Téma „Tato země není pro každého“ bylo na letošním Žofínském fóru ve spojení s avizovaným vystoupením prezidenta Miloše Zemana příslibem další zásadní česko-bramboračkové kontroverze, v níž se bude několik dní topit veřejnost. Název si pořadatelé vypůjčili od samotného Zemana, který ve svém posledním vánočním poselství prohlásil, že „tahle země je naše a ani nemůže být pro všechny“.

Mnozí se mohli udiveně ptát, kdože jsou to ti „všichni“, co se do naší země hrnou, takže prezident před nimi dokonce musí varovat v poselství k národu. Zeman v témže projevu pro jistotu tentýž národ ohromil konstatováním, že si připadá jako Kasandra, která varuje před vtažením trojského koně do Evropy.

Tímto trojským koněm mají být uprchlíci, současná migrační vlna je podle něj řízenou akcí. Bývalý prognostik též s jistotou sobě vlastní předpověděl, že Českou republiku čeká invaze. A vyslovil obavu, že vládní politici tuto hrozbu podceňují.

Organizátoři Žofínského fóra ve svém přičinlivém úsilí potěšit pana prezidenta a zároveň najít téma, které je dostane do titulků, podcenili skutečnost, že se ona uprchlická krize jaksi přestala konat — přinejmenším v podobě a rozměrech, které měla předešlého roku. A jelikož Zeman je přeci jen bystřejší než oni, zřejmě si uvědomil, že těžko může strávit více než půlhodinu řečněním o migrační hrozbě pro české země, která se ne a ne udát.

Pustil se tedy krátce do Turecka, kterému prý Evropa platí výpalné. Unie přitom Turecku dosud skoro nic nezaplatila a kancléřka Merkelová navíc čerstvě prohlásila, že pokud Turci nesplní všechny podmínky, bezvízový styk nedostanou. Avšak, snad aby úplně nevypadl z role Kasandry, Zeman přeci jen varoval, že si uprchlíci po zablokování balkánské trasy najdou trasy jiné...

Jak by toto přesměrování dnes již značně zmenšeného uprchlického proudu mohlo masově zasáhnout Českou republiku, kam žádní běženci (i kvůli výrokům lidí, jako je český prezident) nechtěli ani v době, kdy jich táhlo Evropou přes milion, nenastínil. Přičinil ale vyloženě konstruktivní návrh, že v případě, že by se tak přeci jen stalo, podporuje zavření státních hranic.

Vše to vyznělo tak trochu zoufale. Pan prezident měl v podobě uprchlické krize ještě loni užitečnou politickou hračku, která mu mohla zaručit znovuzvolení. Krize se v případě českých zemí sice odehrávala jen na televizních obrazovkách, i tak ale mohl vystrašené občany ještě více postrašit předpověďmi, že jednoho dne se i u nás doma zaručeně zhmotní hrozivé obrazy uprchlických davů sestávajících dle jeho zaručených informací převážně z mladých dobře živených mužů, z nichž mnozí jsou dozajista teroristé.

Pro koho je Czechia?

Všechno to strašení mu po předloňském propadu přineslo slušné politické body. Když mu tedy moderátor připomenul jeho preference okolo šedesáti procent, mohl sebevědomě prohlásit, že průzkumům nedůvěřuje a že ho ve skutečnosti podporuje devadesát procent občanů.

Možná vycítil, že těch zbylých deset procent strašením uprchlíky v kontextu značného poklesu jejich přílivu už nezíská, takže vlastně ani nerozebral hlavní téma — tedy proč Czechia není pro každého. A to je škoda. Námětů totiž bylo dost:

Místo obhajoby svých nadstandardních vztahů s Ruskem a Čínou, jakož i obhajoby svých představ o ekonomické diplomacii, která k nám má podle prezidenta přitáhnout nové zahraniční investory, mohl zapřemýšlet kupříkladu nad jistým rozporem ve svém tvrzení, že „tahle země je naše“ v situaci, kdy celou páteř české ekonomiky ovládají nadnárodní korporace, z jejichž zisků u nás odteče do zahraničí každý rok více než 300 miliard korun v dividendách. A kdy je více než třináct tisíc „českých“ firem registrováno v daňových rájích.

↗

Jubilejní dvousté Žofínské fórum neslo téma Česká republika není pro každého. Vystoupil na něm i jeden z nejviditelnějších proponentů tohoto sloganu, prezident Miloš Zeman. A znělo to tak trochu zoufale. Repro DR

Když už pan prezident míní, že hlavním posláním politiků je přitáhnout k nám zahraničních investorů ještě víc, mohl se třeba zamyslet nad skutečností, že jelikož Česká republika opravdu není pro každého (a to ani pokud jde o řízenou pracovní migraci ze zemí, jejichž obyvatel se Češi tolik nebojí), upozorňují nyní podnikatelé a investoři, že se jim nedostává 120 tisíc pracovníků. A že pokud ministerstvo vnitra svoji politiku rychle nezpružní, přesunou svoje podniky do Číny a dalších zemí.

Mohl se také zamyslet nad skutečností, že navzdory solidnímu ekonomickému růstu v minulém roce a v prvních měsících tohoto (k němuž ovšem dost přispělo lepší čerpání evropských fondů) zaznamenává Česká republika i přes jeho nezměrné úsilí na poli ekonomické diplomacie celkové zpomalení zahraničních investic.

Případní investoři už totiž budou marně hledat zaměstnance v zemi, která se bojí nejen běženců, ale i nedůkladně prolustrovaných gastarbeiterů. Česká republika taky získává v zahraničí pověst xenofobní země z visegrádského klubu zamindrákovaných a nad liberální demokracií nos ohrnujících evropských zpátečníků, k čemuž pan prezident přispívá stejně vydatně jako k úspěchům čínského kapitálu u nás.

Jsme zemí, kde ani manažer velké nadnárodní firmy, pokud je to v očích mírumilovných Čechů náhodou „čmoud“, nemá na růžích ustláno. Svým sakem, kravatou a titulem z prestižní západní univerzity nikoho neoblafne. Tahle země prostě opravdu není pro každého, v tom má český prezident pravdu.

Jak je jedinečná, se ostatně znovu vyjevilo, právě když řečnil na Žofíně. Poslanecká sněmovna totiž neschválila protikuřácký zákon, což dlouholetý propagátor kouření Miloš Zeman neváhal vzápětí ocenit. Nebudeme si tady přeci bezhlavě zavádět standardy, které platí už skoro ve všech západních zemích!