Vzdělaní jako zbraň proti chudobě

Fatima Rahimi

Fatima Rahimi přibližuje výraznou osobnost afghánské občanské společnosti. Sakena Yacoobi bojovala za důstojný život občanů zasažených válkou, prosadila vzdělávání dívek i přes protesty Tálibánu.

„Věřím ve vzdělání. Je to mocný nástroj, pomocí kterého lze překonat chudobu a obnovit tak nefungující společnost.“ To jsou slova generální ředitelky Afghánského institutu vzdělání, Sakeny Yacoobi.

Tuto organizaci založila v roce 1995 v reakci na nedostatek vzdělání a zdravotního péče, kterou zapříčinila desetiletá válka a nepokoje v Afghánistánu. Od svého založení institut přímo či nepřímo ovlivňuje životy více než dvanáctí milionů lidí v této země. Pod jejím vedením funguje jako inovativní organizace pracující na nejnižší úrovni, pomáhá tedy obcím i jednotlivcům.

Sakena Yacoobi také založila čtyři školy, nemocnici, rozhlasovou stanici a vlastní sociální ubytovny v Afghánistánu. Při nedávném vystoupení v TED uvedla, že jejím cílem je pomoci Afghánistánu vybudovat vzdělanou budoucí generaci bez rozdílu pohlaví.

Rodačka ze severozápadního města Herátu pochází z rodiny, kde se velmi dbalo na vzdělání. „Byla jsem jedna z mála, která měla to štěstí a šanci studovat,“ uvedla během svého vystoupení v TED.

Jejím snem bylo stát se lékařkou a pomoci tak ženám a dětem. Přestože se na studium medicíny dostala, nemohla nastoupit na univerzitu. Ubytovny či koleje pro ženy v Afghánistánu neexistovaly. Její otec, tehdy úspěšný obchodník, jí umožnil odcestovat do Spojených státu, kde dokončila studium a posléze působila jako univerzitní profesorka.

×
Diskuse
November 12, 2015 v 22.24
Možná článek redakce DR myslela jinak, ale dá se na něj hledět i takto
Ano, souhlasím, že vzdělání je východisko. Mění úhel pohledu, dokáže dát životu smysl, získat nadhled, lépe pochopit svět a svoji situaci v něm.

Nejspíš proto, myšleno ironicky, naše republika vydává na vzdělání méně než jiné země OECD. A na DR se objevují články apelující, aby vzdělávání zřizovali a financovali lidé svépomocí, jako například Sacena Yacoobi v Afganistánu.

Sacena Yacoobi zasela semínko, které může vzklíčit, ale možná taky zahyne, až ona tu nebude. Školství v Afganistánu není ještě instutionalizováno, jedná se o soukromou iniciativu jedné byť významné osoby. My už tu příslušné školské instituce řízené státem máme, ale necháváme je živořit na okraji zájmu. Zaděláváme si na budoucí problémy, protože už dnes si přestávají mladí rozumět se starými a úroveň vzdělání celkově klesá, přibývá nevzdělaných dětí ze sociálně slabých rodin. Právě z tohoto hlediska chápu článek jako výzvu, abychom školství zlepšovali. Ale jak už jsem shora vysvětlila, výzvu falešnou. Nadšené pedagogy tu máme, ale není jich dost a jsou špatně společensky ohodnoceni. To se opravdu má naše školství zprivatizovat natolik, abychom potřebovali naše české Sakeny Yacoobi?