Řecko nad propastí
Jiří DolejšŘecký příběh je tragický v tom, že Řekové ve většině dobře chápou význam integrace. Evropu opustit nechtějí.
Malé Řecko je od roku 1981 členem Evropské unie a euro přijalo v roce 2001. Nedávná krize odhalila jeho slabiny. V zemi se léta tolerovalo, že vzestup tohoto kdysi nejchudšího státu Evropské unie stál na nereálných předpokladech, které byly zakrývány i falšováním statistik. Impotentní daňový systém umožňoval jakýsi prazvláštní „socialismus pro bohaté“. Nepomohly ani megalomanské projekty typu olympijské hry nebo závody ve zbrojení se sousedním Tureckem.
Za léta 2009-2014 spadl ekonomický výkon Řecka o třetinu. Veřejný dluh dosáhl 177 % HDP, což je 330 miliard eur (Česká republika má 40 %). V krizi v roce 2009 byly vyhlášeny předčasné volby a konzervativce (Nea demokratia) vystřídali socialisté (Panellinio Socialisto Konima, PASOK). Střídání změnu nepřineslo, ani mix zahraniční pomoci a úsporných balíčků nepomohl, a tak se v roce 2012 po dalších předčasných volbách prostřídali socialisté opět s konzervativci. Zatímco vláda vedla marný boj s věřiteli, pokračovala pod tlakem škrtů radikalizace společnosti.
Problémy jedné malé země by svět jistě nezvedly ze židle, ovšem tady jde o hlubokou krizi členského státu Evropské unie. Evropské úvěry Řecku dosáhly 240 miliard eur. I když část dluhu byla již odpuštěna a splátky jistiny odloženy, jedná se o veliké břemeno. Nyní hrozí kolaps země v prostoru, kde se protínají významné geopolitické zájmy. Jde o jihovýchodní křídlo Severoatlantické aliance v sousedství chronicky nestabilního Blízkého východu a v době sílícího napětí mezi Východem a Západem.
Řekové ve své většině chápou význam integrace a nechtějí opustit Evropskou unii. Návrat do éry suverénních národních států je dnes už chimérou. Ale obyvatelstvo je mobilizováno k odporu vůči „věřitelským pijavicím“, zejména tzv. Trojky.