Dohoda o Řecku bude do konce června, opět ale jen přechodná
Petr JedličkaVedoucí zahraniční rubriky DR přibližuje a komentuje aktuální fázi jednání s Řeckem, v níž vše podle něj směřuje k brzkému kompromisu. Zásadní rozhodnutí budou nicméně opět odsunuta — zřejmě až do období po španělských volbách.
Poslední schůzka řeckého premiéra Alexise Tsiprase s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Françoisem Hollandem skončila opět klasicky: nic přelomového nepřinesla. Zařadila se tak na konec řady už několika desítek setkání, z nichž vzešlo zpravidla vždycky totéž: konstatování, že rozdíly v pohledu na žádoucí reformy řeckého hospodářství přetrvávají, že jsou stále značné, ale zmenšují se, že bylo dosaženo přeci jen určitého pokroku a že se povedou příslušná jednání dále tak, aby Řecko mohlo setrvat v eurozóně.
Působí to už poněkud nekonečně, únavně a trochu i trapně — zvláště, když zprávy o jednáních doplňují vždy zvěsti o panice obyčejných Řeků a stále zaznívají i silácká sousloví jako „červená linie“, „finální návrh“ či „poslední možnost“.
Tentokrát se ale už konec vskutku blíží. Obě strany se chtějí, a řecká navíc i musí, dohodnout. Tentokrát je to opravdu otázka týdnů, ne-li dnů. A bude to dohoda velmi důležitá; opět ale jen překlenovací, přechodná.
Když se analyzovaly perspektivy jednání Řecka se zástupci věřitelů v zimě — krátce po nástupu Syrizy k moci —, mělo se za to, že vzniknou dohody dvě: překlenovací malá dohoda, jež určí rámec, v němž bude Řecko hospodařit během jara, a poté velká dohoda — o řeckém dluhu celkově a o reformě řecké ekonomiky v následujících letech.
Právě malá dohoda měla poskytnout Tsiprasově vládě čas a klid k vyjednání velké dohody: zaručit na přechodnou dobu peníze na splácení starých dluhů. Všechno dopadlo ale poněkud jinak: namísto celistvé malé dohody bylo ujednáno pouze to, že Řecko bude až do konce června 2015 hospodařit v podobném režimu jako za minulé vlády, avšak reformy si bude nově navrhovat samo a zástupci věřitelů je budou jen schvalovat.