Týden v DR: Přemýšlet v globálních i lokálních perspektivách
Saša UhlováStrachu i depresi z podoby současného světa lze mimo jiné čelit tím, že neztratíme zájem o věci veřejné, ať už se jedná o problémy světového významu, nebo situaci v naší malé zemi uprostřed měnící se Evropy.
Už je to tady. Ukazuje se, že svět není tím báječným místem, v němž jsme se dosud schovávali v dobrém místě a díky tomu žili v představě, že jsme se narodili do dobré doby bez válek a společenských zvratů. I docela průměrní čeští komentátoři a analytici si už začínají všímat, že svět kolem nás se mění. Problémy, které jsme považovali za vzdálené, se blíží, a je třeba přemýšlet nad směrem, jímž se bude ubírat.
Alain Gresh: USA už vyzkoušely, že silová řešení bezpečnost nepřinesou
Hned v pondělí tohoto týdne jsme zveřejnili rozhovor, který přináší otázky i odpovědi o povaze tohoto vývoje. Kolegové Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá krátce po útocích v Paříži setkali s francouzským novinářem a odborníkem na Blízký východ. Mluvili s ním o tom, proč se terčem útoků stala právě Francie, co lze dělat pro zvládnutí problémů ve Francii a překonání konfliktu na Blízkém východě. Podle Greshe se nacházíme v dlouhém období nestability a nedospějeme nijak brzy do bodu, kdy bychom si mohli říct: tak a je to vyřešené.
„Bude to proces s řadou dílčích drobných kroků. A musíme vzít v potaz, že západní vojenské intervence nepomáhají. Taková je skutečnost potvrzovaná empirií. Můžeme se bavit o tom proč, o koloniální minulosti, o dějinách, ale těžko to můžeme ignorovat,“ tvrdí francouzský novinář.
Poprvé od tragédie v Bataclanu promluvili Eagles of Death Metal
I ta nejtragičtější událost, může být impulsem k přemýšlení a k tomu, aby v sobě lidé sebrali sílu a projevili velikost, jíž si sami před tím ani nemuseli být vědomi. V souvislosti s teroristickými útoky v Paříži se ve veřejném prostoru objevilo mnoho v tomto ohledu zajímavých reakcí. Jednou z ní je i rozhovor s americkou rock ’n’ rollovou kapelou Eagles of Death Metal. Právě na jejich koncertě povraždili v pátek třináctého listopadu nejméně 89 lidí.
„Přísahám každému člověku, který má rád rock ’n’ roll: Možná se bojím, stalo se mi něco hrozného, ale nebudu trávit svůj život v nenávisti... Nemůžu se dočkat, až zase budu hrát v Paříži. Chci se vrátit. Chci, abychom byli první kapela, která bude hrát v Bataclanu, až se znovu otevře. Naši přátelé tam zemřeli. Chci se vrátit a žít,“ prohlašuje zpěvák Jesse Hughes. Rozhovor, který rozhodně stojí za pozornost, ve svém sloupku pro české čtenáře připomněla Zuzana Vlasatá.
Naomi Kleinová: Co ve skutečnosti znamená zákaz protestů na klimatické konferenci v Paříži
Globální perspektivu kromě analýz domácích autorů přinášejí do Deníku Referendum zahraniční autoři. K rozhodnutí omezit paralelní akce klimatické konference napsala text jedna z nejvýraznějších angažovaných novinářek současnosti Naomi Kleinová. „Rozhodnutí zakázat nejdůležitější aktivity, při nichž mohou zaznít hlasy lidí nejhůře postižených změnami klimatu, je drsnou ukázkou hluboce nemorálního zneužívání moci — bohatá západní země opět nadřazuje bezpečí elit zájmům těch, kdo bojují o přežití. Znovu vysílá vzkaz: o našem bezpečí se nevyjednává, vaše je nám lhostejné,“ píše Kleinová v překladu pro DR.
Daniel Ort: Listopad je celý rok
Nepovedený sedmnáctý listopad se stal přirozeně tématem mnoha komentářů v novinách. Jeden z organizátorů, kteří svolali náhradní demonstraci pět dní poté, popsal pro Deník Referendum své motivace a vyjádřil se i k tomu, že akce byla avizována coby apolitická, což ve skutečnosti přirozeně nebyla pravda.
Autor zdůrazňuje, že skrze připomínku obsahu listopadových událostí chtěli zdůraznit nutnost osobních svobod jako základu demokracie, z nichž se v současné chvíli zdají být nejdůležitějšími zejména svoboda náboženská a svoboda pohybu. Mnohé z nich jsou podle něj v současné době utlačovány zneužívanou svobodou slova.
Petr Bittner: Zeman daroval lidem hrad
Mohutně diskutovaný pořad Reportérů české televize Účastníci zájezdu vzbudil v některých kruzích velký poprask. Hlubší pohled na šokující reportáž Lukáše Landy přinesl ve svém sloupku Petr Bittner. Reportáž se snažila ukázat, že je podpora Miloše Zemana zinscenovaná. Jenomže reálná podpora Miloše Zemana podle Petra Bittnera zinscenovaná není. „Abychom se mohli vůbec někdy dobrat tajemství Zemanova úspěchu, musíme se ptát, proč vlastně existují lidé, pro které je Zeman hrdinou. Jaké jsou jejich každodenní starosti? Jaký svět je jim servírován médii? Čeho se nejvíc bojí a čeho se jim nedostává?“ Ptá se zcela právem Petr Bittner. Dokud totiž nepřekročíme meze dané prostým posměchem Zemanovi i všemu lidu, nepohneme se ani o píď.
Fatima Rahimi: Exekuce zvyšují riziko bezdomovectví. Co s tím?
S rozdělením české společnosti souvisí i všechna sociální témata, která sice nedávají odpovědi na otázky světového významu, zato však na jejich řešení závisí schopnost českého státu čelit výzvám současnosti. Jedině ve společnosti alespoň do nějaké míry soudržné a sociálně spravedlivé můžeme uvažovat o veřejné diskuzi nad tématy uprchlictví, nerovnosti mezi státy a důsledky, které nerovnost přináší.
Dokud budou v České republice pravidla nastavená tak, že se lidé budou dostávat na ulici jen proto, že udělali někde chybu, těžko můžeme vést seriózní debatu o situaci v nejchudších zemích a naší odpovědnosti. Situací těch posledních v české společnosti se ve své reportáži zabývá Fatima Rahimi.