Severní Korea oficiálně zakázala sarkasmus, což je bezpochyby jeden z nejlepších nápadů na světě.

O tom, že sarkasmus naprosto podrývá jinak po celá staletí nezpochybnitelné autority a instituce nemůže být vůbec pochyb, možná jen na vteřinu, déle ne. A nejen je, ale také všechny nezpochybnitelné dobroděje světa, jejichž jediným zločinem je, že jednají podle svého svědomí a vědomí (že jsou to často věci absentující nebo zcela pokřivené není nijak důležité). Je to totiž velmi prosté. Boj za „velkou pravdu“ a „ještě větší spravedlnost“ není věc, kterou lze zesměšňovat.

Směješ se, soukmenovče, soudruhu, bílý člověče, negře a Žiďáku? Zkoušíš snad svým tónem naznačit, že tolik práce, obětování a utrpení tolika lidí je snad pro srandu králíkům? To bychom byli neradi.

Je právě zcela jedno, odkud sarkasmus pochází. Ať už jde o severokorejské disidenty, člověka píšícího „Zdar, útvare!“ nebo autory South Parku. Vždy než se ráno odebral do práce, povzdychl si údajně můj dědeček: „No nic, tak já jdu roztáčet kola socialismu.“ Přesně tím tónem, který nemohl nikoho nechat na pochybách, co si o překonávání plánu a soudružské práci doopravdy myslí.

Během německého tažení proti Sovětskému svazu dávali vojenští kaplani vojákům německé armády otravné kázání o tom, jak bojují za křesťanskou civilizaci a tak dále. Často zakončili své kázání slovy „Pamatujte, co máte na opascích! Gott mit uns!“, na což němečtí vojáci odpovídali „Vážně? A jo!“, protože samozřejmě tenhle nápis měl na pásku každý.

Sarkasmus některé nesmírně rozčiluje, protože krom vzdoru přidává i urážku a zesměšnění. Říká, že nejen s vaším názorem, pohledem nebo jen myšlenkou nesouhlasí, ale nepovažuje ji vlastně ani za hodnou pozornosti. Proto se s ním setkává jak slovanský nacista v 21. století, tak stoupenec myšlenky, že jíst sushi je kulturní přivlastňování. Proto ho nesnese ani diktátor nejtvrdšího režimu na planetě.

Co když je ale zesměšňování nějakých idejí nebezpečné? Co když svojí neochotou vést sofistikovanou debatu a šklebem hodným proradné hyeny pohřbíváme dobré nápady? Co když nás strašlivá síla sarkasmu zaslepuje před opravdovým trápením? Nebo před opravdovou krásou?

Možná ano. Přece jen, chceme snad být jen uchechtané hyeny? Nikoli. Není nic krásnějšího než být v místnosti s těmi, kteří neberou problémy světa na lehkou váhu a cílevědomě a opravdu bez špetky ega je řeší každičkým vláknem svého bytí. Není nic lepšího, než pracovat v kolektivu lidí nabitých pozitivní energií, přes které se hyenistický sarkasmus přelévá a rozbijí jako vlny o masivní betonový obelisk.

Pojďme se raději respektovat, vážit si myšlenek druhého a absolutně vůbec se neponižovat. Z toho přeci nemůže vzniknout sekta nebo něco takového. Pojďme se sarkasmu, toho plíživého hada proradnosti, klamstva a přetvářky zbavit.

Jedině tak se přece nezblázníme, že.