Jistě nešlo o záměr, a téměř jistě ne o chybu ve strategii, přesto se stalo. Letouny Spojených států vybombardovaly v sobotu hlavní budovu traumatologického centra Lékařů bez hranic (MSF) v severoafghánském městě Kundúz. Mrtvých bylo do nedělního večera napočítáno 22 — dvanáct spolupracovníku MSF a deset pacientů, z toho tři děti.

Patří se doplnit, že centrum fungovalo v posledních dnech i jako nouzová polní nemocnice, neboť o Kundúz se od 28. září bojuje, že Lékaři bez hranic jsou pověstní svojí nestranností a polohu centra všem bojujícím stranám dopředu hlásili a že důsledky náletu popsal ve zprávě z místa zdravotní bratr MSF Lajos Zoltan Jecs nezapomenutelným: „Slovy tu hrůzu nelze vyjádřit. Na jednotce intenzivní péče hořelo šest pacientů přímo v postelích.“

↗

Požár v budově kliniky v hodinách po náletu. Foto © Lékaři bez hranic

Soudím, že není zapotřebí nějak barvitě rozvádět, o jak příšernou věc se jedná. Řečené skutečnosti mluví za sebe. Podstatnější je si teď s odstupem uvědomit, jak jsou podobné události časté, jak typické.

Jakkoliv to zní podivně, patří afghánská válka v současném srovnání mezi ty méně krvavé velekonflikty. Držíme-li se spodních hranic kvalifikovaných odhadů, v Iráku bylo zabito od roku 2003 přibližně 170 tisíc osob (pro představu: horní hranice je nad jedním milionem). V Sýrii zemřelo násilně od roku 2009 asi 250 tisíc lidí. V Afghánistánu jde od roku 2001 o 98 tisíc.

V Afghánistánu tvoří též relativně malou část obětí civilisté — statistiky OSN mluví o 27 tisících, tedy přibližně jedné čtvrtině. Například v Iráku jde o dvoutřetinový podíl.

A relativně malou část z této relativně malé části mají též v Afghánistánu na svědomí intervenční síly — příslušníci mise ISAF a vojáci USA. Zdroje OSN hovoří opět o čtvrtině, tedy celkově o čtvrtině ze čtvrtiny. Konkrétně se jedná o přibližně sedm tisíc obětí do roku 2014 — o sedm tisíc afghánských civilistů usmrcených příslušníky ozbrojených sil zemí NATO.

Sedm tisíc! To je v průměru 539 každý rok a více než deset každý týden. To vše, jak už zmíněno, při relativně nízké intenzitě konfliktu a při konzervativním odhadování.

Dřívější incidenty

Když uvážíme, že jen velice málo incidentů podobných tomu sobotnímu bylo v Afghánistánu krvavějších — mimochodem, nejvíce civilistů při jednom aliančním náletu (přibližně sto) bylo zabito v září 2009 rovněž u Kundúzu, to když piloti NATO vypálili do davu kolem ukradených palivových nádrží —, je závěr zřejmý: aktuálně spáchaný čin je výjimečný tím, že dopadl na Lékaře bez hranic, jinak však ojedinělý není. Ani charakterem, ani formou, ani co do počtu obětí.

Zástupci MSF nyní vyjadřují rozhořčení a hovoří o válečném zločinu. Prezident Obama vyjadřuje lítost a slibuje vyšetření. I to je typické.

Dá se snad doufat, že díky renomé Lékařů bez hranic událost nezapadne a bude objasněna opravdu důsledně. Jedno je ale jisté: nebyla poslední. I v době chytrých zbraní, chirurgicky přesných zásahů a válek vedených s humanitárními ohledy je stále relativně běžné, že puma, náboj či raketa zasáhne vesnici, rodinu při sběru chrastí či špitál, který rozesílá své GPS souřadnice na všechny strany.

539 za rok, více než deset za týden. Nejméně tato čísla si je záhodno vybavit po každé, když se rozhoduje, komu a jak pomáhat, koho a jak vojensky osvobozovat.