Dobrovolnice z Idomeni: tábor je přeplněný, lidé však stále doufají

Gaby Khazalová

Koordinátorka iniciativy Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová popsala DR aktuální situaci v táboře na řecko-makedonské hranici, kde uvízlo na čtrnáct tisíc uprchlíků, a přiblížila, proč odmítají přesun do lépe vybavených táborů.

Vy sama jste v rámci své práce navštívila už řadu míst, kde se uprchlická krize vyhrotila nejvíce. Můžete tedy srovnávat. Jaký typ lidí táboří právě v Idomeni? Jedná se stále převážně o Syřany?

Ano, ty počty se nemění, většina uprchlíků je ze Sýrie. Podle mých informací například Afgánci zůstávají spíše v Aténách, protože ví, že přecházet dále již nemá moc smysl. Změnilo se ale složení: většina přicházejících jsou oproti minulému roku ženy a děti, protože na cestu se vydávají již celé rodiny.

Kdo zajišťuje provoz tábora? Čeho se lidem nejvíce nedostává?

Největší problémy v posledních dnech způsobilo počasí. Kvůli silnému dešti je půda rozbahněná a lidé mají všechno mokré. Většina z nich přespává v malých stanech, na místě je sice několik zateplených velkých stanů s dřevěnou podlahou, ale ty nemohou všechny pojmout. Organizaci zajišťují dobrovolníci a větší humanitární organizace jako například Lékaři bez hranic. Řekla bych, že systém distribuce pomoci funguje vcelku dobře, problémem je ovšem nedostatečná kapacita. Tábor je přeplněný.

×
Diskuse
March 23, 2016 v 18.14
Útěk před nebezpečím, nebo před chudobou?
Chápu možná ten článek špatně, ale mě z toho vychází, že lidé soustředění v Idomeni neutíkají před nějakým skutečným nebezpečím, ale chtěli by se dostat do svého vysněného ráje - do Německa. Topící se stébla chytá a ne že bude čekat, až jej přijede zachránit luxusní jachta.
Já chápu, že se životní situace některých migrantů zhoršila díky zásahu i evropských politiků do struktury jejich států. A mrzí mě, že ti, kdo se zvou levicovými aktivisty se jaksi nemají k tomu, aby na ně ukázali. Je tabu psát o zvacích dopisech politiků, po kterých se naopak pojmenovávají letiště. Dokonce další z podporovatelů rozvratných invazí jim stojí za prezidenstkou podporu. Přitom by tito lidé měli být odsouzeni. Když už to asi nepůjde současnou justicí, tak alespoň morálním soudem.
Jenže tohle je jen jedním z obrazů tragedie levicových aktivistů. Vědí, že je pácháno zlo, ale neumějí/bojí se/ pojmenovat viníka a odsoudit jej. Chtějí pomáhat potřebným, ale místo toho podporují byznysmeny s chudobou. Chtějí zachraňovat uprchlíky před válkou a místo toho podporují migranty, kteří se přišli mít dobře.
Kupodivu se tím ani moc neliší od těch, které nám teď vládnou. Ale jedna odlišnost tu přece jen je. Naši vládci dokáží měnit názory. I když to dokáží dělat tak, aby to vypadalo, že je nemění.