Vy sama jste v rámci své práce navštívila už řadu míst, kde se uprchlická krize vyhrotila nejvíce. Můžete tedy srovnávat. Jaký typ lidí táboří právě v Idomeni? Jedná se stále převážně o Syřany?

Ano, ty počty se nemění, většina uprchlíků je ze Sýrie. Podle mých informací například Afgánci zůstávají spíše v Aténách, protože ví, že přecházet dále již nemá moc smysl. Změnilo se ale složení: většina přicházejících jsou oproti minulému roku ženy a děti, protože na cestu se vydávají již celé rodiny.

Kdo zajišťuje provoz tábora? Čeho se lidem nejvíce nedostává?

Největší problémy v posledních dnech způsobilo počasí. Kvůli silnému dešti je půda rozbahněná a lidé mají všechno mokré. Většina z nich přespává v malých stanech, na místě je sice několik zateplených velkých stanů s dřevěnou podlahou, ale ty nemohou všechny pojmout. Organizaci zajišťují dobrovolníci a větší humanitární organizace jako například Lékaři bez hranic. Řekla bych, že systém distribuce pomoci funguje vcelku dobře, problémem je ovšem nedostatečná kapacita. Tábor je přeplněný.

V táboře má být podle agenturních zpráv odhadem čtrnáct tisíc lidí. Přicházejí postupně další? A naopak, odcházejí někteří? Odváží například řecké úřady uprchlíky do jiných zařízení?

Na hranici postupně přichází další lidé, ale nejde o žádné velké nárazové vlny. Otázkou také je, co se v následujících dnech změní v souvislosti s uzavřenou dohodou s Tureckem. Podle mých informací se řecké úřady snaží uprchlíky postupně přesouvat z ostrova Lesbos na pevninu, je tedy možné, že část z těchto lidí se bude dále vydávat na cestu k hranicím s Makedonií. Na místě stojí několik autobusů — uprchlíci si mohou zaplatit cestu zpět do Atén, ale neviděla jsem, že by někdo této možnosti využil.

Makedonie ale svou hranici uzavřela a všechny, kdo se ji pokusí překročit, vrací do Řecka. Doufají tedy uprchlíci ještě vůbec, že by se mohli balkánskou trasou dostat dále například do Německa? Jaké mají plány?

Na místě jsem byla před pátečním migračním summitem, mnoho lidí se nás proto ptalo, jaký bude výsledek jednání a co se s nimi dále stane. Myslím ale, že si sami uvědomovali, že jedna věc je politické rozhodnutí a druhá reálná situace. Není to poprvé, kdy se nějaká hranice na pár dní uzavřela a poté znovu otevřela. Právě proto pořád doufají, že existuje šance dostat se dále na sever. Ta hranice je pro ně jen další překážkou na celé cestě. Její uzavření nyní nahrává pašerákům.

Zaplatit jim si ovšem mohou dovolit jen někteří. Pokouší se lidé přecházet na vlastní pěst? Média minulý týden zaplnily snímky divokého přechodu přes řeku…

Ano to se stalo v pondělí. Den předtím se po táboře rozšířily letáky vyzývající k hromadnému přechodu přes hranice. Nikdo neví, odkud se vzaly, ale měly za následek právě onen přechod přes řeku, k němuž se podle našich odhadů přidalo na dva tisíce lidí. Nejen, že to bylo nebezpečné, ale ani se ničeho nedosáhlo. Makedonská policie uprchlíky následně vrátila zpět na řecké území. Dobrovolníky a novináře, kteří je doprovázeli, zadržela a vyhostila. Takové pokusy stále probíhají, ale hranice je střežená a policie všechny vrací zpět.

Kancléřka Merkelová vyzvala uprchlíky, aby se z Idomeni přesunuli do oficiálních zařízení spravovaných řeckou vládou. Jak se staví k této možnosti?

Tábory jsou ale přeplněné, a co více, nikdo o nich nemá moc příznivý obrázek. V některých panují velmi špatné hygienické podmínky —mnohdy horší než v improvizovaných táborech, které spravují dobrovolníci a neziskové organizace. Situace v Idomeni je tristní, ale zaručuje jistou míru svobody. Je běžné, že si lidé chodí nakoupit do nedalekého městečka, v okolních vesnicích také obsazují prázdné budovy. Nikdo jim nebrání se volně pohybovat. Především ale, i kdyby se chtěli přesunout do oficiálních zařízení, jejich stávající kapacita zkrátka není dostatečná.

Galerie (10)