V poslední době se mnoho mluvilo o zvyšování konstantních plateb za elektrickou energii. V prvních bilancích se ukázalo, že na plánovanou změnu by nejvíce doplatili drobní spotřebitelé, ti kteří například mají elektrické sporáky nebo jako chataři s větším elektrickým strojem, třeba cirkulárkou. Ti, kteří spotřebovávají více, by za nové situace naopak vydělali.

Do značné míry je to rovněž rána do zad úsporným snahám. S přihlédnutím k tomu, že bychom v Evropě měli podle studií omezit nekontrolovatelnou spotřebu a rozhazovačnost asi o 80 procent, je toto energopolitické rozhodnutí velmi špatné.

Uvedenému návrhu nové cenové politiky odpovídá cenové politikum na straně výroby elektrické energie. Nazývá se kapacitní trh. Trh, který by měl zajistit dostatek náhradních zdrojů v případě vysokého podílu obnovitelných zdrojů za bezvětrných a zamračených dní. Při aplikaci těchto pravidel by výrobce elektřiny nedostával jenom za vyrobenou elektřinu, ale současně i platbu za to, co by vyrobit mohl. Jakkoliv jsou kapacitní zálohy do určité míry pochopitelné, nejsou jedinou možností, jak problém intermitence řešit. Zdánlivý trh s elektrickou energií je připraven.

Obě strategie mají jedno společné — chtějí konzervovat stávající stav: zajistit příjmy z výroby, i když se nevyrábí, a zajistit příjmy z prodeje, i když se nekupuje. Do jaké míry je toto stále vzývaný volný trh a do jaké míry tato situace respektuje nezbytnost omezení emisí, je každému jasné. O žádný trh se nejedná, stejně ani o preferenci obnovitelných zdrojů s nižšími měrnými emisemi. Všechny tyto aspekty signalizují jedno: blíží se zásadní změnu energetického trhu, jak jej dnes známe.

Bez kapacitního trhu by zavedení dodavatelé přišli o zisk

Kapacitní trh se někdy považuje za „socializaci rizik“. Rozličná německá dobrozdání si navíc odporují, jedno stanovisko jej považuje za „důležitý a smysluplný“ příspěvek k větší přestavbě energetického systému, zatímco Německý ústav pro hospodářský výzkum (DWI) označil v roce 2013 zavedení kapacitního trhu jako „ani potřebné, ani smysluplné“. Stejně rozdílný postoj měly ale i veliké energetické společnosti, podle toho, co jejich portfoliu více vyhovovalo.

Kapacitní trh v některých zemích funguje, zatímco v jiných je odmítán. Němečtí zastánci obnovitelné elektřiny jsou proti, když tvrdí, že to je podpora fosilních zdrojů a zvyšování emisí. Kapacitní trh nakonec v Německu zaveden nebyl. Jinou možnost, než je udržování fosilních elektráren v pohotovosti, představují instalace akumulačních jednotek. Ty by umožnily vyrovnat rozdíly výroby a spotřeby.

Vedle nich ale mohou být i jiná, ekonomičtější řešení. Nedostatkový proud lze importovat nebo do určité míry vyrovnávat spotřebu a výrobu pomocí takzvaných „smart grids“, například proměnnou cenou elektrické energie, na níž by odběr reagoval. Není jistě velikou fantazií si představit, že by se určité typy odběrů elektřiny realizovaly automaticky v době s nízkou cenou nebo by spotřebitelé vědomě reagovali na sníženou cenu například poledního fotovoltaického proudu, jak prokázal úspěšný německý experiment „Pereme se sluncem“, organizovaný Wupertalským institutem pro klima a energii. Sofistikovanou organizací spotřeby umožnil experiment snížit odběrové špičky o třicet procent.