Emise skleníkových plynů v Číně již osmnáct měsíců stagnují. Od března 2024 dokonce mírně klesají a díky rychlému rozvoji elektromobility a rekordnímu tempu výstavby solárních a větrných elektráren zůstávají meziměsíčně na stejné úrovni. Vyplývá to z analýzy Lauriho Myllyvirty, výzkumníka z Centra pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CREA), kterou zveřejnil portál Carbon Brief.

Podle analýzy emise v energetickém sektoru stagnovaly i přes rostoucí poptávku po elektrické energii. Vyšší spotřebu se dařilo pokrývat díky rychle se rozvíjející výrobě z rostoucího počtu solárních a větrných elektráren.

„V prvních devíti měsících roku 2025 v Číně dokončili instalaci solárních elektráren o výkonu 240 gigawattů a větrných elektráren o výkonu 61 gigawattů,“ uvádí Myllyvirta v analýze. Pro srovnání — v Evropské unii přibylo za rok 66 gigawattů solárních a 16,4 gigawattů větrných elektráren.

Rekordní růst zelených technologií

Několik měsíců po sobě má téměř polovina nově prodaných aut v Číně elektrický nebo hybridní pohon. V roce 2024 to bylo 40 procent, zatímco o rok dříve 38 procent. Dlouhodobě tak rostoucí počet elektromobilů snižuje poptávku po fosilních palivech v dopravě — oproti minulému roku klesla zhruba o pět procent.

Čínský stát motivuje rafinérie, aby postupně ustupovaly od výroby pohonných hmot a zaměřily se více na produkci plastů. Ty Čína dováží — z významné části ze Spojených států, se kterými vede celní válku. Emise z rostoucí výroby plastů tak nyní částečně nahrazují úbytek emisí z dopravy.

V Číně zároveň stagnuje stavebnictví, což vede k poklesu emisí z výroby oceli a cementu. Podle analýzy Lauriho Myllyvirty však tento vývoj sám o sobě nevysvětluje celkovou stagnaci čínských emisí. Myllyvirta upozorňuje, že klíčovým faktorem je především rychle rostoucí instalace nových obnovitelných zdrojů, které dokážou pokrýt rostoucí poptávku po energii a zároveň nahrazují fosilní paliva.

Už pět let po sobě Čína instaluje rekordní množství nových čistých zdrojů energie. V instalovaném výkonu větrných a solárních elektráren je přitom bezkonkurenční: zatímco čínská ekonomika tvoří zhruba pětinu světového HDP, v roce 2024 se na globálním přírůstku obnovitelných zdrojů podílela 64 procenty.

Nejde však jen o počet nových instalací. Sektor výroby solárních panelů, baterií a elektromobilů roste třikrát rychleji než zbytek čínské ekonomiky.

Cena elektřiny z obnovitelných zdrojů je natolik nízká, že provozovatelé čínských uhelných elektráren jsou nuceni zastavovat jejich provoz. Ačkoliv v Číně vznikají i nové uhelné elektrárny, využívají se jen zhruba na polovinu svého výkonu. Výjimkou jsou letní měsíce, kdy roste poptávka po energii pro klimatizace a uhelné zdroje fungují na vyšší výkon. Podle analýzy portálu Carbon Brief však jejich využití dlouhodobě klesá.

Mocenská politika

Dlouhodobým cílem Komunistické strany Číny je snižovat emisní náročnost čínské ekonomiky. V čtrnáctém pětiletém plánu si stanovila cíl snížit ji o 18 procent. Podle analýzy Lauriho Myllyvirty však Čína tohoto cíle pravděpodobně nedosáhne — bude jí chybět přibližně šest procent. Čínské vedení i tak plánuje dosáhnout vrcholu emisí ještě před rokem 2030. Od konce tohoto desetiletí by pak měly emise postupně klesat.

Zelená transformace je oficiální politikou Čínské lidové republiky. Podle ekonoma Adama Tooze za tím stojí řada pragmatických důvodů.

„Čínský tlak na přechod k elektrické energii ze zelených zdrojů je mocenským tahem,” napsal Tooze ve své analýze, v níž vysvětluje, že Čína nemá dost domácích zásob ropy a ani zemního plynu. Přechod k zeleným technologiím je proto především strategickým krokem, který snižuje její závislost na dovozu surovin.

Čína dnes kontroluje těžbu a zpracování surovin potřebných pro většinu „zelených” technologií a rovněž ovládá i jejich výrobu. Navíc dokáže tyto technologie vyrábět levně. Podle Tooze právě tímto postupem oslabuje globální ekonomiku fosilních paliv.