Všech pět obžalovaných stíhaných v rámci takzvané operace Fénix zprostil 22. září Městský soud v Praze obžaloby. Jak zopakovala soudkyně, nejzávažnější obvinění, tedy přípravu teroristického útoku na nákladní vlak, obestírá důkazní nouze. Soud opakovaně žádal o dodání odposlechů či jiných důkazních materiálů z doby před 1. listopadem 2014, kdy se měl nápad na útok zrodit. Nikdy je ale neobdržel a policejní agenti odpovědi na otázku, zda pořizovali tajné nahrávky už před 1. listopadem, měnili.

„Zdůrazňuji, že jsme nedospěli k tomu, že by přípravu vyprovokovala policie. Máme však důvodné pochybnosti,“ uvedla soudkyně Hana Hrnčířová. Upozornila, že agenti sice Martina Ignačáka a Petra Sovu sledovali už před listopadem 2014, neměli k tomu však povolení. „Obžalovaní se hájí tím, že přípravu vyprovokovala policie a my pro vyvrácení obhajoby nemáme dostatek důkazů,“ dodala.

Jelikož soud nevyhodnotil skutky Sovy, Ignačáka a Alexandry Ščambové, související s údajnou přípravou teroristického útoku, jako trestné činy, zprostil obžaloby i Radku Pavlovskou a Katarínu Zezulovou, které se měly provinit nepřekažením trestného činu.

Katarínu Zezulovou státní zástupce Vladimír Pazourek obžaloval i z přípravy násilí vůči úřední osobě. Té se měla dopustit výrobou zápalných lahví s Molotovovým koktejlem a jejich zakopáním poblíž usedlosti Cibulka, aby jimi zaútočila na policejní auta při vyklízení squatu.

„Zatímco u přípravy útoku na vlak se agenti podíleli na každičkém kroku, v případě Cibulky se podíl agentů nevymykal mantinelům,“ uvedla soudkyně. Jenže i tento útok se zasekl ve fázi přípravy. Šlo by ho proto postihnout pouze v případě, že by Zezulová skutečně plánovala násilí. „V záznamech ale opakovaně padlo, že se nikomu nesmí nic stát,“ zdůraznila soudkyně. Stejně tak zrušila všechny zajišťující instituty vůči Martinu Ignačákovi, za nějž se zaručila jeho sestra, když ho v září 2016 po roce a půl propustili z vazby.

Šanon plný rozhodování o ničem

Státní zástupce Pazourek už na stání oznámil, že podá v neprospěch všech obžalovaných odvolání k  Vrchnímu soudu. Učinit tak musí do osmi dnů od doručení rozsudku. V závěrečném návrhu Pazourek navrhoval Sovovi i Ignačákovi trest dvanácti let odnětí svobody. Přestože výpovědi agentů na některé otázky se lišily, státní zástupce Pazourek je označil za konzistentní a důvěryhodné důkazy. Agenti si navíc nepamatovali ani mnoho momentů, které jsou důležité pro objasnění případu.

„Pokud je jediným zásadním důkazem výpověď utajeného svědka, nemůže zůstat osamocena,“ podotkla ale soudkyně. Připomněla, že obžalovaní žádali o předložení kompletních odposlechů, policie však při jejich dodávání postupovala selektivně. Přítomným také soudkyně ukázala obrovský šanon a řekla: „Toto je plné dokumentů rozhodujících o povolení k odposlechům telefonní komunikace obžalovaných. Na konci pak nalezneme jediné usnesení: z odposlechů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti ve prospěch, nebo proti prospěchu obžalovaných.“

Kromě sledování obžalovaných už od 10. července, přestože povolení agenti získali až od 1. listopadu, soudkyně zmínila i to, že okruh sledovaných se rozšiřoval a povolení k sledování udělovalo mnoho různých institucí různé místní příslušnosti. Jako odůvodnění rozsudku explicitně jmenovala „pochybnosti o transparentnosti postupu policie“.

Stejně tak soudkyně neopomněla, že celá operace začala po žhářských útocích na auto a mýtné brány, k nimž se přihlásila takzvaná Síť revolučních buněk, s níž policie zprvu obžalované spojovala. Dokonce i v žalobním návrhu stojí, že Sova měl vytvořit skupinu připravující útok na vlak právě pod záštitou Sítě revolučních buněk. Přestože policie se Sítí revolučních buněk zabývá už více než tři roky, dosud nemá tušení, kdo za ní stojí, ač za její údajné vedení seděl sedm měsíců ve vazbě anarchista Lukáš Borl.

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) už na Twitteru uvedl: „Pokud se prokáže, že šlo jen o policejní provokaci, budu požadovat důkladné vyšetření kauzy a potrestání viníků. Policie demokratického státu, a už vůbec ne tzv. elitní útvary, nemůže svévolně ničit životy lidí, ať je jejich politické smýšlení jakékoli. Doufám, že doba procesů s Omladinou patří do naší historie a ne do současnosti.“

Vy jste z České televize? Selhání mainstreamových médií

Takzvaná operace Fénix začala, když 28. dubna 2015 policie zadržela jedenáct lidí, kteří se pohybovali blízko anarchopacifistického hnutí. Zadržení, domovní prohlídky, zabavování věcí a dlouhé výslechy vysvětlovala zákrokem proti Síti revolučních buněk a zastavením nebezpečného útoku na vlak. V přípravě hráli zásadní roli dva nasazení policejní agenti, kteří podle obžalovaných s nápadem na útok sami přišli.

Podle svých slov anarchisté identitu agentů znali a příprava byla fabulací, která měla vést k jejich odhalení. Na rozdíl od agentů se snažili útok oddalovat s výmluvami na počasí, takže ač měl proběhnout už v říjnu či listopadu 2014, ještě v době jejich zadržení v dubnu 2015 vězel ve fázi pouhé přípravy bez konkrétního plánu.

Přesto značná část mainstreamových médií přejala policejní verzi a zahltila internet či tisk titulky o prvních českých teroristech. Když novináři s kamerami žádali obžalované o okomentování osvobozujícího rozsudku, většina z nich je mlčky přešla a pouze Petr Sova se otočil se slovy: „Vy jste z České televize? Vám jsem posílal už v roce 2016 důkazy, že se jedná o policejní provokaci a nic z toho jste nepoužili.“

„Necítím se vinna, ale cítím se potrestána. Mí spoluobžalovaní byli vězněni, já se vinou stíhání ocitla poprvé na Úřadu práce a známým lidem musím vysvětlovat, jak jsem se do případu vlastně zapletla,“ uvedla ve svém závěrečném návrhu Pavlovská. Zda bude pětice lidí po státu požadovat odškodnění zatím podle právníka Zezulové Pavla Uhla nevědí.

V červnu 2017 policie zahájila další trestní stíhání přezdívané Fénix 2, a to proti pěti lidem za šíření komuniké Sítě revolučních buněk. Mezi obviněnými jsou Petr Sova, Lukáš Borl nebo ekologický aktivista přezdívaný Tomáš Zelený. Zveřejněním komuniké na webu se měli dopustit podpory hnutí, které směřuje k potlačování lidských práv. U zveřejněného komuniké se přitom administrátoři vůči obsahu vymezovali. Weby nicméně měly vícero administrátorů a policii se zatím nepodařilo dokázat, že komuniké zveřejnili právě obvinění.