Záměr vedení Jihomoravského kraje transformovat krajské nemocnice z příspěvkových organizací na akciové společnosti vyvolal mezi zaměstnanci a jejich odborovými organizacemi zásadní nesouhlas. Odbory opakovaně upozorňují, že navrhovaná změna nepřinese deklarované výhody, naopak může ohrozit stabilitu zdravotnických zařízení i jistoty jejich pracovníků. Kritický postoj odborů podpořili také sami zaměstnanci a občané prostřednictvím petice.

Plán změny je v rozporu i se svým zdůvodněním

Současný model, kdy Krajské nemocnice v Jihomoravském kraji fungují jako příspěvkové organizace, je podle názoru odborů funkční. Tato forma je v evropském kontextu obvyklá a odpovídá modelu veřejných, respektive neziskových zdravotnických zařízení. Umožňuje zřizovateli — tedy kraji — plnou kontrolu nad hospodařením, strategickým směřováním i personální politikou nemocnic. Kraj může nastavovat jednotná pravidla, určovat investiční priority i dohlížet na efektivní využívání veřejných prostředků.

Argument, že pouze forma akciové společnosti umožní lepší řízení, proto odbory a zaměstnanci považují za nepřesvědčivý. Jednotné řízení lze zajistit i v rámci stávající struktury, například vhodným vnitřním uspořádáním a koordinací mezi jednotlivými zařízeními. Jihomoravský kraj navíc již dnes disponuje společností Jihomoravská zdravotní a.s., která se může na nastavování pravidel, metodik, vyjednávání s pojišťovnami a koordinaci podílet. Není tedy zřejmé, proč je nutná zásadní právní transformace všech nemocnic. Jde tedy čistě o politické rozhodnutí.

Hejtmanem Janem Grolichem představená změna navíc nemá jasnou struktura a chybí v ní i to, co neustále zdůrazňuje — návrh na jednotné řízení. Podle dostupných informací má být každá nemocnice transformována na samostatnou akciovou společnost. Kraj tak ve své vizi nepočítá s tím, co označuje za důvod změny — se vznikem holdingu, který by jednotlivé nemocnice sdružoval, sjednocoval jejich strategii a řízení.

Pokud budou nemocnice fungovat jako samostatné akciové společnosti, pak určitě nedojde ke sjednocení podmínek, hrozí naopak roztříštěnost rozhodování, rozdílné podmínky pro zaměstnance i rozdílný přístup k investicím. Transformace má navíc probíhat postupně a harmonogram přesahuje funkční období současného hejtmana. Jeho veřejné deklarace tak nemají politické opodstatnění do budoucna. Taková nejistota je pro zaměstnance i management nemocnic destabilizující.

Další zásadní otázkou zůstává majetkové uspořádání. Není zřejmé, zda bude do nově vzniklých akciových společností vložen majetek nemocnic, tedy zejména budovy a další nemovitosti, nebo zda tento majetek zůstane kraji. Objevily se i názory, že nemocnice by si nemovitosti od kraje pronajímaly.

V současné ekonomické situaci zdravotnictví by takový model znamenal obrovský zásah do podfinancovaných jihomoravských nemocnic. Již dnes se většina z nich potýká s nedostatečnými úhradami za poskytovanou zdravotní péči, které nepokrývají skutečné náklady. Zavedení nájemného by jejich finanční situaci dále zhoršilo a mohlo by vést k omezení péče, omezení nároků zaměstnanců nebo investic.

Pro zaměstnance je jedním z klíčových témat otázka odměňování. V příspěvkových organizacích se platy řídí nařízením vlády a zaměstnanci mají garantované platové tarify. V akciových společnostech by se výše mezd stala předmětem kolektivního vyjednávání bez zákonné garance tarifů, zákoník práce určuje v minimální výši také příplatky. Zkušenosti z jiných nemocnic, které fungují jako obchodní společnosti, ukazují, že navyšování mezd zde často přichází později než v příspěvkových organizacích.

Pokud vláda rozhodne o zvýšení platů ve veřejném sektoru s účinností například od ledna, zaměstnanci akciových společností se navýšení dočkají mnohdy až s několikaměsíčním zpožděním. V některých případech navíc neproběhne plné dorovnání. Z dlouhodobého hlediska tak může transformace přinést zhoršení odměňování a následně další odliv zdravotnického personálu, který je už dnes kriticky nedostatkový. Nedostatek zdravotníků má zásadní vliv nejen na kvalitu, ale také na dostupnost péče. Potenciálně jsou změnou ohroženi i pacienti.

Významným benefitem zaměstnanců příspěvkových organizací je Fond kulturních a sociálních potřeb (FKSP). Tento fond musí příspěvkové organizace povinně vytvářet, a to ve výši jednoho procenta z objemu mzdových nákladů. Prostředky z fondu slouží například na příspěvky na rekreaci, penzijní připojištění, stravování či kulturní aktivity.

V akciových společnostech povinnost tvorby takového fondu neexistuje. Zaměstnavatel může ze zisku vytvářet sociální fond dobrovolně, avšak v řadě nemocnic tento fond dodnes nefunguje. Zaměstnanci by tak přišli o systémový a předvídatelný benefit, který je dnes standardní součástí jejich pracovních podmínek.

Nemocnice nejsou továrny na zisk, ale veřejnou službou

Odborové organizace opakovaně sdělily hejtmanovi, že s transformací z výše uvedených důvodů nesouhlasí. Vyzvaly jej, aby v zájmu tolik potřebné stability zaměstnanců i zdravotní péče od záměru upustil. Nesouhlas odborů podpořili nejen zaměstnanci samotní, ale i občané prostřednictvím petice.

Podle odborů by vedení kraje mělo svou energii zaměřit na skutečně palčivé problémy krajského zdravotnictví. Tím je především dlouhodobé podfinancování nemocnic a nízké úhrady od zdravotních pojišťoven, které v mnoha případech nepokrývají ani základní provozní náklady. Bez systémového řešení financování zdravotní péče nepřinese změna právní formy žádné zlepšení.

O nesmyslnosti připravovaného záměru chtějí odboráři a zaměstnanci přesvědčit krajské zastupitele na jejich jednání 23. února. Apelují, aby pečlivě zvážili všechna rizika a dopady transformace nejen na zaměstnance, ale především na pacienty. Zdravotnictví není běžným podnikáním. Nemocnice nejsou továrny na zisk, ale veřejnou službou, jejímž cílem je poskytovat kvalitní a dostupnou péči.

Odbory jsou přesvědčené, že stávající model příspěvkových organizací tento veřejný charakter zachovává, umožňuje kontrolu ze strany zřizovatele a poskytuje pracovníkům potřebnou míru jistoty. Transformace na akciové společnosti podle nás představuje zbytečný a rizikový experiment v době, kdy zdravotnictví potřebuje především stabilitu, dostatečné financování a podporu těch, kteří v něm pracují.