Malé Řecko je od roku 1981 členem Evropské unie a euro přijalo v roce 2001. Nedávná krize odhalila jeho slabiny. V zemi se léta tolerovalo, že vzestup tohoto kdysi nejchudšího státu Evropské unie stál na nereálných předpokladech, které byly zakrývány i falšováním statistik. Impotentní daňový systém umožňoval jakýsi prazvláštní „socialismus pro bohaté“. Nepomohly ani megalomanské projekty typu olympijské hry nebo závody ve zbrojení se sousedním Tureckem.

Za léta 2009-2014 spadl ekonomický výkon Řecka o třetinu. Veřejný dluh dosáhl 177 % HDP, což je 330 miliard eur (Česká republika má 40 %). V krizi v roce 2009 byly vyhlášeny předčasné volby a konzervativce (Nea demokratia) vystřídali socialisté (Panellinio Socialisto Konima, PASOK). Střídání změnu nepřineslo, ani mix zahraniční pomoci a úsporných balíčků nepomohl, a tak se v roce 2012 po dalších předčasných volbách prostřídali socialisté opět s konzervativci. Zatímco vláda vedla marný boj s věřiteli, pokračovala pod tlakem škrtů radikalizace společnosti.

Problémy jedné malé země by svět jistě nezvedly ze židle, ovšem tady jde o hlubokou krizi členského státu Evropské unie. Evropské úvěry Řecku dosáhly 240 miliard eur. I když část dluhu byla již odpuštěna a splátky jistiny odloženy, jedná se o veliké břemeno. Nyní hrozí kolaps země v prostoru, kde se protínají významné geopolitické zájmy. Jde o jihovýchodní křídlo Severoatlantické aliance v sousedství chronicky nestabilního Blízkého východu a v době sílícího napětí mezi Východem a Západem.

Řekové ve své většině chápou význam integrace a nechtějí opustit Evropskou unii. Návrat do éry suverénních národních států je dnes už chimérou. Ale obyvatelstvo je mobilizováno k odporu vůči „věřitelským pijavicím“, zejména tzv. Trojky.

V této situaci se Řecko tradičně ohlíží také po Rusku, v Moskvě byl jak Papandreu tak Tsipras. O tento kout Evropy se silně zajímá i Čína, skupující levně po světě krizí zasažená aktiva. Východ ale řecké dluhy uhradit nehodlá. Platí tedy nadále, že se Řecko musí nějak dohodnout se svými věřiteli na legálním módu vypořádání.

Další předčasné volby v lednu 2015 byly v podstatě o protestu vůči neschopnosti ND a PASOK. Vítězná SYRIZA dostala mandát pro tvrdší postup proti věřitelům a uspěla se sliby o zajištění důstojného života obyvatelstva. Záhy ovšem přišel tvrdý střet s realitou.

Na jedné straně jde o to jak řešit katastrofální propad spotřeby obyvatelstva (propad mezd, důchodů), kdy je jasné, že redukce výdajů účetně sníží deficit, ale také podváže budoucí růst.

Na druhou stranu musí odpovědná vláda začít s auditem dluhového portfolia včetně toho, za jakých okolností část dluhu nebude muset být splacena. A na takovou dohodu s věřiteli musí být dva — dlužník i věřitel. A za bezmála půl roku existence nové vlády taková dohoda nevznikla. V tomto kontextu musíme vnímat referendum, které má proběhnout v neděli 5. června. Bez ohledu na svůj výsledek dá vládě alibi, že ona ten osudový krok neučinila, že rozhodli občané.

Souhlas s nabídkou věřitelů vysvětlí, proč vláda, aniž by ztratila tvář, v jednání nedosáhla všeho, co slíbila. Nesouhlas dá mandát k odporu vůči věřitelům, i když takový výsledek může být velmi bolestivý.