Pravděpodobně nejznámější českou básní, kterou — do jednoho — zná každý občan České republiky, je text naší státní hymny Kde domov můj. Text je útržkem z poměrně marginální hry významného českého spisovatele doby národního obrození v první polovině devatenáctého století, Josefa Kajetána Tyla. Začíná příznačně řečnickou otázkou „Kde domov můj“ a následně se onen takřka miltonovský ztracený ráj ve zkratce popisuje.

Paradoxním na tom všem je, že tento text zpívá slepý houslista Mareš, pro nějž je vše v onom textu tragicky nedosažitelné a svým způsobem chimérické. Text této písně je spíše symbolem, znakem, který odkazuje na humanitní ideály ani ne tak národa, jako spíše obyčejného, individuálního, svobodného a křehkého člověka a na jeho nekonečnou a marnou touhu po domově.