Trestní stíhání Kateřiny Krejčové znovu otevřelo otázku, na které se tuzemské soudy nedokáží s konečnou platností shodnout už přes dvacet let: Máte právo odporovat nezákonnému zákroku či výzvě úřední osoby (dříve veřejného činitele)? Zeptáte-li se libovolného policisty nebo hlasu lidu v diskusním fóru pod články na Novinkách.cz, odpovědí je kategorické, někdy pak lehce hysterické Ne.

Podle radikálnějších zastánců tohoto názoru jste povinni strpět libovolný příkaz policisty, i kdyby vám ukládal třeba skočit z okna či zakazoval pohřbít vlastního bratra. Obrana proti nezákonným zásahům úředních osob je podle této teorie sice přípustná, ale zásadně ex post (obvykle formou stížnosti či správní žaloby), nikdy však v průběhu zásahu samého.

Problematičnost takového názoru je zjevná. Popírá totiž jinak obecně platnou zásadu, že proti aktuálně probíhajícímu útoku na vaše práva se můžete přiměřeně bránit — ať už formou tzv. svémoci v občanském právu, nebo nutnou obranou v právu trestním a přestupkovém.

Představme si to v praxi. Před pěti lety dva policisté z mého rodného města na polní cestě zbili bezdomovce. Kopáním do břicha a hrudníku mu způsobili zlomeniny žeber a roztrhli slezinu. Napadený na následky zranění za několik dní zemřel. Policisté pak byli po zdlouhavém procesu odsouzeni k osmi letům vězení.