„Toto je zatím naše největší obranná investice. Ochrání polské nebe, což je pro nás absolutní priorita.“ Touto citací polského ministra obrany Władysława Kosiniaka-Kamysze rámuje partnerský web HVG poslední zprávu o polských zbrojních iniciativách. Konkrétně v ní jde o nákup dalších komponentů systému protiraketových baterií Patriot potvrzený na konci března. Projde-li si však zájemce soupis všech článků o Polsku v daném médiu, zjistí, že nějakou souvislost s obranou jich má nejméně třetina.

Důvod je jednoduchý: Polsko investuje do příslušné kapitoly ve vztahu k HDP více než kterýkoliv jiný stát EU. A činí tak nejméně od ruské invaze na Ukrajinu soustavně, přičemž rok co rok objem investovaných prostředků ještě zvyšuje — zatímco v roce 2023, tedy ještě za vlády dnes opozičního Práva a spravedlnosti, šlo o 3,8 procenta HDP, v roce 2024 již o 4,2 procenta a letos má jít o 4,7 procenta. Příští rok se počítá s výdaji okolo pěti procent.

„Ve vztahu k HDP investuje dnes Polsko do obrany i více než mnohem větší státy NATO (…) Slovo bezpečnost se komunikaci polské vlády opakuje čím dál častěji a najdeme jej i v motu polského předsednictví EU, které začalo v lednu 2025,“ připomínají kolegové z rakouského Standardu.

Pozorovatelé se shodují, že hlavním motivem celého trendu je ruská válka odehrávající se v sousední zemi. Oficiálně deklarovaná doba schopnosti polských ozbrojených sil zadržet případnou ruskou agresi přes polské území, než se zmobilizuje zbytek NATO, vzrostla z několika dní na dva týdny. Dalším faktorem je ovšem i posun v politice USA.

„Ano, teď je čas investovat. Není možné spoléhat na to, že tu Američané zůstanou na věky,“ řekl otevřeně při únorové návštěvě v Polsku Pete Hegseth, Trumpův ministr obrany.

Miliardy a miliardy dnes v Polsku tečou do všech představitelných zbraní a systémů. Pořizují se nejmodernější tanky Leopard a Abrams, stíhačky F-35, raketomety Himars, houfnice a dokonce i ponorky. Peníze se snaží vláda Donalda Tuska získat ze všech dostupných zdrojů, včetně zadlužování přímo u států, které jí zbraně prodávají, jako Korea či USA, anebo pokusů využít jakékoliv peníze z EU — i třeba z postcovidových fondů obnovy.

Kritikům přílišných výdajů Tuskova vláda odpovídá krom bezpečnostních argumentů také poukazy na budování nového obranného průmyslu. Součástí většiny nákupů jsou totiž investiční doložky koncipované tak, aby se výhledově dané zbraně úplně či z části vyráběly přímo v Polsku, anebo se zde alespoň opravovaly. Kolegové z Gazety Wyborczy aktuálně poukazují například na velkou opravárnu těžké techniky, která se staví s americkým přispěním u Poznaně. Podobné investice ale do Polska tečou i z Německa nebo asijských zemí.

„Polsko prosazuje v obranném průmyslu silný ekonomický patriotismus,“ konstatuje s neskrývaným obdivem zastupitelský úřad České republiky ve Varšavě.

Zatím jen na okraji debaty se přitom objevují otázky po limitech či širších důsledcích popsaného trendu. Premiér Donald Tusk příkladně ve velkém březnovém projevu v Sejmu uvedl, že podporuje odstoupení Polska od Ottawské úmluvy, která zapovídá používání protipěchotních min. Zmínil se také o odstoupení od Dublinské úmluvy, která zakazuje používání kazetové munice.

Dosluhující prezident Andrzej Duda zároveň naznačil, že by přivítal, kdyby byly v Polsku rozmístěny i odstrašující jaderné zbraně, a padají návrhy, že by Polsko mohlo být výhledově součástí francouzského jaderného deštníku.