Řecké referendum je v podstatě dobrou zprávou
Petr JedličkaVedoucí zahraniční rubriky DR přibližuje poslední posuny v dění okolo Řecka, komentuje situaci a načrtává možnosti dalšího vývoje.
Řecký premiér a předseda strany Syriza Alexis Tsipras vystoupil v pátek 26. června před půlnocí v televizi s nečekaným prohlášením: Vláda Syrizy vede už šest měsíců bitvu s věřiteli o dohodu, která obnoví prosperitu a sociální spravedlnost v zemi, její snahy o kompromis ale k důstojné dohodě nevedou. Namísto toho jsou Řecku vnucována stejná opatření, jako v minulých letech — taková, které většina Řeků odmítla v posledních volbách.
Vláda nedostala, uvedl Tsipras dále, mandát uzavřít dohodu, jež vede k prodlužování humanitární katastrofy a k politice dusící ekonomiku bez viditelného konce. Proto je na řeckém lidu, aby se k vnucovaným podmínkám dohody jednoznačně vyslovil, dokončil Tsipras s tím, že příslušné referendum bude vypsáno na neděli 5. července.
Vypsáním referenda o podmínkách dohody se Tsipras uchýlil k postupu, který chtěl použít, ale nakonec nepoužil, už jeho předchůdce George Papandreu v roce 2011, tedy v předchozí fázi krize. Tsipras i Papandreu přitom čelili, respektive čelí stejné kritice: že se uchylují k populistickému gestu, aby zakryli vlastní neschopnost efektivně jednat a zbavili se odpovědnosti, že si zahrávají s budoucností země i Evropy a že nemají dost odvahy, aby sami odstoupili a vypsali nové volby.
Domnívám se, že tato kritika je při zohlednění vývoje v posledních měsících ve všech bodech mylná a že je současné referendum naopak v podstatě dobrou zprávou. Může významně prospět nejen Řecku, ale i budoucnosti zbytku EU... když bude ovšem mít silnější strana sporu alespoň špetku sebereflexe.
To nejhorší nakonec
Osobně jsem patřil v posledních několika týdnech k té části pozorovatelů, kteří měli za to, že z dlouhých jednání mezi věřiteli a řeckou vládou vzejde kompromisní úmluva — sice nic převratného, ale alespoň něco, co bude zohledňovat prokazatelně negativní, ba destruktivní důsledky dosavadních reforem a respektovat politický posun v Řecku... i kdyby třeba jen proto, aby si všichni aktéři mohli zachovat tvář, než budou známy výsledky roční správy Řecka Syrizou a podzimních voleb ve Španělsku.
Nic takového se ovšem — zatím — nestalo. Navzdory opakovanému ubezpečování o postupném překonávání rozdílů a blížící se dohodě se zástupci věřitelů v posledním týdnu nejen zatvrdili, ale začali požadovat ještě více.
Ze sporu o výši výdajů na důchody a jednotlivá procenta DPH u několika položek se stal opět zásadní střet ve chvíli, kdy zástupci věřitelů vzali poslední řecký návrh jen na vědomí jako „základ pro další diskuzi“, třebaže od reforem prosazovaných předchozí řeckou vládou se lišil zásadně už pouze ve třech parametrech:
Petr Jedlička v nedávném komentáři vysvětloval zdlouhavost jednání tím, že žádná strana nechce vypadat, že ustoupila snadno. Ovšem žádná strana také nechce, aby zodpovědnost za řecký bankrot případně grexit padla na ni. Ale zdá se, že na obou stranách si leckdo default již delší dobu přeje. To poslední přitvrzení podmínek ze strany věřitelů by tomu nasvědčovalo na jejich straně.
Závazky které jsou v eurech manipulací vlastní měnou stejně neumažou - to je druhotné.
Dnes si už malé ekonomiky mohou na měnovou suverenitu mohou je hrát
Spíš jde o to jestli Řecko jako člena NATO začne skupovat třeba Čína...
Referendum kde si máte vybrat zda spáchat sebevraždu oběšením či utopením asi nepřinese změnu
Takže bez ohledu na jeho výsledek to jen dá vládě alibi že ona ne, že to rozhodli občané.
Což je karta spíše politická než ekonomická před dalšími jednáními ...
Referendum by jí u umožnilo buď elegantně přistoupit na tvrdé podmínky věřitelů a příliš tak neztratit tvář, nebo naopak získat silnější posici pro vlastní vyjednávání. To věřitelé chápou podraz - o čem se teď má vyjednávat, když se stejně musí čekat na referendum. Věřitelé ovšem neměli reagovat tak drakonickými opatřeními.
Podle mne je situace v Řecku tak špatná, že lepší horší dohoda dříve, než lepší později. Zdá se mi ale, že čím později bude dohoda uzavřená (pokud vůbec), tím bude pro Řecko nevýhodnější. Dlouhé a neúspěšné vyjednávání může mít řadu vedlejších efektů (nacionalismus a euroskeptismus - ve Finsku ve vládě, v Dánsku nejsilnější strana - tamější volby byly také o vztahu k EU a jižním státům)
Potíž vidím také v tom, že se jedná především o řešení řeckého problému (a to zřejmě jen krátkodobě), nikoliv o globální změnu obecně nespravedlivého systému, kvůli němuž je Řecko (a jiní) v tak neutěšené situaci. Pokud se nějak intensivně jedná a nevím o tom, tím lépe.
Z Ruska moc peněz nevytáhnou, Tsiprasova návštěva Moskvy vyústila jen k souhlasu řecké strany s plynovodem a podepsání podružných zemědělských smluv. Nadějnější budou jednání s Čínou. Už kolem voleb COSCO slíbilo vysoké investice do přístavu v Pireu, podobný přístup by šlo čekat i od oficiálních míst - pro Čínu může být Řecko vhodným nástupištem pro ekonomické zájmy v Evropě.
K evropské solidaritě - jeden z prvních lidí, se kterými se Tsipras setkal po svém vítězství setkal, nemusel být ruský velvyslanec ale třeba šéf EK, nebo což by bylo super gesto pro řecké zahraniční vztahy - premiér Turecka nebo Makedonie.
Evropskou solidaritu nepodpoří ani výrok předatavitele ANEL, že anexe Krymu je dobrou zprávou pro tam žijící Řeky, nebo rozdmýchávání křivd 2 sv. války - to je populismus a xenofóbie, Řecko bylo okupováno také Bulharskem a Itálií (Mandolína kapitána Corelliho), po nich ale nikdo žádné reparace nechce (Itálie a už vůbec ne Bulharsko nejsou tak bohatí jako Německo).
Nelze chtít solidaritu jen jednostranně, vlastní volání po solidaritě je zase v rozporu s jinou evropskou hodnotou - křesťanskou pokorou.
Ani nové volby ani útěk k drachmě mnoho nevyřeší - jen opozice to bude mít snazší, bude mít nač nadávat. Pikantní je v této souvislosti že výhrady k referendu měli nejen PASOK a ND ale i KKE.
P.S. mimořádný stav si pak asi vyžádá mimořádné řešení - včetně např. vázaného oběhu jako po válce
Když to vidíme v Řecku nyní, je to totéž, jen to děláme našim skorosousedům a ne kdesi daleko, kde to nikdo nevidí.
Němci dostali zatím zatím největší odpoštění dluhů v historii lidstva a to po té, co se pokusili vyvraždit několik národů. Merkelová by měla být pokornější. Jako jsou mnozí Němci, kteří jsou si tohoto základu své prosperity vědomi a snaží se přesvědčit vládu, aby Řecku dluhy odpustila.
Němečtí pravicoví politici o odpuštění dluhu, které umožnilo Německý zázrak bylo až do devadesátých let skoro tajné a neučilo se o něm ani na vysokých školách.
Je pravda, že takto to může pokračovat do nekonečna.. Zadlužení - půjčka na proplacení splatných pohledávek výměnou za další škrty - propad anebo velmi mírný růst - nárůst dluhu - půjčka za další škrty. Celkem stabilní cyklus, u držitelů soukromého kapitálu je peněz, že neví co s nimi, bankovní instituce je dokáží i tvořit z ničeho, out of air, není problém ufinancovat jakýkoli dluh. Půjčovat znovu a znovu. A znovu a znovu půjčku podmiňovat provedením neoliberálních reforem. Stabilní cyklus, jen se holt v Řecku (a posléze na celém jihu až po celé Evropě) musí smířit se stabilně vysokou nezaměstnaností a vůčihledným poklesem standardů jakýchkoli sociálních služeb. Je pravděpodobné, že takto to Merkelová a Trojka zamýšlejí. Postupně s celou Evropou.
Pakliže někdo nebo něco ten cyklus nerozetne.
A v čem je stav tak mimořádný? Státní bankroty byly, jsou a budou. Jenomže v souvislosti s Řeckem o něj nemá docela dost vlivných hráčů zájem. Ani spekulanti s úvěry, ani EU, ani USA a ani řecká vláda. Tož ať za prosazení jiného zájmu platí.
Dopady na ekonomiku která je už léta v propadu se blíží situaci po válce. A v té době mezi mimořádné opatření patřil přídělový systém, a třeba dočasně i omezený volný pohyb kapitálu.
Prostě je to případ pro krizové řízení, který se obecnými řečmi jako na mítinku nezvládne. To že GR je zatím součástí EA neznamená že mimořádný stav kolapsu nenastane.
Asi nemám dost fantazie -- ale jak může u malé, otevřené země s mezinárodní měnou vyschnout likvidita? To není totéž jako masový run na nespolehlivé banky.
Ten přídělový systém je báječný nápad -- konečně jste jednou projevil jako komunista; šmelina, rozvoj organizovaného zločinu, valutová kriminalita. Není nad to, když radí odborník.
Likvidita může vyschnout klidně už tento týden pokud přestanou platebními kanály přitékat do Řecka eura. Proč by přítékaly když země neplatí ? Tohle riziko komentují všichni relevantní ekonomové - ovšem doufají že se zatáčka nějak vybere a ECB neuzavře aspoň nouzový tok peněz..
A náhradní nástroje oběhu vznikají tehdy když krachuje ten normální, to není nějaká politická vymyšlenost to je reakce na krizi. nedfosatek hotovosti, nefugující trh, potřeba posatrat se o lidi bez peněz. Prostě taková bohorovnost nad situací Řecka není moc kompetentní.
Nevím jeslti by muselo jít o paralení měnu, nějaký dočasný lístečkový systém, jakési kreditní poukázky kterými by vláda vyplatila alespoň své zaměstnance.. Ale v situaci ohrožení základních funkcí země by to nějak řešit musela. Situace zcela nesrovnatelná s krizí např. Argentiny v roce 2002.
Jo, přečtěte si něco o pojmech jako je nucený oběh a přídělový systęm.
Situace v Řecku nesporně vážná je. Dost na to, aby se řešila na základě vágních doporučení ekonomických diletantů.
Byla by to měna s nuceným oběhem, počáteční kurs by byl 1: 1,
pak by tato měna (zřejmě) devalvovala.
Byla by to lokální měna, kterou by lidé platili přednostně (Gresham's law).
Mimo Řecko by nebyla použitelná, takže by působila (mohla působit) jako určité protekcionistické opatření, kteréby mohlo vest k oživení místní ekonomiky.
Byla by směnitelná tj. žádní veksláci, černý trh...
Problémem Řecké krize od samého začátku je, že místo aby ji EU řešila, tak ji jen financuje. ECB umožnila dlouhodobé spekulace s řeckými dluhopisy, německá vláda garantovala nesmyslné vojenské dodávky Řecku v době, kdy bylo jasné, že jsou nesplatitelné. Tak ať si to nacpou do chřtánu a vyjednají si to s těmi, kteří ty půjčky uzavřeli.
Oddlužení Portugalska, Kostariky, Kuby, Spolkové republiky Německo a dalších ukazují, že to jde. Ale je třeba se zbavit pavědecké ekonomie a začít přemýšlet racionálně, řekl bych účetnicky.
Ale jinak má pan Dolejš pravdu v tom, že komplementární měna (úspěšná během argentinské krize), nějaká forma přídělů strategických produktů a to i pro průmysl a omezení kapitálových toků jsou důležitými kroky k řešení.
Bohužel - ti skuteční ekonomové, kteří tohle mají zvládnuté stojí mimo ten hlavní mocensko-pavědecký proud a tak si to ti amatéři vymýšlí znova a improvizují a výsledkem je katastrofa.
Poslanci (tedy i Komunisté) by se měli teď v parlamentu soustředit především na boj proti daňovým rájům, protože tak jak dostaly daňové úniky do kolen Řecko, mohou dostat i nás.
A dlouhodobý, pokud by se EU v rozporu se svými politickými a koneckonců i finančními zájmy opravdu rozhodla nechat Řecko padnout a dohnala ho k drachmě. Pak asi chvíli trvalo, než by se stabilizovala konvertibilní nové měny -- většinou to ještě pamatuje je od nás, i když z jiných důvodů, ale i tak by se to nemuselo řešit poukázkami.
Vize, které šíří Jiří Dolejš, odpovídají ekonomickým teroristickým výhrůžkam -- u něj nevinné a neznalé, protože ho naštěstí sotva bude číst někdo, kdo bude pátého hlasovat.
První dokument nese název Reformy nutné pro dokončení nynějšího programu a pro další období a druhý Předběžná analýza dluhové udržitelnosti."
Odpověď "ne" se nabízí jako první možnost, kterou vláda doporučuje.
Co odpověď "NE"znamená?
A) Nechceme další úsporná opatření i za cenu toho, že to povede k státnímu bankrotu?
B) Nechceme další úsporná opatření a doufáme, že věřitelé nakonec ustoupí?
Zdá se jasné, že většina Řeků nechce ani další "austerity" ani odchod od eura. Mají ale tuhle možnost? Ta otázka je víc na odhad toho, co se stane, než na přání voličů.
Můj odhad je ten, že na obou stranách - věřitelů i řecké vlády - už zvítězili ti, kteří bankrot chtějí.
https://www.indiegogo.com/projects/greek-bailout-fund#/story
nesrozumitelná či nejednoznačná otázka v referendu je samozřejmě problém.
Lidi to ale budou asi vnímat jako volbu mezi potřebnou integrací a urážlivým diktátem.
tedy volba věcně rozporuplná a spíše emotivní. Tudíž i výsledek bude spíše iracionální.
Otázka co bude den poté...a jestli nebudou voliči litovat že volili jak volili. protože dobré řešení neexistuje
Myslím že přinejmenším Varukis musel vnímat realitu ale z poltických důvodů ji neventiloval. Hesla jsou jen hesla. Ale život si to přiznání reality teď už prostě vynutí...
Proto mluvím o eventualitě krizového řízení což nevím proč dráždí M.Profanta jehož bohorovnost k situaci v Řecku nechápu.- to fakt nejsou "neznalé výhrůžky".
Nicméně dobré řešení skutečně neexistuje...
...ve žhavě aktuálním horizontu je na výběr - arciť umělý, volní, věřitelskou stranu nic objektivně nenutí podmiňovat půjčky škrtacím programem - mezi vnitřní devalvací a devalvací nové vlastní měny. Jakkoli není devalvace kdovíjaký prostředek měnově-hospodářské politiky a už vůbec ne příjemná, pořád je snesitelnější než vnitřní devalvace, stlačování mezd, důchodů, propouštění. Není-li navíc naděje, že by ta vnitřní mohla někdy končit a ta naděje není, jak koneckonců přiznává samotný MMF.
...v obecnější rovině je tu otázka, zda je možno provozovat ekonomiku v rámci systému, jak jej známe (tedy kapitalismu) v současné fázi technologického vývoje a v současné fázi nasycenosti kapitálem, zároveň s vysokou zaměstnaností, dostatečně rostoucí - a zároveň bez zvyšování míry zadlužení. Podíváme-li se na většinu vyspělých ekonomik, dojdeme k závěru, že vše nasvědčuje tomu, že to možné není. Že je holt vlastnost systému postupně se usazovat v chronické stagnaci (vyjádřené ekvivalentně nízkou a snižující se zaměstnaností, mezerou mezi výkonem a potenciálem, slabým růstem), že za explozivní zadlužení nemůže nikdo, tím či oním mechanismem se k němu dojde vždy, alespoň nechceme-li nezvladatelnou nezaměstnanost. Co s tím, je ve skutečnosti klíčovou otázkou pro levici - pravice se koneckonců vždycky může uchýlit k ekonomickému moralizování - přitom alespoň u nás kompletně opomíjenou.
Logické by bylo rozdělit rizika na půl - tedy umořit minimálně polovinu úroků na vrub věřitelů a reformy koncipovat tak aby nepodvázaly budoucí růst - jen z budoucích výnosů lze splácet,
Ale to je ta složitost - viz prohlášení J.Kellera včera v Právu - tj. že jde o takovou formulaci požadavků vůči Řecku aby většina Řeků mohla říci ANO.
JInak nastupuje onen mnou výše připomínaný krizový scénář
Problém dohody a kompromisu je, že nic takového není z věřitelské strany ani navrhováno, ani žádný kompromis není věřitelská strana akceptovat. Podmínky věřitelů jsou kapitulace Řecké strany, a to dokonce i za cenu, že se ve výsledku schopnost splácet ještě zhorší. Což asi nejlíp dokladuje, že záměry věřitelské strany jsou primárně politické, nikoli ekonomické.
Píšete-li, lepší nevýhodnější dohoda nyní, než holub na střeše, tato volba neexistuje. Věřitelská strana žádnou dohodu nenabízí.
O kterých se v detailu u nás moc nepíše - to chápu, neí to osatně ani řecmký občan - ale v principou jde o to zda chci projednat alespoň něco a nebo se držím apriorního odporu vůči systému - otázka je zda přesně k tomu dostala SYRIZA mandát. z voleb