Η ελπίδα νίκησε, naděje zvítězila, prohlásila řecká strana Syriza na své twitterovém účtu poté, co vyhrála v parlamentních volbách. Naděje se dala jednoznačně číst ze záběrů z athénských náměstí a ulic, kde výhra této alternativní strany vzbudila nadšení a radost, na kterou voliči nejsou ve zbytku Evropy při volebních klání zvyklí.

Rozsah výhry a divná spojenectví

Euforie z výhry Syrizy by však neměla zakrýt její reálný rozsah. Voleb se letos zúčastnilo na 64 % voličů, přibližně stejné množství jako v roce 2012. Voliči především potrestali strany, které hájily evropské „záchranné” balíčky. Hlavní sílu dokázala v této atmosféře získat Syriza, ovšem k absolutní většině hlasů se přiblížila jen díky prémii padesáti křesel pro vítěze.

To, že Syriza tvoří v Řecku jen významnou menšinu, si vedení strany evidentně dobře uvědomuje. Nedávno Alexis Tsipras v rozhovoru s řeckým novinářem Teodorem Synghellakem řekl: „Lidé si musí uvědomit to, že Syriza u vlády ještě neznamená, že se moc vrátí samozřejmě lidu. Znamená to naopak, že začne cyklus bojů, dlouhý pochod, který nemusí být přímočarý a povede pravděpodobně ke konfliktům. V tomto boji ale zůstane nezměněné úsilí Syrizy přesvědčovat čím dál více společenských sil, a tím posílit dynamiku k většinovému konsenzu kolem jejího programu”.

Jak nesamozřejmá může být tato cesta, se ukázalo hned v pondělí ráno, kdy se vedení Syrizy dohodlo na užší spolupráci s pravicovým a suverenistickým hnutím Nezávislí Řekové (Anel). Líder Anel Panos Kammenos přistoupil bez výhrad na dva programové body, které jsou pro jeho koaliční partnery stěžejní: podporu při vyjednávání o restrukturalizaci dluhu a přijetí tzv. humanitárního programu.

Spojenectví s Anelem však Syrize vytyčuje výrazná omezení: Kammenos, který si splnil sen a stal se v nové vládě ministrem obrany, jen stěží dopustí výraznější omezení nabobtnalého armádního rozpočtu a reformu policejních sil, která byla jedním z hlavním požadavků řeckých sociálních hnutí. Velice těžké bude také jakékoliv vyjednávání o fiskálních privilegiích pravoslavné církve, o rozšíření práv například v oblasti soužití homosexuálních párů či migrace.