Lukáš Senft ve svém článku polemizujícím s názory na imigraci v Lidových novinách a na Neviditelném psu dochází k závěru, že nestačí integrace migrantů do stávajících „šovinistických“ struktur a dodává: „Postup musí být zcela opačný: právě ti, kteří dosud žili jako vyloučení, musí charakter společnosti vytvářet.“

Koncept vyloučení se v těchto slovech objevuje v jakési pervertované podobě. Definice sociálního vyloučení se totiž zpravidla odvolává na občanství. Je tomu tak např. na stránkách Agentury pro sociální začlenění („sociálně vyloučení jsou ti občané, kteří mají ztížený přístup k institucím a službám“). Ostatně samo slovo „vyloučení“ navozuje spíše dojem procesu či stavu, kdy dochází k vyčlenění někoho, kdo byl původně do společnosti začleněn nebo alespoň měl být. Tak s tímto slovem také většina pisatelů nakládá.

Pokud vztáhneme slovo vyloučení na migranty, pak se dostáváme do neřešitelných sémantických problémů. Společnost je vždy ohraničená. Migranti jsou ti, kteří jsou členy určité společnosti, ale tu nějakým způsobem opouštějí a chtějí se začlenit do společnosti nové.