Bílý dům — to je prostě svatyně. Nebo to ještě loni v únoru říkali lidé kolem Donalda Trumpa, když si prezident napadené Ukrajiny dovolil dorazit v černém oblečení bez saka. Po úvodní otázce „Máte vůbec nějaký oblek?“ od trumpovského novináře se tehdy sám Trump nechal slyšet, že Volodymyr Zelenskyj „zneuctil Spojené státy v jejich milované Oválné pracovně“.

Toto pobouření rezonovalo i v české debatě. Lenka White, tehdejší spolupracovnice CNN Prima News pro vstupy z USA, která podle zjištění Hlídacího psa spolupracovala také s ruskou agenturou RIA Novosti, kritizovala Zelenského, že se obléká do „teplákové soupravy“, a že to v USA „nevidí pozitivně“. „Ukrajina dostane 350 miliard a Zelensky si ani nemůže pořídit slušný oblek,“ dodávala.

Kdyby někdo tápal, jak má podle Trumpa vypadat náležitá úcta k Bílému domu, může si to prohlédnout na záznamu ze „slavnosti“ v předvečer jeho 80. narozenin. Etiketa americké svatyně se totiž nakonec ukázala jako poměrně flexibilní… A to nejpozději v okamžiku, když kamera zabrala zápasníka Justina Gaethjeho, jak stojí v Oválné pracovně v trenýrkách a chystá se jít někoho mlátit.

Na jižním trávníku Bílého domu, tedy na místě, odkud odlétá Marine One a kde se pořádají prezidentské pikniky, vyrostla kovová aréna pro klecové zápasy. Do akce se nalilo asi šedesát milionů dolarů.

Jakmile začínalo být patrné, jak bude celá akce vypadat, začal hudební doprovod akce řídnout jako počet smysluplných vět, které je Trump schopen vyslovit během jednoho měsíce. Ani na bojovou část večera nedorazila většina z těch, které si tam ředitel UFC představoval. Nakonec tedy akce připomínala trumpovský pokus konkurovat liberálnímu SuperBowlu mimořádně smutnou fraškou s Kidem Rockem vystupujícím na playback.

Stejný nezájem potkal navíc Trumpa i tentokrát. Po Bad Bunnym v přestávce Super Bowlu nechali vyniknout bezvýznamnost Trumpových eventů newyorští Knicks, kteří vyhráli slavnou NBA po třiapadesáti letech ve strhujícím příběhu. A Amerika neřešila nic jiného. Trump nikoho nezajímal… Děkujeme, Knicks.

Pak už přišel „zlatý hřeb“. Nedotknutelná svatyně americké ústavnosti se proměnila v nástupový tunel UFC. Trumpa následovali fighteři. Vyráželo se z místnosti, nad kterou ještě nedávno držela ochrannou ruku módní policie, když se v ní objevila černá mikina z Ukrajiny. Zápasník Gaethje si cestou dramaticky prohlížel Deklaraci nezávislosti.

Marine Band hrál zápasníkům nástupovou hudbu, nad Bílým domem přelétaly Blue Angels a Thunderbirds, hymnu doprovázely uniformy, ohňostroj a publikum skandující „USA“. Uvnitř klece se mezitím mlátili týpci do krve před usínajícím prezidentem v čepici, na canvasu se střídali sponzoři od Rumble přes EasyPost až po Turning Point USA a do bonusového balíku pro bojovníky přispívala kryptofirma World Liberty Financial, spojená s Trumpovou rodinou.

Jeden z vítězů, Josh Hokit, po zápase Trumpovi navlékl na krk řetěz. Děkoval mu za „koule“ uspořádat takovou věc. A své extempore zakončil zvoláním „Michelle Obama je muž“.

Dresscode tedy zjevně nikdy nebyl ten problém. Problémem bylo, že Zelensky nepřijel hrát Trumpovi komparz. Nepolíbil prsten. Nenasadil mu řetěz a nepoděkoval mu, že má „koule“.

Proto někdo tak křehký jako Trump nedokázal přijmout skutečnou symboliku Zelenského oděvu — tedy „sako si vezmu, až skončí válka“. A odmítl akceptovat, že takováto symbolika nijak neútočí na americký majestát. Byla prodlouženým vzkazem ukrajinského lidu, který má momentálně všechna „saka ve skříni“, protože je ve válce.

Trumpova dekadentní show zneuctila majestát Bílého domu zcela nepochybně. Jenže o ten nikdy nešlo. Tou svatyní, před kterou se mají lidé v dnešní Americe sklonit, není Bílý dům, neboť jí je sám Trump.