Nejčastější chyba sociálních pracovníků? Nečinnost, zjistila ombudsmanka

Vratislav Dostál

V posledních dvou letech obdržela ochránkyně celkem 472 podnětů týkajících se práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Z nich v sedmasedmdesáti případech zjistila pochybení ze strany OSPOD. Nejčastějšími nedostatkem byla nečinnost úřadu.

Nejčastějším zanedbáním sociálních pracovníků je nečinnost. Vyplývá to ze závěrů šetření v oblasti ochrany dětí, mládeže a rodiny úřadu Veřejného ochránce práv, jehož výstupy ombudsmanka Anna Šabatová představila v úterý na tiskové konferenci. Zdůraznila přitom, že jde o oblast, která patří k jedné z nejcitlivějších agend, kterými se zabývá.

V letech 2014 a 2015 obdržela ochránkyně celkem 472 podnětů týkající se práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ve 142 případech bylo zahájeno šetření a v 77 případech byla zjištěna pochybení (54 %) ze strany OSPOD. „Ve všech případech orgány uznaly svá pochybení a pokud to bylo ještě možné, chyby napravily. Celkově proto spolupráci s OSPOD hodnotíme pozitivně,“ uvedl úřad Veřejné ochránkyně práv.

Zdůrazňuje přitom, že se ochránkyně věnuje takřka výhradně těm případům práce OSPOD, se kterými se na ni obrátí stěžovatelé. V praxi to znamená, že nemonitoruje veškerou práci OSPOD a uvedené nedostatky, nýbrž pouze tyto šetřené případy. Nelze je tedy zobecňovat na veškerou práci OSPOD.

Za poslední dva roky byl nejčastějšími nedostatkem nečinnost úřadu (22 %) a zanedbání práce s rodinou (21 %). Mezi další významná a opakující se pochybení patřilo nevyčerpání všech možností sociální práce před odebráním dítěte z rodiny (11%), překročení pravomocí (10 %) či uvádění nepřesných či zavádějících údajů pro soudy, které například rozhodují o odebrání dítěte nebo omezení kontaktů s rodinou (7 %).

×
Diskuse
June 8, 2016 v 17.08
OSPOD to zřejmě nemá lehké.
Na jedné straně zájem dítěte a samozřejmě státu, ve kterém žije a na druhé straně politický tlak. To není dobré pro kvalitní fungování takto potřebné organizace. Politikaření by se mělo těmto institucím vyhýbat. A nemělo by být propojeno ani s funkcí ombudsmana.
Veřejný ochránce práv by měl být hlavně veřejným ochráncem práv. VŠECH občanů!
Není tomu tak, jestliže kvůli nějakým nereálným představám dokáže vyhrotit situaci mezi místními občany a výchovným ústavem až natolik, že jej musí ministryně školství zrušit.
Takto je většinou postupováno i v jiných kauzách.
Pozitivní diskriminace dovedená až k absurditě. Není přece možno práva jedněch nadřazovat nad práva druhých, není možno aby se k některým skupinám obyvatel přistupovalo exkluzivně, aby na jejich chování nebyly uplatňovány zákonné normy.
To vede jen k sociálnímu napětí, na které pak levicoví aktivisté reagují konfrontačním způsobem, což celou atmosféru zvýbušňuje.
K uklidnění by vedlo to, pokud by veřejný ochránce práv prokázal, že je veřejným ochráncem práv, že je zajímá jen prosazování práva, padni komu padni.
JUDr. Otakar Motejl byl takto veřejností chápán. I JUDr. Pavel Varvařovský. Podaří se to i současnému? Pokud bude postupovat jako doposud, tak asi ne.