Po více než sto letech debat je megaprojekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe definitivně minulostí. Česká republika prosadila jeho vyřazení z evropských plánů. Změna, která odstraňuje poslední zbytky mezinárodní opory pro tento megaprojekt, vstoupí v platnost 29. listopadu 2025. Tím se završuje proces, který v roce 2023 odstartovala vláda Petra Fialy zrušením územních rezerv, tedy vyčleněných úseků v územních plánech, kde se s koridorem kanálu počítalo.

Projekt Dunaj-Odra-Labe, který měl propojit Severní, Baltské a Černé moře umělým kanálem přes území Moravy a Slezska, patřil k nejkontroverznějším infrastrukturním záměrům v moderních dějinách České republiky. Jeho kořeny sahají až do devatenáctého století, kdy se objevily první vědecké návrhy na spojení povodí tří velkých řek.

Myšlenku oživil Tomáš Baťa, v době první republiky se objevily konkrétní plány a po druhé světové válce je převzali komunisté jako součást velkolepých industrializačních vizí. Po roce 1989 projekt přežil díky zařazení do evropských plánů TEN-T a AGN — tedy dlouhodobých dopravních sítí určených pro možné mezinárodní financování.

Půl bilionu korun by přišlo vniveč

Ekonomické odhady hovořily o nákladech přesahujících 500 miliard korun, přičemž studie proveditelnosti z let 2016—2018 ukázaly, že přínosy by byly minimální. Předpokládaný objem nákladní dopravy byl postaven na zastaralých prognózách, které nepočítaly s nástupem klimatické změny, poklesem průtoků řek a rostoucími požadavky na udržitelnou dopravu. V době sucha, které se stává normou, by kanál spotřebovával obrovské množství vody na plnění plavebních komor — vody, kterou řeky jednoduše nemají.

Odpor proti obřímu projektu byl od počátku široký a multidisciplinární. Vedle občanských iniciativ a dotčených obcí se do něj zapojila řada ekologických organizací v rámci Koalice pro řeky. Mezi klíčové aktéry patřily Arnika, Děti Země, Hnutí Duha, Greenpeace ČR nebo Český svaz ochránců přírody. Tyto subjekty systematicky zpochybňovaly oficiální argumenty, podávaly připomínky v procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a organizovaly veřejná slyšení, petice i mediální kampaně.

Tři zásadní rizika

Organizace Arnika plnila v kampani Za živé řeky koordinující roli. Spolupracovala s hydrology, klimatology a toxikology na odborných studiích, které prokázaly několik zásadních rizik. Prvním bylo narušení vodního režimu: kanál by vyžadoval desítky jezů a plavebních stupňů, což by dramaticky snížilo průtoky v kritických letních měsících a zhoršilo dopady sucha.

Druhým rizikem byla devastace přírodního dědictví — projekt by zasáhl chráněná území Natura 2000, zničil lužní lesy, přerušil migrační koridory ryb a ptáků a ohrozil cenné biotopy v chráněných územích, jako jsou například Hraniční meandry Odry nebo Litovelské Pomoraví.

Třetím a často opomíjeným rizikem bylo uvolňování toxických sedimentů. Průmyslová historie Ostravska a Poodří zanechala v říčních dnech vrstvy těžkých kovů, PCB (polychlorovaných bifenylů) a dalších perzistentních látek. Masivní bagrování dna pro hloubení kanálu by tyto kontaminanty rozvířilo a rozneslo po celém povodí, což by ohrozilo kvalitu pitné vody, zemědělskou půdu, ohrozilo život volně žijících organismů, ale i lidské zdraví. Arnika tyto hrozby dokumentovala v řadě publikací a expertiz, které předkládala jak na národní, tak na evropské úrovni.

Místo kanálu developerské rodeo?

Po zrušení územních rezerv vládou v únoru 2023 se aktivity ekologických organizací přesunuly do nové fáze. Uvolnění tisíců hektarů v říčních nivách sice znamenalo vítězství, zároveň ale otevřelo dveře developerským tlakům. Místo kanálu hrozily logistické parky, sklady nebo průmyslové zóny — tedy další betonování cenných retenčních ploch, které jsou klíčové pro ochranu před povodněmi a zadržování vody v krajině.

Arnika na toto riziko reagovala okamžitě. Již v dubnu 2023 uspořádala sérii čtyř odborných seminářů nazvaných Říční krajina a její využití v Pardubicích, Brně, Olomouci a Ostravě. Semináře byly určeny především zástupcům samospráv z dotčených regionů a nabídly jim praktické nástroje, jak s uvolněnými plochami nakládat udržitelně. Spolu s vědci představila koncept modrozelené infrastruktury — tedy obnovu mokřadů, lužních lesů, retenčních nádrží a přírodních protipovodňových opatření.

Součástí byla i metodická Příručka pro trvale udržitelný rozvoj zrušené územní rezervy DOL, která shrnuje doporučení pro územní plánování s důrazem na přírodě blízká řešení. Publikace obsahuje mapy cenných lokalit, příklady dobré praxe ze zahraničí — například obnovy přirozeného stavu řek řek v Německu nebo Nizozemsku — a právní analýzu možností obcí. Arnika také vytvořila interaktivní webovou aplikaci, kde si mohou starostové prohlédnout potenciál svého území pro obnovu přirozené říční krajiny.

Příběh kanálu Dunaj-Odra-Labe ukazuje, že i zdánlivě neotřesitelné megaprojekty lze zastavit, pokud proti nim stojí kombinace fundovaných odborných argumentů, vytrvalé občanské angažovanosti a politické vůle. V době klimatické krize, kdy se Česká republika potýká s nedostatkem vody a extrémními výkyvy počasí, je zachování přirozených řek a jejich niv pro adaptaci krajiny klíčové.

Konec kontroverzního projektu pak není jen vítězstvím ekologických organizací a tisíců občanů, kteří se do odporu zapojili. Je to precedens pro celou Evropu: ukazuje, že staré technokratické vize z dvacátého století musí ustoupit před požadavky století jednadvacátého — udržitelností a ochranou bohatství přírody. České řeky tak dostávají šanci na lepší budoucnost, kde se bude klást důraz na jejich přirozenější stav a schopnost čelit klimatickým změnám.