Stalo se všeobecně oblíbeným říkat, že žijeme v rozdělené společnosti. Konflikt, v jehož základech leží nerovnost či snad až nesouměřitelnost, se ale daří ve stále hysteričtější debatě úspěšně redukovat na problémy kulturní: na jedné straně prý povýšená kavárna velkoměsta, na druhé rozhořčená hospoda venkova.

Skutečné problémy a výzvy pak máme (v kontrastu k čím dál divočejším výměnám „názorů“) tendenci řešit jen jako údajně „technické problémy“. K nim se mají prý vyjadřovat jen (předem vybraní) odborníci, kteří za oponou nesrozumitelného jazyka plodí své „analýzy nákladů a přínosů“.

Co je náklad, co je přínos, co je skutečná hodnota, zásadně není předmětem diskuse a snaha o její demokratizaci a rozšíření se obvykle pohoršeně odmítá jako „nepřijatelná politizace“.

Dobře se to ukazuje na otázce Brněnského hlavního nádraží o níž budeme již 7. a 8. října rozhodovat v referendu. Přesunout o kilometr, nebo modernizovat v centru? V prvním plánu se spoléhá na posvátnou krávu technické studie. Ta má především říct „za kolik“.

Jen na druhý pohled prosvítá, že i odborná diskuse je zásadně politikou, vedenou jinými prostředky. Studie je v tomto případě od roku 1987 již pátou, kterou připravuje společnost SUDOP Brno, pro níž je pochopitelně zpracovávání dalších a dalších studií výnosným byznysem. Objektivita takové studie je samozřejmě pohádkou pro neznalé dalších skutečností.

V prvé řadě je pochybné už vyloučení vítěze výběrového řízení na studii, společnosti Helika (později přejmenovaná na OBERMEYER HELIKA a. s.), která podala nejvýhodnější nabídku. Zpracování studie tak opět spadlo do klína SUDOPu, rovněž zpracovateli dopracování odsunuté varianty nádraží.