Potkáváte je v Německu všude. I obcích daleko menších než Beroun či Polička. Syrčata jsou už teď navlečená v bundách na lyže, povětšinou vyšlých z módy a nepadnoucích. Řekl jim někdo, že toto je teprve podzim?

Muži se snaží usmívat a ženy nepůsobí ušlápnutě. Dorozumí se anglicky. Domorodci jim dávají rady, věci a peníze. Pomáhají se začátkem.

Přítomnost uprchlíků mobilizuje v lidech to lepší. Němci to v naprosté většině tak berou. Vždyť kdy jindy si člověk může připadat tak trochu jako Veronika, jež dala roušku, či sir Winton, k němuž se jede opačným směrem než do plynu?

Kdo si myslí, že Mekrelová neví co dělá, myslí si špatně

Viktor Orbán označil německý přístup k uprchlické krizi jako morální imperialismus. Myslel to samozřejmě hanlivě, ale zrovna on nemá v Evropě co ztratit a na uprchlické krizi po svém politicky vydělal. Rozuměj přitvrdil v již dost tvrdých podmínkách. Připusťme, že má Orbán jednou pravdu, a jedná se o morální imperialismus. Z čeho se skládá?

Na jeho počátku v německých poměrech stojí nejen Charta lidských práv, ale i německá ústava. Němci se definují jako ústavní patrioti. Svou ústavu četli a pomoc v ní mají nařízenou.

Německá vnitropolitická situace je jiná než v ostatní Evropě. Ve společnosti panuje proevropský konsensus. Euroskeptická strana Alternativa pro Německo se posunula doprava, takže se ve vakuu ocitli voličky a voliči, kteří nevěří Evropě, ale nechce se jim v žádné formě hajlovat.

S touto voličskou skupinou bylo třeba něco udělat a přístup k uprchlické krizi řešení nabídl. Je najednou možno být tak trochu proti Evropě, protože je v tom obsaženo tvrzení, že my, Němci, jsme napřed. Je to chytrá politika, a kdo si myslí, že na ni kancléřka Merkelová dojede, myslí si špatně.

K tomu přistupuje fakt, že německé hospodářství je v přebytku, splácí se státní dluh s výhledem na splacení, a Německo má k dispozici nejlevnější peníze široko daleko. Kdo si myslí, že si Němci pustili do země potopu a nespočítali si, že ji nakonec použijí na zalévání, myslí si špatně. U sousedů umějí počítat, zvykněme si už na to.

Takto naplacato by krátkou analýzu na téma „politické pozadí uprchlické krize u našich velkých sousedů“, v Německu nikdo nenapsal. Dá se tak psát leda z Čech. Situace má svá rizika, a ta jsou čím dál víc vidět. Německá média píší hlavně o nich.

Důslednost kancléřky Merkelové ve výkladu lidských práv v Sýrii zapůsobila jako pozvání. To nikdo nechtěl a v reálné politice je třeba si připustit, že miliony lidí na Zemi žijí v horších podmínkách než lidé ze Sýrie v uprchlických táborech. S výjimkou křesťanů, kteří se nemají kam vrátit, ať konflikt dopadne jakkoli, a jsou ohroženi na životě i v táborech.

Kdo vlastně přišel? Ptají se Němci

Němcům pomalu dochází, kdo k nim přišel a dále proudí. Mezi syrskými žadateli o azyl je asi sedmdesát procent mužů, stejné číslo vychází z celkového počtu na muslimy. Křesťanů je 17,6 procent. Přes šedesát procent příchozích udává, že vyšli z poměrně slušných hmotných poměrů. Hlavní věkové složení je mezi osmnácti a devětadvaceti lety.

Mezi příchozími je minimum negramotných, celá čtvrtina někdy navštěvovala vysokou školu. Patrně nejde o navždy vděčnou a tichou skupinu, jako byla první generace Turků v Německu.

Němci v době syrské invaze neměli vyřešené zacházení s příchozími z Balkánu, kteří sice azyl hledají zbytečně, je s nimi ale hodně práce, a vynalézavým způsobem nacházejí, jak zůstat. 38 tisíc Albánců, 34 tisíc Kosovanů, 21 tisíc Srbů, 10 tisíc Makedonců. Záplava lidí z Bulharska a Rumunska se nepočítá, ale kdyby se umenšila na počet obyvatel a promítla k nám, naše země by patrně zkolabovala, aniž by musel ještě zaklepat někdo další.

Kancléřce poměrně úspěšně okopává kotníky bavorský premiér Seehofer, který o Bavorsku s oblibou prohlašuje, že všechno za ostatní spolkové země platí, a tak docela si nevymýšlí. Bavorsko navíc je nejvíc exponovanou zemí, protože sousedí s Rakouskem, odkud lidé proudí především.

↗

Přítomnost uprchlíků mobilizuje v lidech to lepší. Němci to v naprosté většině tak berou. Foto Jakub Patočka, DR

Kapacity jsou přetížené, konflikty se množí, náckové profitují, hnutí patriotů proti islamizaci západu v Drážďanech pochoduje. Kancléřce i spolkovému prezidentovi citelně spadla popularita, Seehoferovi stoupla.

Přesto by se muselo Bavorsko odtrhnout, aby se stalo něco podstatného. Měl by k tomu sice víc praktických důvodů než svého času Slovensko v Československu, ale neudělá to. Ví, že dlouhodobě se vyplatí být větší.

Můj odhad zní, že kancléřka povážlivou situaci ustojí. Případné uzavření hranic se dá politicky uhrát na neschopnost zbytku Evropy, což je z německého pohledu zřejmá pravda. Během minulých týdnů v Německu vznikla v širokém povědomí „východní Evropa“ jako těžko čitelný, veskrze rasistický prostor a „Británie“ jako země finančních transakcí, egoismu a nepochopení Evropské myšlenky.

„Neschopná Evropa“ jako politický útvar, který nezareagoval adekvátně na největší politickou výzvu posledních let. Pak je tu ještě pár spojenců a Francouzi jako tradiční kapitola sama pro sebe. A pár zemí, o nichž se nikdy nemluví.

Německá bilance 2:2

Němci nejsou svatí a bilanci můžeme vidět na 2:2. Negativní body za chování k Řekům a za podvod Vokswagenu, který nás může stát odprodej Škodovky Číňanům ve výhledu do tří let.

Poznámka na okraj: Koncernu VW burzovní hodnota klesla z osmdesáti miliard na pětapadesát a osmnáct miliard má stát jen první soudní kolo v Americe. Koncern se možná bude muset něčeho zbavit prodejem.

Německá RWE už takto před časem prodala australskému fondu české plynové trubky, když jí finančně teklo do bot. Bude-li se rozhodovat, zda prodat Seat či Škodovku, politika může být jazýčkem na vahách.

Tolik poznámka na okraj, která má iniciovat kurs čínštiny na gymnáziu Mladá Boleslav. Plus body má Německo za energetický obrat a za uprchlíky.

Jak mohou Češi profitovat z morálního imperialismu?

Kancléřka získala pozici — Evropa jsme my! S naším, německým, konsensem a naším chápáním hodnot! Myslíte-li si, milí euroskeptičtí voliči a milé voličky, že jste proti Evropě, ve skutečnosti jste proti těm, kdo nám Evropu kazí. Na vině jsou země, kde nic nepochopili, všechno brzdí a rádi překrucují.

Jistěže jde o politickou hru s mnoha riziky, ale když kancléřce spadla popularita o pět bodů, zbylo ji jích 63 a první v pořadí má 67. Případní konzervativní rivalové německé kancléřky — bavorský premiér Horst Seehofer stejně jako ministr financí Wolfgang Schäuble mají malou pravděpodobnost vyhodit „Angie“ ze sedla.

První proto, že je Bavor, druhý proto, že je studený čumák. Němci si zvykli, že jejich kancléřka dělá evropskou a světovou politiku. Schäuble v ní na řeckém případu selhal a Horst Seehofer neví, co to je.

Pokud by na uprchlickém tématu padla Angela „mamina“ Merkelová, Němci by volili sociální demokraty. Proto se dá předpokládat, že na konzervativním křídle německé politiky bude rozruch, ne však převrat. Počítejme se stabilitou spíše než se změnou. Němci s námi nesdílejí zálibu v překvapeních, zvratech a předčasných volbách.

Politický hrací prostor pro Německo se rozšířil. Konzervativci nebudou tak vehementně blokovat vstup Turecka do EU, protože Turky potřebujeme jako nikdy jindy. Němci mohou navrhnout utlumení evropských fondů pro jiné země, protože se priority přesunuly jinam. Nechat si kus svých peněz doma.

Vnitropoliticky se to v Německu bude lépe zdůvodňovat, pokud Británie vystoupí z EU, Poláci se budou chovat jako Právo a spravedlnost, Orbán použije nové zákony pro výjimečnou situaci i v situaci běžné. A když se popřípadě trochu zblázní i někdo další.

Pro Českou republiku jako už asi posledních tisíc a něco let se zase otevírá otázka, jak na německou výzvu zareagovat. „Když imperialismus, pak morální,“ chtělo by se říci.

Přidáme-li se, můžeme si říci o benefity, když už by to nebylo od srdce. Není to ale ani proti srdci jako u našich nacionalističtějších a autoritativnějších partnerů ze zemí Visegrádu. Češi byli v pytli „východní Evropa“ poškozeni nejvíc a v rozporu s realitou. Jsme jen malátní a někdy mluvíme z cesty.

Stejně vyměkneme správným směrem, i báťuška Klaus nakonec Lisabon podepsal. Masaryk by se k těmto Němcům programově přidal. Evropa nikdy nepotřebovala politickou integraci víc než teď a nikdy od ní nebyla vzdálenější.

Pokud za německým morálním imperialismem uvidíme reálný politický koncept, a on reálným i když rizikovým konceptem je, můžeme s ním pracovat jako s výhodou pro sebe. Kromě toho, že tento zvláštní druh imperialismu je možná i společnou nadějí pro Evropu.