného europoslance Grzegorze Brauna, stojícího v čele Konfederace polské koruny.

Favoritem v boji o první místo na pravici nový Morawieckého projekt nejspíš není. Tím zůstává stále Právo a spravedlnost anebo větší Konfederace. Technokratická a prorozvojová strana ale může zamíchat jak kartami na pravici, tak i výsledkem parlamentních voleb na podzim 2027. Jak to celé dopadne, nelze říct, ale situace na pravé straně politického spektra je nyní otevřená tak jako nikdy v uplynulém čtvrtstoletí.