Kdo je kdo v řeckých volbách

Nedělních voleb se účastní desítky stran a různých koalic, reálnou šanci na úspěch ale má jen několik z nich. Které jsou ty nejdůležitější, co slibují a jaký vliv mohou po volbách mít?

V1

Petr Jedlička

24.01.2015 14:29

Aktualizováno: 16:24

Řekové zvolí v neděli 250 poslanců svého 300členného jednokomorového parlamentu čistým proporčním způsobem – čistě ze stranických kandidátek. Zbytých 50 mandátů dostane k obsazení strana, jež obdrží nejvíce hlasů, jako bonus. Jedná se o volby předčasné – současný parlament byl zvolen v červnu 2012 – a velice důležité. Rozhodnout totiž mají nejen o vládě, ale i o směru, kterým se země poznamenaná několikaletým tlakem na škrty a tržně-liberalizační reformy vydá dále.

Nejpravděpodobnější jsou dvě možnosti: Buď bude Řecko pokračovat v dosavadním kurzu s nějakou formou širší koalice vedené pravicí, nebo se rozhodne pro obrat, jež Evropa léta nezažila – to pod vedením důsledné levice.

Stran se o parlamentní zastoupení uchází tentokrát skutečně mnoho a řecký pouze 3procentní práh pro vstup do sněmovny podněcuje pestrou volbu. Podle průzkumů má ovšem alespoň nějak reálnou naději na zisk mandátu toliko devět uskupení. Zde tedy jejich profily, cíle a předvolební deklarace.




Nová demokracie (na snímku předseda Antonis Samaras)

Konzervativní Nová demokracie (ND) je vůdčí stranou řecké pravice. Stála též v čele nyní dosluhující vlády. V řeckém politickém systému funguje od pádu vojenské diktatury v roce 1974 a je postižena většinou klasických neduhů, jež trápí tradiční řecké strany: rigiditou, klanovým uspořádáním, klientelismem a přivíráním očí nad korupcí.

ND se Samarasem v čele chce dále Řecko vést cestou protržních reforem. Tvrdí, že země zásadní změny potřebuje a že je lepší udělat je razantně a rychle. Samaras se pyšní, že za jediný rok od minulých voleb a nástupu ND do čela vlády vykázalo řecké hospodářství primární přebytek. V dubnu 2014 se pak vrátilo na dluhový trh a poprvé od začátku krize přestalo statisticky upadat.

Samaras slibuje, že ND vyvede zemi rychle z mezinárodního bailoutového programu a že s pomocí snížení příjmové daně pro firmy na 15 procent a dalších privatizací podnítí hospodářský růst. Zároveň v kampani straší před alternativami, které dle něho znamenají pokus o nový komunismus a cestu do pekel.

Nová demokracie získala v posledních parlamentních volbách 29,7 procenta hlasů a  díky bonusu pro vítěze obsadila 129 mandátů ze 300. Ve volbách do Evropského parlamentu minulý rok skončila druhá s 22,7 procenta hlasů. Dva poslanci k ní po roce 2012 přešli, a tak nyní drží 131 mandátů.

Poslední průzkumy přisuzují Nové demokracii přibližně 30 procent hlasů.




Koalice radikální levice, SYRIZA (na snímku předseda Alexis Tsipras)

Levicová Syriza je dlouhodobě fungující koalicí menších stran a uskupení. Ideologicky se řadí nalevo od sociální demokracie a do pokrokářského (nekomunistického, antikonzervativního) proudu. V letech 2011-2014 hrála úlohu hlavní opoziční síly a sbírala podporu. Nyní v průzkumech preferencí vede.

Aktuální program Syrizy byl již zde v DR představen Janem a Petrem Bitnerovými a zde okomentován Maricou Frangakis. O tom, proč je nástup Syrizy významný obecně politicky, psal zase zde Jakub Horňáček.

Stručně se tak patří jen připomenout, že Syriza slibuje zásadní změnu přístupu k hospodářské a sociální politice. S Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou komisí i soukromými investory hodlá vyjednat škrtnutí valné části řeckého dluhu, neboť, jak argumentuje, dnes jen ekonomiku zbytečně tíží, a přitom každý ví, že je realisticky vzato nesplatitelný. Slibuje také vytvořit ve spolupráci s EU a za využití všech možností strukturálních fondů stimulační program s dotací pět miliard eur, který má pomoci vytvořit na 300 tisíc pracovních míst.

Syriza pod Tsiprasovým vedením spoléhá na to, že žádná z vůdčích sil eurozóny nebude riskovat rozbití společenství a všechny Řecku nakonec ustoupí. Uskupení poukazuje na výsledky dosavadních protikrizové politiky, v jejímž důsledku se řecká ekonomika o čtvrtinu zmenšila, nezaměstnanost mladých dosáhla téměř 50 pocent a dluh země ještě narostl – třebaže bylo do Řecka nalito ze zahraničí 240 miliard eur.

Pokud vyjednávání selžou, připouští Syriza vystoupení Řecka z eurozóny, i když v otázce žádoucnosti tohoto kroku není vnitřně jednotná.

Syriza skončila v posledních parlamentních volbách druhá s 26,9 procenta hlasů. Získala 71 poslaneckých mandátů a jako jedna z mála řeckých parlamentních stran neměla žádné odpadlíky.

Volby do Evropského parlamentu v květnu 2014 vyhrála s 26,6 procenta hlasů. Nyní průzkumy přisuzují Syrize přibližně 34 procent hlasů.




Panhelénské socialistické hnutí, PASOK (na snímku předseda Evangelos Venizelos)

PASOK je vedle Nové demokracie druhou z tradičních řeckých stran, tentokrát ovšem sociálnědemokratického typu. Řeckou politiku ovládal celá desetiletí a dodnes si nese podobné neduhy jako ND.

Strana měla tu nevýhodu, že byla u vlády zrovna v okamžiku příchodu nejtěžší krize. Ze sporů o to, zda, resp. za jakých podmínek přijmout záchranné půjčky, se nikdy pořádně nevzpamatovala a její obliba soustavně klesá.

PASOK byl nicméně v uplynulých letech vždy u vlády (od roku 2012 doposud s Novou demokracií, předseda Venizelos byl ministrem financí) a na této skutečnosti staví svou dnešní image – pokud se dostane do parlamentu, bude ochoten vládnout jak dále s pravicí, tak nově se Syrizou.

PASOK získal v posledních parlamentních volbách 12,3 procenta a obsadil 33 poslaneckých křesel. Soustavné pnutí uvnitř strany však vyvrcholilo na počátku ledna rozkolem, kdy jí opustila skupina šesti poslanců včele s bývalým premiérem Georgem Papandreuem. Mimo ně přišel PASOK již dříve o pět jiných poslanců. Nyní tak stranu zastupuje 22 zákonodárců – pouze 2/3 původního klubu.

V loňských volbách do Evropského parlamentu získal PASOK 8,0 procenta hlasů. Dnes mu průzkumy přisuzují 4,7 procenta.




Zlatý úsvit (na snímku předseda Nikos Michaloliakos)

Zlatý úsvit je stranou, jež má mezi parlamentními subjekty v zemích EU zřejmě nejblíže k fašistickým a nacistickým uskupením z dob první poloviny minulého století. Za uplynulá léta zažil nesčetně skandálů. Od zřejmě řízené vraždy levicového rapera Pavlose Fyssase v září 2013 čelí většina jeho poslanců nějakému obvinění souvisejícímu s podezřením, že strana funguje jako zločinecká organizace, a všichni čekají na soud. Šest poslanců Zlatého úsvitu včetně předsedy Michaloliakose je přímo ve vazbě.

Přesto si strana udržuje stále určitou podporu. Voliče láká na směs radikální rétoriky, nesplnitelných slibů, rasismu, xenofobie, resp. šovinismu a drobné konkrétní pomoci – pořádáním víkendových úklidových brigád, organizací pomoci důchodcům s nákupy, zabezpečování ostrahy v problémových čtvrtích a podobně.

Z velkých politických cílů vyzývá Zlatý úsvit k jednostrannému škrtnutí celého řeckého dluhu a k vypovězení všech přistěhovalců, kteří nemají občanství nebo povolení k trvalému pobytu. Žádná z ostatních stran však není ochotna se Zlatým úsvitem jakkoliv spolupracovat.

Zlatý úsvit získal v červnu 2012 6,9 procenta hlasů a 18 mandátů. Dnes už jich drží jen 16. Všichni z jeho poslanců jsou zbaveni imunity a, jak už řečeno, šest z nich je aktuálně ve vazbě.

Ve volbách do Evropského parlamentu 2014 získala strana 9,4 procenta hlasů a tři mandáty. Nyní jí průzkumy přisuzují 6,2 procenta hlasů.




Řecká komunistická strana, KKE (na snímku předseda Dimitris Koutsoubas)

KKE je v současné Evropě podobnou raritou jako Zlatý úsvit. Absolutně nezreformovaná komunistická partaj zůstává věrná starému výkladu žádoucího světa tak, jak jej podávali moskevští komunisté ve 20. století. Žije ve vlastních vzpomínkách na zakládání odborů, válečný odboj a řeckou občanskou válku. Odmítá s kýmkoliv (včetně Syrizy) nejen vládnout, ale i jakoukoli vládu byť jen podpořit.

KKE žádá vystoupení Řecka kompletně z Evropské unie, znárodnění podniků a hospodářský obrat, jejž nemá v žádném realistickém scénáři šanci prosadit.

V roce 2012 získala KKE 4,5 procenta a 21 poslanců. Ti ji reprezentují i v současnosti.

V evropských volbách 2014 obdržela 6,1 procenta hlasů. Nyní jí přisuzují průzkumy podporu přibližně 5,6 procenta.




Nezávislí Řekové, ANEL (na snímku předseda Panos Kammenos)

ANEL jde do letošních voleb jako koalice několika menších uskupení, jejíž jádrovou stranu, dle níž má koalice název, založila skupinka kolem výrazného (ex)poslance Nové demokracie Panose Kammenose před minulými volbami. Kammenos zastává názor, že Řecko čelí organizované snaze zahraničí o zplundrování a rozkradení všeho, co v zemi ještě zůstalo. Zásadně nesouhlasí s podmínkami, které doprovázejí záchranné půjčky, a řecké politiky, kteří je schvalují, označuje za zrádce.

ANEL využil před minulými volbami mistrně potenciálu sociálních sítí a získal řadu hlasů stoupenců pravice, kteří odpadli od Nové demokracie poté, co tato přijala podmínky půjček. Uskupení dostalo 7,5 procenta hlasů a 20 mandátů. Z těch mu však kvůli neustálým hádkám mezi národoveckým a standardně konzervativním křídlem vydrželo do současnosti jen dvanáct.

V evropských volbách strana získala 6,6 procenta hlasů. Nyní se podle průzkumů se strana pohybuje na 3procentní hraně volitelnosti.

Programově ANEL prosazuje odepsání výrazné části řeckého dluhu, nekompromisní hájení řecké suverenity a zrušení všech oktrojovaných reforem. Její odpor vůči nim je tak velký, že Kammenos připouští po volbách dokonce spolupráci s levicovou Syrizou.




Demokratická levice, DIMAR (na snímku předseda Fotis Kouvelis)

DIMAR vznikl v roce 2010 z iniciativy čtyř poslanců Syrizy, kteří varovali před rizikem, že lpění na nesplnitelných slibech a zarputilé odmítání reforem může stát Řecko členství v EU. Strana se tak postavila napravo od Syrizi, ale nalevo od PASOKu.

S argumentem, že vzpurností vůči věřitelům se ničeho nedocílí, vstoupila strana po volbách 2012 do koalice s Novou demokracií a s PASOKem. O rok později sice vládu opustila – stalo se tak po aféře kolem náhlého uzavření veřejnoprávní televize ERT –, škodu, kterou jí způsobila podpora úsporných opatření na popularitě, se jí ale už napravit nepodařilo.

Zatímco v roce 2012 volilo DIMAR 6,3 procenta voličů, dnes jej podporují asi jen dvě procenta. DIMAR se snažil vyjednat volební alianci se Syrizou, tak jej však odmítla. Kandiduje tedy jen ve spojení s několika miniaturními subjekty a bojuje o parlamentní přežití.

Pokud uspěje a dostane se znovu do vlády, chce DIMAR iniciovat jednání, které by vedlo k řešení řecké dluhové krize pomocí vydání celoevropských dluhopisů.

V roce 2012 získal DIMAR 17 poslanců. Dodnes jich vydrželo ve stranickém klubu devět.




Hnutí demokratických socialistů, KIDISO, To Kinima (na snímku George Papandreou)

Hnutí demokratických socialistů vystupující pod zkratkou KIDISO či prostě jako Kinima – řecky Hnutí – vzniklo teprve před několika týdny. Stalo se tak z iniciativy bývalého předsedy PASOKu a expremiéra George Papandreoua poté, co stávající předseda PASOKu Venizelos zablokoval na posledním stranickém kongresu požadované hlasování o důvěře vedení strany, resp. volbu nových členů tohoto vedení.

Papandreou přitom odvedl PASOKu celkem šest poslanců a vrátil do veřejné diskuze svůj starý návrh z roku 2011, jehož tehdy zamítnutí vedlo k jeho premiérské rezignaci – ideu, aby Řekové o zásadních hospodářských reformách rozhodovali v referendech.

Samo KIDISO ve svém programu píše, že současné oktrojované reformy je zapotřebí ještě pár měsíců vydržet. Pak program zahraničních půjček skončí a nová vláda musí – říká KIDISO – připravit vlastní vnitrořecký reformní plán, a to do podoby, o níž se bude dát právě hlasovat v referendu.

KIDISO se minulých voleb neúčastnilo, neboť vzniklo teprve 3. ledna 2015. Dnes deklaruje ochotu vládnout se Syrizou a za určitých podmínek i s Novou demokracií, ne však pod Samarasovým vedením.




To Potami (na snímku Stavros Theodorakis)

Potami, čili Řeka, je rovněž novou stranou. Založil ji v březnu 2014 charismatický novinář a televizní hvězda z 90. let Stavros Theodorakis. Učinil tak prý pro občany unavené z tradičních stran.

Potami deklaruje záměr spojovat to nejlepší z politik levice a pravice, profiluje se jako liberální střed a zdůrazňuje nutnost komplexní, ale citlivé reformy veřejných služeb. Tvrdí, že se zahraničními věřiteli je třeba jednat o změně podmínek půjček a jejich splácení, jmenovitě o tlaku na vyrovnaný rozpočet. Zároveň se ale nebrání dalším privatizacím a rušení úřadů.

V koalici je Potami ochotna spolupracovat jak s Novou demokracií, tak se Syrizou. Trvá však na tom, aby vláda, do níž případně vstoupí, udržela Řecko v eurozóně, a to za každou cenu.

Theodorakis slíbil, že kandidátky Potami povedou osobnosti, jež dosud stály mimo politiku. Nakonec dal ale v několika případech přednost odpadlíkům z jiných stran s parlamentní zkušeností.

Díky přeběhlíkům má Potami již dnes tři poslance. Průzkumy jí přisuzují podporu mezi pěti a šesti procenty.

Perspektivy koalic
Pokud zvítězí v nedělních volbách Nová demokracie, bude se nejspíše prvnotně snažit o vytvoření vlády právě s Potami a případně ještě s PASOKem. Syriza má nejbližšího spojence v DIMARU, který se však dle posledních odhadů do sněmovny spíše nedostane. Pak jí zbývají KIDISO a opět Potami, případně PASOK. Spojení

Syrizy s ANELem je také možné, ale málo pravděpodobné. Fašisté ze Zlatého úsvitu a komunisté z KKE zůstanou na každý pád mimo jakoukoliv koalici.

Za drobné připomenutí na závěr ještě stojí, že v Řecku existují tři výraznější strany zelených. Hlavní a původní Oikologoi Prasinoi, čili Zelení, ekologové, kandiduje v rámci Syrizy. Druhá – Europe-Ecology – se zapojila do Potami a třetí – Prasinoi, čili Zelení – vytvořila volební alianci s DIMARem.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.