Bulvární tisk, patrně z nedostatku jiných, lepších témat, věnuje v těchto dnech pozornost knize Mirka Topolánka s názvem Hlavně se nepokálet (neuvádím přesný název, neb se mi nechce opakovat autorovy sprostoty).

Přiznám se, že jsem s přemáháním dokázal přečíst pouze jednu sadu v Blesku zveřejněných citátů z této „knihy“ a úplně mi to stačí. Topolánkova sprostota mě nepřekvapila, takový prostě on je. Co mě však překvapilo, je míra stupidity…

Zdá se, že Topolánek si v průběhu let vytvořil svůj svět, ve kterém si žije jako v mýdlové bublině. Myslím, že si vůbec neuvědomuje svůj někdejší status šéfa výkonné moci státu a píše, jakoby byl jeho text určen pro naprostou spodinu společnosti. Tam by se zřejmě cítil nejlépe.

Determinace politiky Topolánka jeho psychikou

Topolánkova politická činnost byla velmi silně ovlivněna jeho labilním a složitým psychickým fundusem. Jeho hlavním psychickým problémem bylo (a je i po letech), že vůči svým politickým rivalům pociťuje hlubokou a nepřekonatelnou nenávist, což mu zcela zatemňuje mysl.