Pětašedesát tisíc Čechů si loni nemohlo dovolit zajít k zubaři, přestože ho potřebovali. Důvodem nejsou jen vysoké ceny — problém je mnohem hlubší. Úhrady od pojišťoven často nepostačují na pokrytí nákladů ordinací, a tak zubaři odmítají nabízet výkony hrazené pojišťovnou. „Dlouho zde pro tento argument chyběla data,“ vysvětluje v rozhovoru reportérka Deníku Referendum Anna Absolonová.

Zatímco celkové výdaje na zubní péči rostou, pacienti platí z vlastních kapes stále více v poměru k pojišťovnám. V roce 2022 to bylo osmnáct miliard korun, průměrně téměř sedmnáct set korun na osobu. Pro mnohé je to ale mnohem víc — například studentka Kristýna Šťastná z Brna za poslední tři roky u zubaře nechala přes dvaadvacet tisíc. „Peníze brala ze spořicího účtu. Vždycky se předem snažila zjistit, kolik bude úkon stát, aby si na něj odložila,“ popisuje Absolonová zkušenosti respondentky Kristýny.

Problém přitom není v tom, že by Češi platili málo na zdravotním pojištění. Jde o to, jak se peníze rozdělují. Úhrady ambulantní stomatologie jsou stanoveny tržním způsobem — pojišťovny a zástupci stomatologů se prostě dohodnou. Ministerstvo zdravotnictví přitom žádné změny v systému neplánuje, přestože přiznává, že by přezkum úhrad mohl pomoct.

Co by dopomohlo k zlepšit situaci? Proč nikdo neví, kolik zubařů Česko skutečně potřebuje? Jak se od nového roku změní fungování zubních pohotovostí a proč to může vést ke zhoršení péče?

Poslechněte si nový díl Podcastu Deníku Referendum.

Podcasty DR můžete odebírat a hodnotit na Spotify, Apple Podcasts a dalších podcastových platformách.