Sobotní nálet na kliniku v Afghánistánu byl tragický, avšak ne ojedinělý
Petr JedličkaLetectvo Spojených států bombardovalo nemocnici Lékařů bez hranic v Kundúzu téměř jistě omylem. Podobné omyly se ale stávají i ve válkách se současnými technologiemi nevyhnutelně a relativně často.
Jistě nešlo o záměr, a téměř jistě ne o chybu ve strategii, přesto se stalo. Letouny Spojených států vybombardovaly v sobotu hlavní budovu traumatologického centra Lékařů bez hranic (MSF) v severoafghánském městě Kundúz. Mrtvých bylo do nedělního večera napočítáno 22 — dvanáct spolupracovníku MSF a deset pacientů, z toho tři děti.
Patří se doplnit, že centrum fungovalo v posledních dnech i jako nouzová polní nemocnice, neboť o Kundúz se od 28. září bojuje, že Lékaři bez hranic jsou pověstní svojí nestranností a polohu centra všem bojujícím stranám dopředu hlásili a že důsledky náletu popsal ve zprávě z místa zdravotní bratr MSF Lajos Zoltan Jecs nezapomenutelným: „Slovy tu hrůzu nelze vyjádřit. Na jednotce intenzivní péče hořelo šest pacientů přímo v postelích.“
Lékaři bez hranic uvádějí, že mají důvody domnívat se, že šlo o záměrný útok – afghánským úřadům prý leželo už dlouho v žaludku, že v nemocnici ošetřují i odpůrce režimu –, a tudíž o válečný zločin.
Prezident Obama volal ve středu šéfce MSF Liuové, aby omluvil se, vyjádřil soustras a slábil „transparentní, důkladné a objektivní vyšetření faktů a okolností incidentu“. Liuová ovšem dle vlastních slov na nezávislost amerického vojenského vyšetřování nevěří.
Lékaři bez hranic žádají vznik mezinárodní vyšetřovací komise, která by měla operovat ze Švýcarska a shromáždit všechna fakta a svědectví od USA, NATO, Afghánistánu i přeživších pracovníků MSF a pacientů nemocnice. Teprve na základě jejích zjištění se chtějí rozhodnout, zda budou USA žalovat.
Podle pozorovatelů bude teď zajímavé sledovat, jak se americká strana s neústupností MSF nakonec popasuje. Lékaři bez hranic jsou realitvně vlivnou organizací. Navíc uváději, že pokud se nepodaří zajistit, aby zdravotníci v bojových zónách byli chráněni, nebudou moci pokračovat v práci i v dalších zemích, jako jsou Sýrie, Jižní Súdán nebo Jemen.