Vnucený krok, nebo zbabělé hazardérství? Návrat k demokracii, nebo extrémistický experiment? Grexit, nic nezvratného, či přímo konec eura? Ještě jednat, anebo se připravovat na nejhorší? Okolo těchto odpovědí na vnucující se otázky se vede již od soboty spor o interpretaci posledního vývoje v Řecku a okolo Řecka — o výklad vyhrocení, jehož ústředním prvkem se stalo páteční ohlášení referenda. Vláda Alexise Tsiprase se rozhodla vypsat celonárodní hlasování o podmínkách nového prodloužení řeckého bailoutu, to jest o podpůrném režimu, v němž Řecko přežívá už několik let.

„Ve vlastním Řecku upozorňují premiér Tsipras a zástupci Syrizy na mimořádnou míru, jíž se rozhodli zástupci věřitelských států minulý týden zasáhnout do návrhu úsporných reforem vlády. Tvrdí, že požadavky byly příliš tvrdé a ultimativní, než aby je mohli odsouhlasit v rámci svého mandátu. Šéf pravicové opozice Samaras ovšem vládě vytýká, že jednání nedokončila, a tedy neexistuje žádná hotová dohoda, kterou by mohli Řekové realisticky posuzovat,“ hlásil do nedělního vysílání BBC Gavin Hewitt, odpovědný reportér stanice, a pokračoval:

„Francouzský premiér Valls tvrdí, že řecká vláda má na vypsání referenda neoddiskutovatelné právo. Christine Lagardeová z Mezinárodního měnového fondu ale konstatuje, že bez uzavřené dohody bude hlasování stejně neplatné (...) Francie a Itálie nabízejí zprostředkovat novou nouzovou dohodu. François Hollande prohlásil, že je stále čas, a Angela Merkelová uvedla, že nikdo Řecko z eura nevyhání. Šéf euroskupiny Jeroen Dijsselbloem se přitom nechal už v sobotu slyšet, že jednání o záchranném programu skončila,“ shrnul Hewitt poslední výstupy.

Patří se doplnit, že Christine Lagardeová z MMF v neděli na BBC také uvedla, že pokud zazní v chystaném referendum od Řeků „jasné ano“, zástupci věřitelů to s Řeckem „ještě zkusí“.