S Babišem není něco v pořádku
Magdaléna ŠipkaBabiš je typickým politikem, který není naprosto schopný posunout naši zemi dál. Nereaguje žádným způsobem na výzvy budoucnosti. Jeho „bude líp“ a „makáme“ znamená spíše „bude více práce“ a „zbavím vás tíživé svobody“.
Už uběhlo několik dní od chvíle, kdy náš pan ministr financí popřel závažnost romského holokaustu. Částí společnosti tato informace otřásla a požadovala jeho okamžité odstoupení. Z Facebooku pana ministra jsme se však dozvěděli, že jeho věta byla vytržená z kontextu. Jak víme, kontext je vše, takže za těch správných okolností můžeme vyhrožovat smrtí, mluvit o genocidách jako o výchovných opatřeních a podobně. Pokud to tedy uděláte na správném místě, před správnými lidmi nebo máte dostatek správných lidí, kteří tento váš výrok dostatečně vysvětlí širší veřejnosti.
Nemyslím si, že byl výrok pana ministra vytržený z kontextu. Naopak myslím, že tím výrokem nám jasně ukázal, jakým směrem se chce ubírat. Už ze začátku jeho kampaně přece víme, že on hlavně „maká“ a řídí stát jako firmu. A z firmy se nehodící a nevýkonní lidé jednoduše vyhazují, není-liž pravda? A není ničí povinností se ptát na jejich osud, jakmile se s nimi dostatečně zatočí.
Neuběhl ani týden a Babišovo hnutí se postaralo o odhlasování takzvaných veřejných prací. Tento koncept nutí osoby pobírající dávky chodit zdarma pracovat. Neprošla ani zmírňující varianta, která by z nutnosti neplacené práce vyjímala alespoň osoby starší padesáti let a osoby s invaliditou od druhého stupně.
Po Babišově výroku o Letech poslalo panu ministrovi mnoho lidí své referáty o strašné situaci v tomto táboře. Místo toho, aby pan ministr uznal svůj omyl, mám spíš pocit, jako by ho systém nutící lidi k práci i ve strašlivých podmínkách uchvátil.
Když mi moje babička vysvětlovala, proč volí Babiše, vyjádřila víru, že „už si toho nahrabal dost a nemá motivaci dál krást“. Bohužel stará logika toho, že při určitém množství majetku mohu přestat další produkovat a klidně se usadit na zahradě u bazénu, neplatí. S jídlem roste chuť a s majetkem roste potřeba si ho zajistit.
Babiš „potřeboval“ být na místě ministra financí, aby mohl sám vyslat komisi, která má vyšetřit kauzu Čapího hnízda. Stejně tak Babiš „potřeboval“ vlastnit většinu českých novin, než započal svou politickou kariéru, aby nebyla jeho hegemonie ničím narušená.
Nerada mluvím o věcech, na které nejsem odborník a které jsem si neosahala. Ale občan nepotřebuje sérii investigativních reportáží Zuzany Vlasaté a Saši Uhlové, aby pochopil, že s Babišem není něco v pořádku. Jeho politický přístup je hluboce zakotvený v šíření nesvobody. Volnost pak nedopřeje ani vlastním lidem.
Proč si tolik lidí v naší zemi přeje, aby náš stát řídil člověk, který si zařídí, aby jeho vlastní firma dostala nejvíce evropských dotací? Majitel médií, o kterém je tak jasné, že přiškrcuje všechny lidi, kteří by o něm chtěli informovat nezaujatě. Člověk, který byl do vedení své strany zvolen sto procenty hlasů? Vlastník firmy, která přes svou velikost více ze státního rozpočtu získá, než do něj odevzdá?
Strana ANO buduje svoji volební kampaň na přesvědčení, že ve firemním prostředí se nám patrně žije lépe než v občanském. Ve státě, který je jako firma, bychom se nejspíš zaměstnaní už rodili a v práci také umírali.
Zatímco se jako společnost posouváme technologicky stále dál a bylo by možné lidem umožnit osvobození od úmorné a opakující se práce, uzavíráme sami sebe čím dál více do světa, který jsme si sami naprogramovali. Místo toho, abychom si práci zjednodušovali, ztěžujeme si ji. Mimo jiné tím, že v novém technokratickém světě nestačí práci pouze odvést, ale stává se pomalu důležitějším ji řádně zaznamenat.
Babiš je typickým politikem, který není naprosto schopný posunout naši zemi dál. Nereaguje žádným způsobem na výzvy budoucnosti. Jeho „bude líp“ a „makáme“ znamená spíše „bude více práce“ a „zbavím vás tíživé svobody“.
Zatímco jiné vyspělé země slaví úspěchy se zkráceným pracovním týdnem nebo teoretizují nad nepodmíněným příjmem, u nás se ještě nedávno zvyšoval důchodový věk.
Celospolečenský růst by se mohl projevit i na menší míře krutosti ve společnosti: mohli bychom se dobře postarat o děti nebo seniory. Místo toho podle nového zákona pošleme babičku, kterou pár let před důchodem vyhodili z práce (například kvůli nastupující invaliditě) s oranžovou vestou budovat silnice. Jinak si totiž plný důchod nezaslouží.
"Ve státě, který je jako firma, bychom se nejspíš zaměstnaní už rodili a v práci také umírali."
A lidi, kteří dostatečně nepracují, třeba důchodce nebo invalidy, bychom zřejmě zbavili občanství a vyvezli někam za hranice. Dobrý nápad, řídit stát jako firmu.
"Zatímco se jako společnost posouváme technologicky stále dál a bylo by možné lidem umožnit osvobození od úmorné a opakující se práce, uzavíráme sami sebe čím dál více do světa, který jsme si sami naprogramovali."
To je naprostá pravda. Víc demokracie by mohlo pomoci, ale moc nadějně to nevidím, zdá se, že to spíš směřuje k dystopii podobné situaci ve třetím světě.
"Mimo jiné tím, že v novém technokratickém světě nestačí práci pouze odvést, ale stává se pomalu důležitějším ji řádně zaznamenat."
To dává smysl. Jak se zmenšuje množství smysluplné práce (kterou nahrazuje automatizace), je stále obtížnější přesvědčit vlastníky kapitálu (a vůbec ostatní členy společnosti), aby za práci platili. Proto musí zaměstnanci vykazovat stále větší vynalézavost v dokazování vlastní potřebnosti.
Dokud bude společnost všeobecně přijímat ideologii, že si každý musí svoje přežití zasloužit prací (a nezdá se, že je to zrovna na ústupu, v žádné zemi), pak samozřejmě bude ono dokazování potřebnosti důležitější než odvedená práce.
Ovšem nepřišel s žádnými myšlenkami a žádným programem, řídí se jen podle průzkumů veřejného mínění a poměrně často si odporuje. Nyní se pokouší vybruslit ze svého ohromného střetu zájmů. Aspoň že ostatní politické strany přestaly jen koukat, jak Babiš "maká" a taky něco udělaly - tedy schválily zákon o střetu zájmů. Dá se očekávat, že ho Zeman nepodepíše a vrátí nebo aspoň že bude jeho podpis odkládat a zdržovat, a že i v případě, že by zákon byl přijat, bude se ho Babiš snažit obcházet, ale byl učiněn alespoň jeden krok dobrý směrem, tedy k de-oligarchizaci naší slabé a zmatené demokracie. Cesta ke společnosti svobodných, rovných, kritických a sebevědomých demokratů ještě bude dlouhá.