Pákistánské ženy tvoří počítačové hry
Fatima RahimiSituace žen v Pákistánu je tristní. Některé firmy z herního průmyslu ale přijímají stále více zaměstnankyň. Ruší tak představy, že svět techniky je pouze mužským kolbištěm.
Ženy v Pákistánu nejsou vystaveny pouze ekonomické diskriminaci, ale jsou také oběťmi nelidských zvyků a tradic. I když se v posledních letech povedl velký posun v lidskoprávních otázkách, stále je velký rozdíl mezi životem v městských a venkovských oblastech.
Zatímco velké procento městských žen se snaží prosadit ve společnosti, získat vysokoškolské vzdělání a mají přístup k lepší zdravotní péči, většina venkovských žen není gramotná nebo mají pouze základní vzdělání. Ženy, které žijí ve velkých městech, jsou samostatnější a ušly dlouhou cestu k profesím, které byly a stále jsou vnímané jako ryze mužské a pro dámy nevhodné. Mluvíme zde o světě techniky, strojírenství, architektury, komunikačních a informačních technologií.
V nedávné minulosti se situace výrazněji změnila. Některá herní studia v Pákistánu se totiž snaží o genderovou různorodost v zemi, kde je pouze třináct procent žen zaměstnáno mimo zemědělství.
Jeden z těchto podniků je We.R.Play. O rovnosti mužů a žen usiluje již od samého počátku svého založení. Zakladatelem této firmy je Mohsin Afzal. Studoval ve Spojených státech na University of California a po studiích v Pákistánu založil firmu na počítačové a mobilní hry. Po spouštění podniku v roce 2010 zaměstnal nejprve pět mužů, ale po krátké době uznal, že nábor žen by mohl pomoci urychlit růst a zpříjemnit život firmy.
Podle Credit Suisse Research genderově smíšená pracovní síla totiž vytváří větší zisk. Podle této studie mají podniky, které prosazují genderovou diverzitu, větší pracovní výkon a lepší atmosféru, která posléze zvyšuje celkový zisk.
We.R.Play nabízí tříměsíční placenou mateřskou dovolenou. Ženy mohou po mateřské pracovat z domova tak dlouho, jak si samy přejí. Mohsin Afzal se tak snaží udržet si svoje zaměstnankyně a umožnit jim jak kariérní růst, tak i zakládání rodiny.
Nejedná se o jediné studio v Pákistánu, které se vzpírá tradičním představám o výhradně muži ovládaných prostředí. Tintash studios je další místní firma vytvářející mobilní hry, která uznává výhody najímání žen. Ženy zde tvoří dvacet pět procent zaměstnanců. Caramel Tech zaměstnává dvacet tři procent žen, což je stále výrazně vyšší, než je celostátní míra zaměstnanosti.
Zastoupení žen v oblasti techniky je obecně velmi nízké. Buď je to proto, že si ženy neuvědomují svůj potenciál, anebo se jim nedostává dostatečná podpora. Ženy se obvykle nedostanou k vědecké a hlavně technologické kariéře, poněvadž jsou uvězněny ve stereotypních úvahách o tom, že „muži jsou v těchto oblastech prostě lepší“ nebo že si musí vybrat mezi zakládáním rodiny a kariérou: „oboje přece nelze zvládnout“!
Rovnoměrné sdílení rodinných závazků a kultivovanější zázemí v práci i doma by mohlo vytvořit mnoha ženám šanci vstoupit do technického světa a zlepšit jej svými schopnostmi a nápady.
Ale byl bych opatrný považovat to za nějakou známku progrese. Existuje teorie, že ve skutečnosti je relativně velké množství programátorek v Indii dané tím, že nemají moc jiných možností, jak dělat profesionální kariéru. Zatímco ve vyspělých zemích Západu mohou ženy dělat plno jiných rolí s podobným platem a výhodami (i díky úspěchu hnutí za práva žen), a na základě toho se pak rozhodují jinak. Nevím, jestli je to pravda, ale je to možné. V Americe se poměrné zastoupení programátorek během 80. a 90. let snížilo.
Jinak jsem rád, že článek připouští, že jde prostě o volbu těch žen to nedělat. To jsem ostatně psal už ve své nedávné odpovědi Ivaně Recmanové, že mám (bohužel?) také takovou zkušenost.
Ještě bych ale rád zmínil jednu věc. Argument, že pokud v nějakém oboru nevidíme poměr mužů a žen 50:50, musí k tomu existovat nějaký důvod, je ve skutečnosti intuitivní omyl. Nechť platí, že muži a ženy mají úplně stejnou preferenci pro dvě kariéry, s jediným rozdílem - ženy dávají mírně přednost té, kde už je víc žen (nebo muži, stačí jen jedno pohlaví). Intuitivně by se zdálo, že rozdělení bude (po nějakém čase) zhruba 50:50 a zůstane tak. Reálně ale (lze to modelovat) mohou výkyvy neustále pokračovat, a dosahovat třeba 20:80 v jeden okamžik, a v jiný naopak 80:20. I když si nemyslím, že to může vysvětlit současnou situaci, může to dost komplikovat vysvětlení, proč je to v různých zemích různé.