Český prezident Petr Pavel popsal chování svého amerického protějšku takto: „Mnohokrát se ukázalo, že styl jednání Donalda Trumpa je takový arabský bazar, kde nadhodím nesmyslnou cenu, abych se pak dostal někam, kam jsem zpočátku ani nedoufal, ale můj protějšek je šťastný, jak dobrou cenu uhrál.“

Pavlův příměr trefně vystihuje, jakým způsobem Trump politicky funguje. V politice vskutku — často úspěšně — využívá způsoby jednání, které si přinesl z byznysu. O svém údajném umění vyjednávat dokonce napsal knihu „Art of the Deal“ (Umění dohody). Analytici mluví často o tom, že se Trump chová takzvaně „transakčně“ — něco za něco.

Ve spojení s úřadem prezidenta nejmocnější země na světě se ovšem Trumpova metoda zvrhla ve většině případů ve vydírání. Když uvalil na řadu zemí cla, jen málo z nich se odvážilo se Spojenými státy jít do konfliktu. Většina z nich se opravdu chovala jak na arabském bazaru: s Trumpem sice smlouvaly, ale nakonec uhrály „kompromis“, který byl výhodný spíše pro USA.

Trump se v pozici nejmocnějšího politika světa rychle vpravil do role nikoliv jen obchodníka, který se pro sebe snaží vyjednat nejlepší cenu, ale také do role, kterou si též osvojil v minulosti a které se v angličtině říká „bully“. Takového třídního tyrana poznal každý: skoro vždy šlo o fyzicky silného, ale duševně spíše podprůměrného hocha, který ostatní ponižoval a vynucoval si „respekt“ šířením strachu.

Kombinace rolí prodavače z arabského bazaru a třídního násilníka se přitom Trumpovi v prezidentském úřadě osvědčila. I mocná Evropská unie totiž nakonec raději ustoupila, když Trump uvalil na evropské zboží cla ve výši 15 procent. Kdyby byl Trump jen prodavačem, asi by představitelé EU vyjednali lepší „deal“, ale Trump je měl v kleštích: EU potřebovala USA pro pokračování spolupráce v rámci Severoatlantické aliance a pro podporu Ukrajině.

Ale už když Trump začal plošně uvalovat cla, ukázalo se, že pokud se mu nějaká mocná země postaví, raději ustoupí. Příkladem je Čína, která se jeho taktikou nenechala zastrašit. O čínském prezidentovi Si Ťin-pchingovi mluví Trump nadále se stejným respektem jako o ruském diktátorovi Vladimíru Putinovi, u něhož mu imponuje jeho „síla“.

Zato evropské země a další spojence, kteří se jeho vůli podřídili, s chutí ponižuje. Anebo jim dokonce hrozí tím či oním: dokonce třeba vojenskou anexí.

Chování většiny dosavadních spojenců USA ve vztahu k Trumpovi ironicky popsal kalifornský guvernér Gavin Newsom po příjezdu na Světové ekonomické fórum v Davosu. Newsom řekl, že možná měl světovým politikům, kteří se Trumpovi podbízejí, přivézt chrániče na kolena, když už před ním neustále podlézavě klečí. Naznačil, že jediný způsob, jak Trumpa donutit k respektu, je jednat s ním jako rovný s rovným a jeho hrozby opětovat.

Trumpův svět

Trump žije ve vlastním světě. Z psychologického hlediska jde o člověka s těžkou narcistní poruchou osobnosti, který začíná trpět stařeckou demencí. Jeho projevy se v poslední době stále více mění v opakování už stokrát použitých obratů a floskulí, které mají jen málo společného s realitou.

Trump stále znovu opakuje, že dosáhl toho či onoho, „co historie ještě neviděla“. Ekonomické ukazatele, kterými své údajné úspěchy dokládá, si přitom prostě vymýšlí. O prezidentských volbách v roce 2020, které — i podle vyjádření desítek soudů — prohrál, dál mluví jako o zmanipulovaných. Migranti jsou v jeho výrocích většinově zločinci nebo pacienti z ústavů pro duševně choré.

O svých politických soupeřích mluví běžně jako o lidech s nízkým IQ. A ty, kteří se mu znelíbili nejvíce, nechává trestně stíhat svým ministerstvem spravedlnosti. Média, která ho kritizují, se pak pokouší rovnou zakázat.

Jeho ofenzivě, spočívající v nátlaku na soupeře a v každodenním zahlcování veřejného prostoru skandálními rozhodnutími i činy, se zatím dokázal účinně postavit jen málokdo. Po uplynutí prvního roku po jeho opětovném nástupu do Bílého domu mnozí analytici varovali, že jeho destrukci americké demokracie a mezinárodního řádu může zastavit, nebo alespoň zpomalit, snad jen vítězství demokratů ve volbách do Kongresu v listopadu tohoto roku. Jenže pesimisté upozorňovali, že Trump, který posílá vojáky do amerických měst, aby potlačili protesty, může konání voleb jednoduše znemožnit.

Když Trump začal mluvit stále častěji o tom, že USA potřebují Grónsko, a že si ho vezmou případně i silou, brali to mnozí za hotovou věc. Nevypadalo to, že si Trump v této věci počíná jako obchodník v arabském bazaru, ale jako „bully“, který se po úspěšném využití vojenské síly v Íránu a ve Venezuele už před ničím nezastaví.

Zvlášť když si v podobě agresivní rétoriky ve vztahu ke Grónsku zjevně také léčil ego zraněné tím, že nedostal Nobelovu cenu míru. Sám to bezelstně přiznal v podobě dopisu norskému premiérovi, v němž uvedl, že když nedostal cenu míru, necítí se usilováním o mír vázán, a bude — zřejmě i s použitím síly — upřednostňovat americké zájmy.

Co Trump respektuje

Trumpa nakonec zjevně zastavilo to, co by světovým politikům mohl vysvětlit každý psycholog, který se zabývá chováním třídních násilníků — tedy hrozba odvety. Tou bylo zjevné odhodlání evropských politiků nenechat si tentokrát jeho vydírání líbit. Když oznámil, že uvalí cla ve výši 10 procent a později možná i 25 procent na zboží z osmi evropských zemí, které se vysláním vojenských jednotek do Grónska postavily jeho plánům, EU oznámila, že bude aktivovat zákon, který jí umožní reagovat „recipročně“.

Aktivace tohoto zákona, kterému se příznačně přezdívá „bazuka“, by mohla v krajním případě vést i k zákazu některých amerických exportů do EU a dalším opatřením, které by měly devastující dopad na americkou ekonomiku. Americké burzy reagovaly strmým propadem. A Trump ve světle tohoto propadu ustoupil podobně, jako to udělal v březnu minulého roku, když akciové trhy reagovaly propadem na jeho hrozbu uvalení cel na desítky zemí.

Zdá se, že Trump dokáže popírat realitu, když je konfrontován s nepříznivými průzkumy veřejného mínění nebo špatnými ekonomickými statistikami. Začne mluvit buď o falešných médiích nebo o manipulaci. V nejhorším případě vymění „posly“ špatných zpráv — tedy představitele státních agentur, které se špatnými zprávami přišly.

Velké propady na burzách, které jsou zjevně reakcí na nějaké jeho rozhodnutí, ale relativizovat nedokáže. Je koneckonců sám produktem tohoto světa.

Propad na akciovém trhu Dow Industrial o téměř tisíc bodů poté, co EU začala vážně mluvit o zavedení protiopatření, mohl být pro Trumpův Bílý dům velkým problémem, protože na akciových trzích jsou formou investičních portfolií investovány stovky miliard — zejména penzijních fondů, tedy peněz amerických důchodců.

Trumpův pomník

Dalším slabým místem jsou případné škody na historickém pomníku, který si Trump v opojení svou údajnou velikostí pečlivě buduje. Jako typický narcista si myslí, že historickou paměť může ve svůj prospěch manipulovat, a i proto je posedlý sbíráním nejrůznějších cen a umisťováním svého jména na různé budovy a objekty.

Situace kolem Grónska se ale začala vymykat z jeho kontroly. Někteří američtí prezidentští historici upozorňovali, že Trump chce Grónsko anektovat nejen kvůli nerostům a deklarované starosti o bezpečnost USA, ale zejména kvůli tomu, že připojení Grónska k USA pod jeho taktovkou by už nikdo nevymazal z historických knih. A i příští prezidenti, ač k němu třeba kritičtí, by zřejmě už Grónsko pod americkou správou nechali.

Jenže aby si tento historický pomník mohl Trump vybudovat, potřeboval, aby převzetí Grónska nebylo vykoupeno příliš vysokou cenou, kterou by bylo třeba zničení Severoatlantické aliance. Když evropské státy začaly v reakci na jeho hrozby mluvit o tom, že nadešel čas vydat se vlastní cestou a odstřihnout se od USA, Trump zjevně začal uvažovat, zda by anexe Grónska zaplacená zničením NATO a možnou obchodní válkou s EU nezpůsobila jeho historickému odkazu více škody než prospěchu.

A otevřeně se proti němu začali nyní vymezovat i konkrétní politici, kteří se doposud otevřeným střetům vyhýbali. Francouzský prezident Emanuel Macron dokonce předčasně odjel z Davosu, aby se s Trumpem nemusel setkat. A ve Velké Británii se k Trumpovi postavil kriticky nejenom premiér Keir Starmer, ale dokonce i nacionalistický vůdce opozice Nigel Farage.

Trump byl dozajista zasažen i davoským projevem kanadského premiéra Marka. Ten varoval, že kvůli Trumpovi je transatlantické společenství nikoliv v procesu přechodu od dosavadní formy spolupráce k jiné, ale přímo v bodě zásadního přelomu. Středně velké země proto vyzval, aby se proti Trumpovým USA spojily, dokud je čas. A aby přestaly praktikovat politiku založenou na podobné lži, kterou Václav Havel v eseji Moc bezmocných ilustroval na postavě znormalizovaného zelináře.

Nedá se samozřejmě vyloučit, že se Trump, až se vzpamatuje z toho, že se mu Evropané postavili, k hrozbám opět vrátí. Jisté ale je, že dění okolo Grónska ukázalo, že s Trumpem nelze mít produktivní vztahy, pokud se mu podlézá. Lze s ním jednat jen z pozice síly. Všude tam, kde je to možné.