V minulých dnech bylo možno v jedněch předních německých novinách číst větu (právě v souvislosti s Breivikovými stížnostmi na podmínky jeho výkonu trestu): "Na prožité trauma s Breivikovým vražděním norská společnost reagovala tím, že o to pevněji setrvala na svých humanistických ideálech - a to i co se týče zacházení s ním samým." Tedy včetně toho, že má k dispozici - bezpochyby objektivně luxusní - trojpokojový byt, počítač a vlastní Playstation. A i včetně toho, že jeho stížnost na "věznění v izolaci" bude příslušným soudem projednán se vší vážností a odpovědností.

Pane Kostláne: ty ohledy vůči masovému vrahu se z hlediska hesla "oko za oko" mohou být samozřejmě zdát nepřiměřené a přehnané. Ve skutečnosti tyto ohledy ale v žádném případě nejsou příznakem nějaké "degenerace evropské demokracie" - naopak, je to příznakem a projevem síly právě této demokracie, že dokáže být spravedlivá a humánní i vůči jejím nejzapřisáhlejším odpůrcům a nepřátelům.

Na rozdíl třeba od takové demokracie americké, která jak známo své nepřátele mučila, a držela a dodnes drží v nehumánních podmínkách bez soudního procesu.

Breivik je zločinec, ale je člověk. Každý člověk - tedy i nejbrutálnější vrah – je nositelem lidské důstojnosti. Tu člověku neuděluje žádný druhý člověk, ani žádná lidská instituce, ale Bůh.

Z toho plyne, že odebrat člověku lidskou důstojnost, tedy nechat jej trpět a strádat, může zase jenom Bůh. A ten nic takového – pokud je mi známo – Breivikovi neudělal.

Bůh také i u největších zločinců připouští, že se takový člověk může změnit a může se z něj stát člověk dobrý. Připouští-li toto Bůh, asi bychom tuto možnost neměli mařit.

Proto při výkonu trestu nesmí nikdo trpět, musí mít přiměřené ubytování, dostatek zdravého jídla, lékařskou péči, ošacení, čisté prostředí a možnost rozvíjet se v člověka dobrého, atd. Trest spočívá a musí spočívat pouze v tom, že si trestaný nemůže volit svůj způsob života, ale musí žít tak, jak mu určuje právní řád. Takový řád musí ovšem dbát na lidskou důstojnost. Sympatie, nesympatie a srovnávání viny s trestem zde nemají žádné místo. Tím méně nějaké myšlení motivované byť jen odstínem odplaty.

Ježíš to říkal asi takto: Když tě udeří přes jednu tvář, nastav druhou. Na zlo se nesmí odpovídat zlem.

Norské úřady proto jednají správně.

Jiří Vyleťal

Jsem pevně přesvědčen, že Breivik má stejná práva jako jakýkoli jiný občan. Podle dostupných informací nejsou jeho práva ve vězení omezována. Má právo na humánní zacházení, na péči o zdraví ap. Nezdá se že by to někdo v Norsku zpochybňoval.

Vyspělá společnost nemá "přepálená" lidská práva, ale dokáže přiznat a dodržet práva i někomu, kdo by sám práva svým spoluobčanům upřel, kdyby se dostal k moci. Lze tu použít heslo, které bylo aktuální r. 1989: Nejsme jako oni. Je třeba trvat na tom, aby Breivik vykonal trest, který mu byl uložen nezávislým soudem.

Jestliže je v Norsku nejvyšší trest odnětí svobody na 21 let (s možností prodlužování) a Breivik jej dostal, nelze se pohoršovat (což asi není třeba případ trestu pro atleta Pistoria v JAR). Norský trestní řád zjevně s hromadnými důkladně plánovanými vraždami příliš nepočítal, to se dá pochopit. Pochopitelná by ovšem měla být i otázka, jak hodnotit humánní přístup, kdyby případně vedl k snižování trestů za srovnatelné, či ještě rozsáhlejší vraždění? Jak by vyzněly názory jako výše, pokud by komentovaly třeba trest desetiletý za vraždu 200 lidí? Je také zřejmé, že doživotní trest třeba pro odsouzeného Kajínka by začal vypadat jako z "absurdistánu".
Ono se často píše, že si někdo "odsedí" třeba 15 let za vraždu. Většinou je to ovšem podstatně méně. Jsme tak psychologicky zpracováváni, abychom souhlasili s praxí postihů, kdy za nejstrašnější zločiny stráví člověk ve vězení jen zlomek svého života.
A nabízejí se dvě otázky: v jakém vězení a proč bez toho, že by se musel kát. Přišla mi na mysl moje dovolená v Norsku. Spal jsem v malé spartánské chatce (typ Turist), s dalšími třemi lidmi. Přišlo mi to celkem normální. A přijde mi to tak i dnes. Mohu však říci, že by mi přišlo nelidské, kdyby třeba část trestu trávil v podobných podmínkách, sám, či ve dvojici, masový vrah? Ohledně druhé otázky si myslím, že zlepšení podmínek, či dokonce dřívější propuštění by mělo být vázáno na uznání viny, omluvu a účinnou lítost (finanční dar).
Mimochodem, dostáváme se do poměrů, kdy stále častěji jsou útočníci radši zastřeleni, byť je bylo možné dopadnout živé.

Pro připomenutí: centrálním bodem Breivikova podání je jeho stížnost na to, že je držen v izolační vazbě. Což je podle obecně platných standardů skutečně jeden z momentů "nehumánního zacházení". A je skutečně faktem, že Breivik v takovéto izolaci držen je - je mu odpírán kontakt k ostatním vězňům. (Vedení věznice to odůvodňuje obavou, že by ostatní vězně mohl indoktrinovat svými fašistickými názory.) Takže, čistě objektivně vzato, ta Breivikova stížnost není tak zcela neopodstatněná; a bude opravdu zajímavé sledovat, jakým způsobem v této kauze rozhodne norský soud.

Nevím, zda je reálná obava z indoktrinace vězňů Breivikem. V takovém případě jsme na tom ovšem hodně špatně. Zločinci, kteří ublížili dětem (vesměs ovšem jen jednomu nebo několika) většinou samotku potřebují (a vyžadují) z jiného důvodu. Takže více v pořádku by společnost byla, kdyby se norské úřady musely obávat soudce lynče. (A neměly by ovšem něco takového riskovat.)

Humánní vězenství je v pořádku.
Otřesné je, že soud připustil při projednávání stížnosti přítomnost médií.
Ten chlap chladnokrevně zavraždil 77 mladých lidí a je to bestie bez lítosti, měla se nad ním navždy zavřít voda, ne že bude hajlovat do kamer...