V poslední době jsem se ve svých článcích několikrát věnoval jednomu z problémů řecké ekonomiky, který je, podle mého názoru vědomě, opomíjen českými i evropskými mainstreamovými médii. Chápu, že pro politiky ani mainstreamová média není snadné smířit se s myšlenkou, že značná část ze 350 miliard eur vysokého řeckého státního dluhu vznikla díky obrovským a možnostem řecké ekonomiky neodpovídajícím zbrojním výdajům v posledních čtyřiceti letech.

Dokonce ani v krizových letech se řecká vláda vůbec nepýřila při tom, když výdaje na obranu v procentu na HDP byly zhruba tolik jako u Spojených států, tedy kolem 4 %. Za posledních čtyřicet let pak Řecko na zbrojení vydalo 216 miliard eur.

Osobně si myslím, že zcela adekvátní řeckým možnostem i potřebám by byla zhruba čtvrtina této částky. Zejména USA, Německo a Francie, rády a nesmyslně dodávaly ponorky, nesčetné tanky a letadla, tak aby bylo Řecko ve vztahu ke svému spojenci z NATO — Turecku — vyzbrojováno v poměru 1:2. Špičky řecké politiky, ať už z řad levice či pravice, si ochotně mastily kapsu z provizí a země se zadlužovala a zadlužovala.

Druhým faktorem, který silně ovlivnil výši řeckého státního dluhu, je dle mého názoru neúčinný a zcela nepoticky prováděný výběr daní. Před časem zveřejnil řecký tisk přehled neplatičů daní, včetně částek, které řeckému státnímu rozpočtu dluží. Dohromady je to částka v řádech desítek miliard eur a Dlužníky jsou pochopitelně občané z příjmově nejvyšších skupin řeckého obyvatelstva. Jakoby se právě v Řecku a právě ti nejbohatší domnívali, že placení daní je pouze dobrovolná disciplína.

Když bych částku, kterou dalo Řecko v posledních čtyřiceti letech na zbrojní výdaje, sečetl s nedoplatky na daních, výsledek by se dosti blížil výši řeckého státního dluhu. Nejvěrohodnější odhad daňových nedoplatků se pohyboval kolem sedmdesáti sedmi miliard eur.

Programy stabilizace řecké ekonomiky, které byly zahájeny téměř před šesti lety, když se Řecko se svými financemi dostalo do kritické situace, vedly sice k osekání významné části neproduktivních výdajů řeckého státu, ale také k výraznému snížení koupěschopnosti středních a nižších vrstev obyvatelstva a k obrovské nezaměstnanosti, a to zejména mezi mladými lidmi.