Padlo v redakci tuším v září rozhodnutí, podle něhož má každý redaktor postupně připomínat v neděli volným stylem šest textů z končícího týdne, které ho zaujaly nad jiné. Tento týden je řada na mě, ale upřímně — zajímavých textů vyšlo hodně a těžko se upřednostňuje. Budu tak raději střídat konkrétní typy, autorská jména a formáty.

Tedy zaprvé: Dopis ze Slovenska. Už asi čtvrtý rok publikujeme v DR vždy o víkendu jeden, obvykle nejlepší, příspěvek z webu JeToTak.sk, našeho partnerského média na Slovensku.

Výběr bývá ne vždy lehký, téměř vždy si ale zaslouží pozornost. Mezi nejčastěji přebírané patří úderné komentáře šéfredaktora JeToTaku Michala Havrana a analytická zamyšlení Radovana Geista, jenž řídí slovenskou odnož EurActivu — jednoho z nejrenomovanějších webů zaměřených na Evropskou unii.

Milovníky krásné slovenštiny a ty, kdo nepotřebují číst pořád jen o politice, nadchnou určitě příspěvky mistrů jazyka Petera F. 'Riuse Jílka, Petera W. Balka či — a to zvláště — Beáty Beregrad Grünmannové. Těm, kdo preferují mimořádnost obsahu, lze zase doporučit texty arabisty Jaroslava Drobného, experta na mezinárodní právo Daniela Šmihuly či mladého analytika globalizace a poměrů ve světě Tomáše Profanta.

Rovněž zpravidla o víkendu vycházejí v DR — a to je mé druhé doporučení — jedinečné sloupky Františka Kalendy. Náš dopisovatel zaměřený na Latinskou Ameriku a lusofonní, tedy portugalsky mluvící, země, je stále na cestách. Nejčastěji píše z Brazílie, nezřídka ale i z Chile, Argentiny či o bývalých portugalských koloniích v Africe.

Specialitou Františka Kalendy jsou ilustrativní pohlednice s politickým obsahem nebo alespoň přesahem. Šíři záběru autora dokládá pestrost témat, jimž se věnoval v poledních týdnech: důsledky burzovních záchvěvů v Číně pro brazilskou ekonomiku, vlna masových protestů ve střední Americe, kubánské náboženství santería, volby v Portugalsku a konec jedné politické éry v Argentině — období vlády Néstora a Cristiny Kirchnerových.

Třetí jméno a třetí doporučení: Fatima Rahimi. Naše nová kolegyně se narodila v afghánském Herátu a vyrostla v Šumperku. V Praze studuje na Karlově univerzitě kulturní a duchovní dějiny Evropy a u nás v DR píše sloupky a reportáže.

V nyní končícím týdnu vyšla Fatimina reportáž o lidech, kteří vstupují do dospělosti s ohromnými dluhy. O pár dní dříve pak sloupek o afghánské rapperce Sonitě Alizadeh či okénko do Bollywoodu. Ze všech tří textů je zřejmé, proč se vyplatí příspěvky Fatimy Rahimi nepřehlížet.

Diplomat, novinář a někdejší šéf Českého centra v Mnichově Jan Šícha patří naopak k nejdéle píšícím přispěvatelům DR. Pracovní povinnosti mu bránily v poslední době psát častěji, kdyby však nenapsal za poslední rok nic jiného než text vyšlý v pátek, své místo mezi ostatními doporučovanými by si zasloužil.

Německo a uprchlíci — morální imperialismus jako společná naděje spojuje prvky analýzy přístupu současné německé vlády a společnosti k uprchlíkům s prvky komentáře. Postřehy autora přitom otevírají i zkušenějšímu čtenáři úplně novou perspektivu — německý pohled.

Pátým doporučením budiž sváteční rozhovor s norskou velvyslankyní, který vydal náš šéfredaktor na 28. října. Jak všeobecně znáno, Miloš Zeman odmítl tento rok pozvat zástupkyni norského království kvůli kauze paní Michalákové na Hrad. V DR nás proto zajímalo, jaká vlastně tato dáma je, jak vnímá českou reakci na michalákovou kauzu a jak Českou republiku obecně.

Výsledek, domnívám se, stojí za to.

Konečně šestý typ bych chtěl využít k doporučení práce kolegy v domácí rubrice Vratislava Dostála. Vráťa nepíše mnoho autorských textů, a tak jeho jméno není známé tolik, jak by si zasloužilo. Každý den ovšem bedlivě sleduje veškeré dění, obvolává znalce i aktéry událostí a připravuje zprávy.

Příkladem výsledků Vraťovi práce z končícího týdne budiž tato souhrnná zpráva o vývoji koaliční krize na pražském magistrátu podložená starší analýzou. Pěkné nedělní čtení přeje,

PETR JEDLIČKA