O hudbě se mluví jako o univerzálním jazyku, pomocí kterého lze popsat emoce i myšlenky. Jejím prostřednictvím můžeme vyjadřovat názory, nesouhlas či souhlas, upozorňovat na konkrétní situaci nebo události. Lze jí rozumět, aniž bychom ovládali řeč skladatele.

Sonita Alizadeh je afghánská rapperka. Vyrůstala v Teheránu, v hlavním městě Íránu, kam utekla se svou rodinou, když jí bylo osm let. Svými písněmi bojuje proti nucenému manželství, dětským svatbám, diskriminaci a válce. V těchto dnech její sláva velmi rychle stoupá a na youtubu láme rekordy, přestože zpívá v perštině.

Devatenáctiletá Sonita je původně z Herátu, města v západním Afghánistánu ležícím na hranici s Íránem. Její rodina zemi opustila v době režimu Tálibánu a přestěhovala se do zmíněného Teheránu.

Sonita tedy vyrůstala v teheránských ulicích. Jako Afghánka nemohla navštěvovat íránské školy. Místní vláda totiž neumožňuje všem Afgháncům povinnou školní docházku, přestože zde žijí již mnoho let. Na začátku školního roku je třeba vyřídit speciální formulář, který umožní dítěti navštívit školu.

Je dán pevný počet, kolik jich bude přijato, a ostatní mají de facto smůlu. Jsou rodiny, které žijí v Íránu desítky let a stále nemají řádné doklady, nemohou se vzdělávat nebo navštěvovat restaurace a parky. Sonita byla z tohoto důvodu členkou neziskové organizace, která tajně vyučovala afghánské děti. Tam se naučila karate, fotografování, hrát na kytaru a klavír a začala zpívat a rappovat.

V Afghánistánu žila v chudinské čtvrti, kde každý dřel pro kousek chleba k večeři, domy byly zchátralé. Nemohla sama v noci ven, protože to bylo v době Talibánu opravdu nebezpečné. Svůj příběh vypráví skrze hudbu. „Rapp je forma sdílení, pomocí které může člověk slovy popsat svoje nejhlubší emoce, je to způsob, jak vyjádřit smutek, hněv. Jak světu říct, co máš na srdci,“ uvádí v jednom rozhovoru.

Její hudba se rychle proslavila a dostalo se jí uznání. Sonita potkala íránského režiséra, který jí pomohl vytvořit její první hudební videoklip. To vedlo k několika oceněním. Vše probíhalo perfektně, dokud ji jednoho dne matka neoznámila, že se musí vrátit zpět do Afghánistánu, kde na ni čeká člověk, kterého si musí vzít. Tehdy šestnáctiletá Sonita se měla „obětovat“ kvůli bratrovi. Oženili totiž jejího bratra a potřebovali její věno na zaplacení jeho svatby.

O svém a osudu mnoha dalších afghánských žen Sonita napsala píseň „Nevěsty na prodej“, ve které upozorňuje na nucené svatby. Video ukazuje dívku ve svatebních šatech a s čárovým kódem na čele. Ve videoklipu má na obličeji modřiny symbolizující bolest, kterou žena musí snášet.

Po zveřejnění klipu se Sonita obávala reakci své rodiny, která se ovšem ukázala jako velmi vstřícná. Její matka se stala její největší fanynkou a oporou a rozhodla se jí dát volnost, aby mohla vybudovat svoji budoucnost. Jak sama později v jednom rozhovoru zdůraznila, tohle pozitivní gesto a přijetí ze strany rodiny si váží nejvíc. „Rodiče vystoupili proti všem. Žena v Íránu bez povolení nemůže zpívat.“ 

Pozornost kolem Sonitiny hudby stoupala. S pomocí své učitelky z neziskové organizace poslala svůj videoklip do rappové soutěže, kde na vítěze čekalo plné stipendium na Wasatch akedemii v Utahu ve Spojených státech. Mladá dívka se stala vítězkou a odstěhovala se tak na čas do Ameriky.

Sonita Alizadeh má duší básníka. Zároveň svými texty bojuje. Zpívá za právo dívek a žen, aby si i ony jednoho dne mohly zvolit svůj osud. V dalších textech se věnuje diskriminaci Afghánců v Íránu, bojuje proti nekonečné válce na tomto území a proti chudobě.

Říká se, že hudba pomáhá léčit. Možná právě tato mladá rapperka pomůže vyléčit některé rány dnešní společnosti nebo aspoň trošku přispěje k ozdravení. Dnešní svět prý potřebuje silné zbraně. A jaká zbraň je lepší než silný hlas mladé zpěvačky?