Ministr Milan Chovanec v sobotním rozhovoru pro Novinky.cz řekl o Evropské unii: „Problém EU je, že ji řídí úředníci. Nejsou tam osobnosti, které by Evropu někam posunuly. Je to neustálá změť a debata, ve které každý hlídá každého, aby nepřesáhl mantinely politické korektnosti. To je zhouba Evropy.“ Bylo by možno zvážit jeho stesk ohledně absence osobností. Úředníci, kteří mu vadí, jsou však pro stát i pro Unii potřební. Je komické, když se šéf mohutného úřednického aparátu, jakým je celý rezort vnitra, veze na populistické vlně odporu k úředníkům.

Složitý organismus, jakým je současná společnost se svými ekonomickými, dopravními, ekologickými a obrannými úkoly, se společnou odpovědností za vzdělání a zdraví obyvatel, vyžaduje odborně kvalifikovanou, seriózní úřednickou vrstvu zajišťující veřejnou správu. Úředníci jsou ve srovnání s politiky málo viditelní, avšak bez nich by se politici se svými ideovými a koncepčními, často však amatérskými, nápady neobešli.

Když je v demokracii ztracena efektivní parlamentní většina, ustavuje se někdy úřednická vláda, teoreticky vzato složená z odborníků na státní správu z jednotlivých rezortů a stát se na chvíli bez politiků obejde. Bez úředníků by selhal do čtyřiadvaceti hodin.

Je možné, že se někteří úředníci navzájem hlídají. Je to nepříjemná okolnost, ale představme si situaci, že by se některý úředník chtěl chovat korupčně, ale nedovolí si to, protože je pod dohledem představených a kolegů. Nejsou-li jiné motivy pro dodržování zákonů, například občanská čest nebo oddanost (české a evropské) vlasti, musí svou roli splnit aspoň obava z odhalení.

Síla slušnosti

Mají být úředníci politicky korektní? Dnes by se člověk téměř bál vést úvahu v tomto směru. Z korektnosti se stala nadávka. Vyžadovat, aby někdo byl korektní, skoro vypadá jako chtít po někom, aby byl pokrytec a lhář.

S mohutným otevřením vůči Americe a západní Evropě od devadesátých let minulého století přichází vlna nových témat a s nimi pro nás mnoho nových a těžko přeložitelných výrazů. Politici ani žurnalisté neumí angličtinu, která se, ať se nám to líbí nebo nelíbí, stala prostředníkem nových myšlenek. English dnes znamená Worldish.

↗

Milan Chovanec kritizoval hlídání politické korektnosti. Ta ale znamená především humanitu, slušnost, pomoc potřebným a respekt k lidské důstojnosti. Foto ceskatelevize.cz

Podíváme-li se do slovníků, najdeme pro anglické correct význam správný, bezchybný. Můžeme mínit správné vyřešení matematického úkolu nebo napsání textu podle pravopisných pravidel. Najdeme však také významy vhodný a slušný. A zde míníme asi toto: smýšlet, mluvit a chovat se v souhlasu se společně uznávanými mravními normami. Znamená to uznávat etiku a řídit se jí v osobním životě nebo veřejném působení.

Brutálně porušují pravidla korektního chování zločinci. Kdo loupí, krade, podvádí, padělá peníze, podplácí a nechá se podplácet, pohlavně zneužívá děti, dopouští se žhářství, způsobuje někomu újmu na zdraví a vraždí, jedná natolik nekorektně, že obvykle (pokud nemá na to, aby si koupil policisty, státní zastupitele a soudce) za to jde do vězení.

Evropské kontinentální právo stíhá i slovní delikty protože v Evropě věříme, že slova nejsou prázdné zvuky, že slova mohou být činy, že slovy se mohou měnit lidské osudy, že slovo může zraňovat, a někdy dokonce zabíjet. Mluvit urážlivě a šířit nepříznivé nepravdivé informace o nějakém národě, domnělé nebo skutečné rase, o příslušnících nějakého náboženství a podněcovat druhé k nenávisti na takovém základě je natolik nekorektní, že za to hrozí trest, i když se demokracie zatím nedokáže bránit a využívá této možnosti minimálně.

Jednat politicky korektně znamená uplatňovat v politice slušnost. Nikomu nelze přikázat, jak má smýšlet. Je nutno počítat s tím, že někdo pohrdá Židy, Araby či jinými etniky, lidmi jiných vyznání (či jakéhokoli vyznání), ženami, lidmi s homosexuální preferencí, hendikepovanými a seniory, a přitom působí v politice. Politika bohužel přitahuje lidi nekulturní, hrubiánské a nepoctivé, a bude to tak dotud, dokud bude spíše výkonem moci a ne tolik veřejnou službou.

Šovinisté v ohrožení

Politická korektnost však nedovoluje například veřejně projevit rasistické smýšlení a říkat o Romech, že všichni kradou, zneužívají sociální dávky, nejsou ochotni pracovat, nedodržují hygienické zvyky a obtěžují ostatní obyvatele. Jistě by bylo lepší, kdyby politik (a občan) takto nepaušalizoval, kdyby byl ochoten i sám pro sebe vidět všechny stránky soužití vyrovnaně.

Ale dohled jiných politiků a úředníků a dohled médií ho nutí krotit se aspoň navenek. Mluví-li tedy jinak, než smýšlí, můžeme to hodnotit jako pokrytectví. Jenže je tím aspoň zajištěno, že se neubližuje nevinným. Kdyby se podařilo změnit nejen vnější projev, ale i smýšlení, bylo by to rozhodně mnohem lepší.

Ministr Chovanec zřejmě myslel politickou korektnost ohledně současných přistěhovalců. I o nich je třeba mluvit slušně a jednat s nimi jako s lidskými bytostmi. Jistě mohutná vlna přistěhovalců způsobuje problémy. Jak jim zajistit nutné podmínky pro přežití a uplatnění, jak garantovat péči o jejich zdraví a vzdělání jejich dětí?

Jak rychle v té mase rozlišit ty, kteří prchají před krvavými diktaturami a válkami, v nichž se nerespektují ani minimální zásady (například podle Ženevské konvence), od těch, kteří přijdou a zlobí se, že jim hostitelský stát nedá stejný blahobyt, jako měli doma? Jak mezi migranty včas odhalit zločince a zajistit bezpečí hostitelů a přistěhovalců samotných?

O těchto potížích snad nikdo nemlčí a domnívám se, že nikdo nepokládá za požadavek politické korektnosti tvářit se, že vše je bezproblémové. Hájí-li někdo v Bruselu, a snad občas i v Praze, politickou korektnost vůči uprchlíkům, je to obhajoba humanity, slušnosti, pomoci potřebným a respektu k lidské důstojnosti.

Kroky dnešního minstra vnitra jsou varovné. Míním jeho zdokumentované činy od intrik po volbách do sněmovny v říjnu 2013 po vyjádření ve včerejší Partii na Primě, kde se zastal policistů, kteří obtěžovali personál FAMU za vyvěšení tibetských vlajek (prý byli jen „neobratní“). Když to sledujeme, neudivuje nás, že jeho smýšlení chybí kultivovanost, je však nutné, aby ho nepopulární Brusel, nedokáže-li to žádná autorita v České republice, nutil aspoň ke korektnímu mluvení a korektnímu politickému rozhodování.

Je-li požadování politické korektnosti pro někoho zhoubou, pak jistě ne pro Evropu, v níž byly humanistické myšlenky tolerance, lidské rovnosti a důstojnosti člověka poprvé formulovány a v níž se těžce, ale snad přece jen pozvolna prosazují. Politická korektnost možná ohrožuje jen šovinisty a potenciální násilníky.