Novela zbraňového zákona je promarněná příležitost. Čekáme snad na další oběti?
Jakub VotrubaAustrálie po nedávné masové střelbě dramaticky zpřísnila legislativu týkající se střelných zbraní. Česká novela zbraňového zákona naproti tomu velkou změnu nepřinese.
V australském Sydney na pláži Bondy byl koncem loňského roku spáchán teroristický útok, během něhož bylo zavražděno patnáct lidí a dalších čtyřicet zraněno. Teroristé, padesátiletý otec a čtyřiadvacetiletý syn, se hlásili k Islámskému státu. Jejich oběti pocházely převážně z židovské komunity slavící začátek svátku chanuky, mezi nimi i desetiletá dívka nebo třeba osoba přeživší holocaust. Útočníci vraždili legálně drženými střelnými zbraněmi. Teroristický útok proběhl pouhé dva měsíce po říjnové střelbě v Sydney, během níž návštěvník kavárny zranil osmnáct lidí.
Vraždili legálně drženými zbraněmi
Starší z teroristů na pláži Bondy byl členem loveckého klubu a měl licenci kategorie A a B, u které osoba musí policii prokázat, že má „zvláštní potřebu“ pro držení určitých zbraní. U mladšího z teroristů byly nalezeny fotografie, které prokazují oblibu v loveckých zbraních, ale dosud nebylo potvrzeno členství ve střeleckém klubu.
Při útoku někteří lidé neváhali a útočníkům se bránili. Manželský pár, který se postavil ozbrojenému útočníkovi, zaplatil životem. Lidé, kteří vlastními těly kryli ostatní před střelbou, házeli dlažební kostky po útočnících. Prodavač, původem syrský uprchlík, dvojnásobný otec dvou malých dětí, bez váhání odzbrojil jednoho z útočníků a sám byl přitom postřelen do ramene. Zabránil však dalšímu vraždění.
Australský přístup ke zbraním
Zbraňová legislativa v Austrálii byla razantně zpřísněna a sjednocena pro jednotlivé státy v devadesátých letech v reakci na několik masových střeleb. V roce 1991 byl zakázán dovoz vojenských zbraní s možností automatické střelby.
Tehdy se objevovaly snahy střelné zbraně regulovat ještě více, kvůli úsilí zbraňové lobby však tyto zákony nebyly zpřísněny. Pro jednotlivé státy se lišily možnosti držet střelné zbraně a v některých bylo možné držet libovolný počet střelných zbraní včetně těch s velmi rychlou kadencí střelby.
V roce 1996 ale přišel masakr v Port Arthuru, kdy vrah třemi střelnými zbraněmi, zejména poloautomatickou puškou, postupně zavraždil pětatřicet lidí a dalších třiadvacet zranil.
V reakci na tento masakr v Austrálii vznikla dohoda National Firearms Agreement (NFA), která zásadně zpřísnila držení střelných zbraní pro všechny státy Austrálie i přes nevoli zbraňové lobby. Toto zpřísnění spočívalo ve změnách nabývání střelných zbraní, jejich skladování a registrování.
Vlastnictví zbraně pro osobní obranu nově přestalo být bráno jako legitimní důvod. Držení pumpovacích, automatických a poloautomatických střelných zbraní bylo zakázáno. Střelné zbraně, které byly po přijetí NFA zakázány, byly následně státem zpětně odkoupeny.
Nově uchazeči o zbrojní oprávnění museli splnit takzvaný „background check“, kdy se za uchazeče nejdříve musely zaručit dvě osoby z jeho okolí. Systém získávání jednotlivých zbraní je odstupňován, jejich získání je možné až po nějaké době, aby nemohlo být nakoupeno větší množství zbraní za účelem spáchání trestného činu.
Sběratelé střelných zbraní musí mít všechny své sběratelské kousky ve stavu, kdy je není možno použít a nesmí vlastnit střelivo, které se v nich používá. Zprovoznění sběratelských střelných zbraní nebo získávání nábojů do nich je posuzováno jako velmi závažný trestný čin.
Mýtus ozbrojených zachránců
Po teroristickém útoku na Bondy Beach, ale i po jiných masových střelbách zbraňová lobby opakuje mýtus, že by teroristy mohl zastavit nějaký jiný držitel střelných zbraní. Pokud by lidé byli více vyzbrojeni, bylo by možné útočníky rychleji zneškodnit a lidé by se cítili bezpečněji.
Tento mýtus vyvrátili ve svém odborném článku David Hemenway a Lisa Hepburnová, kteří srovnáním mezinárodních studií prokázali, že zvýšená prevalence střelných zbraní zvyšuje míru vražd, a to napříč světem. Navazující výzkumy toto zjištění problematizují, ale stále platí, že vyšší prevalence střelných zbraní u civilní populace je spojena s vyšším počtem vražd způsobených střelnou zbraní.
Například v USA, kde je díky benevolentním zbraňovým zákonům možné střelnou zbraň sehnat velmi jednoduše, je míra vražd způsobených střelnou zbraní mnohem vyšší. Čím je střelných zbraní v USA více, tím je jimi způsobeno více násilí a ne naopak.
Komentář●Filip Outrata
Obchodníci se smrtí. Přísná a efektivní kontrola držení zbraní je nezbytností
Zatím nejaktuálnější data z roku 2021, zkoumající země s vysokým HDP a populací nad deset milionů obyvatel, ukazují, že počet vražd způsobených střelnou zbraní je třiatřicetkrát větší v USA s benevolentními zbraňovými zákony než v Austrálii s přísnými zbraňovými zákony. USA jsou v čele statistiky jak v počtu vražd způsobených střelnou zbraní, tak dětských úmrtí způsobených střelnou zbraní.
Toto zjištění problematizují bohaté země s velkou dostupností zbraní a malým počtem vražd, jako je Švýcarsko. Ve Švýcarsku ale není možné získat zbraň na osobní obranu: člověk ji může držet jen jako příslušník ozbrojených složek, jako lovec nebo jako sportovní střelec. Švýcarsko je ale specifickou zemí s bohatou společností, zakládající si na vzájemné důvěře a nízké kriminalitě.
Cenné by proto bylo porovnávat země s vysokou dostupností zbraní s možností vlastnit zbraň na osobní obranu a zemí s vysokou dostupností zbraní bez možnosti vlastnit zbraň na osobní ochranu.
Argument typu „čím více zbraní, tím větší bezpečnost“ neplatí. Kdyby v Austrálii zbraňové zákony po masakru v Port Arthuru nezpřísnili, byl by počet vražd způsobených střelnou zbraní větší a teroristické útoky jako ten v Bondy Beach mnohem častější.
I australská politická scéna je přesvědčená, že ochranou proti podobným útokům není uvolňování zbraňových zákonů. Australský premiér ohlásil zpřísnění zbraňových zákonů a bylo oznámeno největší vykupování střelných zbraní za třicet let. Australský parlament před pár dny schválil zpřísnění zločinů z nenávisti, a také zpřísnění zbraňových zákonů. Pravidla background checku budou přísnější, bude zakázán import některých střelných zbraní, stejně tak import tlumičů, pásových nábojů a rychlonabíjecích pomůcek. Neomezená povolení na dovoz budou zrušena. Aby tyto zákony vstoupily v platnost, musí je ještě schválit Senát.
Česká republika dva roky od masové střelby
Dva roky po masové střelbě na Filozofické fakultě vyvstává otázka, jak byly zbraňové zákony zpřísněny u nás. Tehdejší ministr vnitra Vít Rakušan avizoval zpřísnění zbraňových zákonů a Poslanecká sněmovna začínala probírat novelizaci zbraňového zákona.
Během těchto dvou let byl zaveden systém červené dlaždice, kdy prodejci munice musí hlásit podezřelé nákupy. Nicméně nikde není definováno, jak podezřelý nákup vypadá, a tak prodejci nevědí, co mají hlásit. Policie má nově možnost odebrat střelné zbraně osobám, které mohou představovat vážné nebezpečí pro bezpečnost.
Od 1. ledna 2026 vstoupil v platnost nový zbraňový zákon. Nejvýraznější změnou je plné zprovoznění Centrálního registru zbraní, kde mají být zaznamenány všechny legálně držené střelné zbraně na území ČR pro státní správu ČR. Postupně se plánuje propojit jej i se zdravotními informacemi o jejich držitelích. Od nového roku se také zkracuje přezkoumání zdravotní způsobilosti držitelů zbraní z deseti na pět let.
Novinkou ve zbraňovém zákoně je vedlejší držitel zbraně, kdy u jedné vlastněné zbraně je možné evidovat více osob, které mohou danou zbraň držet. Ze zbrojního průkazu se stalo zbrojní oprávnění a dřívější kategorie zbrojního průkazu se tak změnily. Kategorie A (ke sběratelským účelům), B (ke sportovním účelům) a C (k loveckým účelům) se spojily do kategorie obecné zbrojní oprávnění a kategorie D (k výkonu povolání) a E (k ochraně života, zdraví a majetku) se změnily v rozšířené zbrojní oprávnění.
Novela zbraňového zákona však rezignovala na účinnou regulaci střelných zbraní. Zbraňové zákony tak nezohledňují skutečnost, že je stále možné si pořídit zbraně, kterými vrah před dvěma lety vraždil. Nebyly zakázány ani omezeny poloautomatické pušky. V minulém roce neprošel zákaz tlumičů na krátké palné zbraně hlavně kvůli hlasům ANO, SPD, ODS a většiny poslanců KDU-ČSL.
Žádného omezení se rovněž nedostalo taktickým doplňkům zbraní, které pachateli pomohly jednodušeji vraždit, jako byl kolimátor, taktická opěrka nebo nosný popruh. Poloautomatická pistole osazená těmito doplňky může být jen těžko sebeobrannou zbraní.
Čekáme tedy na další masovou vraždu, aby došlo k opravdové změně? Jedna taková se jen shodou šťastných náhod nestala v lednu 2025. V jihočeském Rudolfově chtěl žák místní základní školy střílet ve třídě na spolužáky a svou učitelku. Tragédii zabránilo jen to, že žák neuměl střelnou zbraň ovládat a učitelce se ho podařilo odzbrojit dřív, než ji žák zvládl odjistit. Zbraň, kterou chtěl žák použít, legálně držel jeho dědeček.
Jakou společnost chceme tvořit?
Zbrojní lobby spojuje vlastnictví střelné zbraně s maximální možnou svobodu. Příznivci zbraní argumentují nutností brát bezpečnost do vlastních rukou, protože na stát se nelze spoléhat, a často zdůrazňují národní či „tradiční hodnoty“, ať už znamenají cokoliv.
Při odpovědi na otázku, zda regulovat střelné zbraně, musíme uvažovat o společnosti, kterou chceme tvořit. Je jen na nás, jestli chceme žít ve westernu, nebo ve společnosti, která je založena na vzájemné důvěře a pomoci. Nesmíme čekat na další oběti zbraňového násilí. Zabránit dalším zbytečným úmrtím musíme hned teď.