Osmého května si připomínáme významný den nejen pro Českou republiku, ale také pro celý civilizovaný svět. V Evropě skončil válečný požár, který v ní také bohužel začal. S pietou a hrdostí si dnes připomínáme statečnost, kterou projevili Češi při ozbrojeném odporu proti vražedné nacistické mašinerii.

Ať již v v domácím odboji nebo na zahraničních frontách prokázali odvahu a hrdinství. Neváhali často přinést v boji za svobodu cenu nejvyšší — lidský život. Na tyto naše národní hrdiny nesmíme zapomenout a s jejich životním postojem je nutno seznamovat i nejmladší generaci.

Výročí osmého května je také příležitostí poučit se na základě minulých událostí a zkušeností. Neboť, jak prohlásil filosof George Santayana: „Kdo se nepoučí z minulosti, je odsouzen ji opakovat.“

I proto je důležité již nikdy nedovolit, aby byla historie přepisována, příčiny dění pozměňovány a zásluhy zamlčovány tak, jak tomu bylo často v minulém režimu. Proto při každé příležitosti ctíme nejen hrdinství Čechů na všech bojových frontách, ale také zásluhy Rusů, Američanů a všech dalších národů, které se podílely na osvobození naší země a porážce nacistů a jejich spojenců a zaplatili za to krutou daň v podobě obrovských ztrát na životech.

Specificky českým poučením je Mnichov, naše smutná zkušenost se zhoubným ustupováním brutálnímu a zjevnému zlu v naivní naději, že s ním lze dosáhnout nějakého politického kompromisu. Appeasement byl výrazem naprostého nepochopení agresivní podstaty nacismu a cestou, jež vedla nejen k rozbití Československa, ale která přivedla tehdejší demokracie na samou hranu porážky. Zlu nelze ustupovat, je nutno se mu aktivně bránit.

Významným poučením pro naši přítomnost a budoucnost je také nebezpečí jakékoliv politické ideologie založené na uvažování v kategoriích „my a oni“. Paušální odsuzování a šíření předsudků na základě pohlaví, náboženství, politického názoru, sexuální orientace či původu vždy plodí v konečném důsledku jen zlo a násilí.

Takové nenávistné dělení jsme zažili v éře nacismu, vyústilo tehdy v koncentrační tábory a vyvraždění stovek tisíc obyvatel Československa. Naším cílem, jako demokratů a humanistů, tedy musí být podpora společnosti, která je solidární, svobodná, otevřená, tolerantní, sociálně spravedlivá a ekonomicky prosperující.

A je-li to potřeba, je naším úkolem také aktivní občanská obrana všech jejích demokratických hodnot bez ohledu na to, jestli jsme demokraty levicovými nebo pravicovými. Protože za vzestupem nacistické totality stála nejen lhostejnost k pronásledování „těch druhých“, ale i neschopnost demokratů se tehdejším nacistům postavit společně.

Druhá světová válka je neblahou připomínkou milionů lidských obětí z řad vojáků a civilistů. Evropa byla během první poloviny dvacátého století smrtelně vyčerpána dvěma krutými světovými válkami.

Nezvratitelným následkem byl pak ústup Evropy z popředí světového dění. Její místo nově nahradily dvě velmoci a bipolární svět rozdělený železnou oponou na vzájemně soupeřící bloky.

I v tomto prostředí a možná především právě pod vlivem opakovaného válečného děsu, se zrodila myšlenka evropské integrace. A s ní naděje na lepší budoucnost. Evropské státy, které spolu často stovky let řešily spory silou, se rozhodly vytvořit projekt Evropské unie. S cílem zajistit Evropě demokracii, blahobyt, stabilitu a mírové soužití.

EU dává možnost řešit odlišné názory mezi jednotlivými národními státy mírovými prostředky a vyrovnat se s případnými výzvami a hrozbami společně. Je to ta nejlepší prevence proti tomu, aby se Evropa kdykoliv v budoucnu propadla do chaosu nacionalismu, konfrontace a války.

I proto musí být Česká republika, s veškerou zkušeností Mnichova, prožitkem utrpení okupace i odboje proti nacismu aktivním členem Evropské unie. Nesmíme už nikdy dopustit opakování chyb minulosti, které vedly k dvěma světovým válkám.