Dnešní úloha básníka

Roman Polách

„Básník dnes znamená hovno,“ řekl prý kdysi Antonín Sova mladému Vladimíru Holanovi. Básníkova situace dnes zřejmě není jiná. Takový básník však může tím spíš najít hlubší pouto s těmi, kteří jsou na tom ještě hůř.

Pravděpodobně nejznámější českou básní, kterou — do jednoho — zná každý občan České republiky, je text naší státní hymny Kde domov můj. Text je útržkem z poměrně marginální hry významného českého spisovatele doby národního obrození v první polovině devatenáctého století, Josefa Kajetána Tyla. Začíná příznačně řečnickou otázkou „Kde domov můj“ a následně se onen takřka miltonovský ztracený ráj ve zkratce popisuje.

Paradoxním na tom všem je, že tento text zpívá slepý houslista Mareš, pro nějž je vše v onom textu tragicky nedosažitelné a svým způsobem chimérické. Text této písně je spíše symbolem, znakem, který odkazuje na humanitní ideály ani ne tak národa, jako spíše obyčejného, individuálního, svobodného a křehkého člověka a na jeho nekonečnou a marnou touhu po domově.

×
Diskuse
September 14, 2016 v 14.20
"Co na to můžeme říci dnes, sto let po jeho slovech?"
Můžeme na to říci, že se velký básník mýlil v posuzování své doby. Ve dvacátých letech byla česká poezie na vrcholu a společensky byla uznávána. Nejenže básně kdekdo psal, ale i se hojně vydávaly a dokonce i četly.

Dnes by si většina lidí nevzpomněla na jediného básníka, který je ještě naživu a málokdo na básníka, kterému ještě nebylo 40 let. Takový úbytek zájmu o poezii si Sova asi představit nedovedl.