Jakožto obhájce pana M. v kauze zapálení pardubické zbrojovky musím přiznat: V úterý jsme v Pardubicích u soudu prohráli, dva mladí lidé angažující se pro osvobození Palestinců skončili ve vazbě v Hradci Králové.

Tato prohra mně připomenula něco, o co bych se rád nyní podělil: Před více než deseti lety jsem byl já, Pavel Čižinský, podezřelým z vraždy. Dokonce několika vražd pražských taxikářů.

Prověřování vzniklo tak, že vrah nastupoval do nočních taxíků vždy na Karlově náměstí v Praze a policie ze záznamů operátorů zjistila, že v tomto místě byl ve všech případech zaznamenán signál mého mobilního telefonu. Já jsem samozřejmě kriminalistovi vysvětlil, že mám kousek nad Karlákem advokátní kancelář, kde jsem pracoval často i do noci. Policistovo podezření jsem tímto zřejmě rozptýlil, nicméně i tak mi nabídl, že by přesto pro kontrolu udělal stěr mých slin, s čímž jsem ve své vyděšenosti souhlasil; ač své klienty vždy nabádám, aby vůči policii na svých právech trvali.

Doma mi žena — asi to bylo ještě před svatbou — vyčetla: „No, to máš z toho, jak seš pořád v práci!“ Nakonec jsme se tomu zasmáli nejen s ní, ale i s dalšími kolegy. Vraha pak po nějaké době našli.

Jen občas mě pak děsila představa, co by bylo, kdybych u Karlova náměstí neměl kancelář, ale třeba milenku, o které bych nechtěl mluvit? Nebo kdybych třeba nebyl rachitickým intelektuálem, co nikdy nedržel v ruce zbraň, nýbrž namakancem se zbrojním pasem? Nebo kdybych třeba neměl čistý trestní rejstřík? Nebo byl Rom? Věřil by mi kriminalista? Jak bych prokázal, že jsem nevinný? Šel bych do vazby? Anebo ne?

Jaký bych měl spánek při čekání na soud, zda budu soudci sympatický/důvěryhodný? Při čekání, jaký důkazní standard bude soud požadovat? Anebo co by bylo, kdyby ony vraždy pražských taxikářů představovaly ohromnou politickou kauzu a média a politici denně tlačili na vyšetřovatele: už někoho máte!?

V kauze zapálení budovy pardubické továrny na zbraně spočívá obvinění, pro které šel pan M. do vazby, na následujícím: Kolem Pardubic se v rozhodné době pohybovala tři „podezřelá“ auta a pan M. měl mít „vazby“ ke dvěma z těchto aut. Nic víc!

Policie tvrdí, že má jeho DNA. Jenže kde našla toto DNA (při domovní prohlídce, kam mě jako obhájce nepustili)? Na sim-kartě, kterou bylo telefonováno do autopůjčovny jednoho z těch podezřelých aut, která se vyskytovala v okolí místa činu. A s druhým automobilem ho spojuje to, že majitelka automobilu má dceru, která pana M. sleduje na instagramu. Nic víc státní zastupitelství v návrhu na vazbu neuvedlo!

Policie dnes disponuje — za pomoci umělé inteligence — takovým množstvím informací, že pro ni není problém najít nějaké propojení mezi čímkoli. Nechme teď stranou, zda policie má tyto informace legálně. Prostě je má a používá.

Jenže tyto informace představují maximálně pouhou indicii, na základě které může policie namířit své prověřování určitým směrem a hledat, zda najde důkazy. Tyto indicie ještě zdaleka důkazy — a to ani nepřímými — nejsou!

Je samozřejmě třeba dodat, že policie dala obviněnému možnost jeho „vazby“ k podezřelým automobilům vysvětlit. On uvedl, že má alibi, což zatím nikoho v podstatě nezajímalo, ale jinak odmítl s policií spolupracovat, protože jí nevěří. Je to jeho právo, které stojí na prvním místě ve všech poučeních obviněného.

A výsledek? Nevyvrátil jsi naše podezření, takže jsi důvodně podezřelý ze spáchání zločinu, za který můžeš dostat doživotí! Pardubický soud ho poslal do vazby a pak následoval mediální lynč, i na české poměry mimořádně odporný, a to v situaci, kdy se pomlouvaný z vazby skoro nemůže bránit.

Zkusme si všichni představit každý sám sebe! Nebyli jste náhodou i vy minulý čtvrtek na noční procházce nebo na noční projížďce Pardubicemi? Nebo jak můžete vědět, že dnes nepůjdete či nepojedete kolem místa nějakého zločinu? Co uděláte, když vám policie řekne: spolupracuj s námi! Jste připraveni pak policii vysvětlovat vše, co děláte? A co když nebudete chtít? Co když budete trvat na tom, že přece máte právo nevypovídat?

Proč si myslíte, že pak neskončíte tak jako pan M. ve vazbě? Proto, že se nezastáváte Palestinců? Každopádně, vzetí do vazby pana M. — stejně jako druhé obviněné — považuji za dané důkazní situace za skandální.

Pan M. se domnívá, že jeho uvěznění je jasným případem rasismu a potlačování jeho svobody slova. Já jsem se — navíc poté, co čtvrteční útok zápalnými láhvemi na budovu Ruského střediska vědy a kultury v pražských Dejvicích policie šetří ne jako terorismus, ale jako pouhé poškození cizí věci — nezmohl na žádný argument, kterým bych s tímto jeho vnímáním věci mohl polemizovat.