Tři roky za schvalování atentátu

Filip Outrata

Bývalému členovi KSČM z Ostravy hrozí tři roky vězení za komentář schvalující atentát na české vojáky v Afghánistánu; čeká žaloba za výzvu k omezování práv a svobod lídra českých islamofobů?

Je správné odsoudit člověka za názor veřejně vyjádřený na sociální síti? Kde přesně vede tenká hranice mezi svobodou projevu a podněcováním k násilí a nenávisti? Měří se v této věci všem stejným metrem?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Poslední týdny přinesly dva příklady, které složitou otázku zajímavě ilustrují. Michal Kesudis, člen (dnes již bývalý) KSČM z Ostravy-Vítkovic, byl za své komentáře z července loňského roku na facebookové stránce České armády obžalován za schvalování sebevražedného atentátu na české vojáky v Afghánistánu a hrozí mu až tříleté vězení. Co přesně napsal?

V jeho komentáři, který byl již ze sítě Facebook smazán, stálo: „Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit naše čtyři žoldáky…

Čeští žoldáci patří s těmi americkými k těm nejzkurvenějším. To, co se jim stalo, si po čertech zasloužili. Dobře jim tak! Smrt našich kluků v Afghánistánu prý nebyla zbytečná. Souhlasím a jsem vděčný všem afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili. Bez nich nám bude líp. Smrt okupantům, čest odbojářům.“

Člověk nemusí být nadšeným příznivcem ozbrojených sil NATO a jejích intervencí, aby se mu zdál způsob, jakým se tu mluví o lidských bytostech a jejich smrti, odporný. Přát někomu smrt je ohavné. Zcela jiná otázka však je, zda takto projevený názor naplňuje skutkovou podstatu schvalování trestného činu a projevení sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404 trestního zákoníku), jak Kesudisův komentář zhodnotil žalobce.

Bývalému členovi KSČM z Ostravy hrozí tři roky vězení za komentář schvalující atentát na české vojáky v Afghánistánu. Repro z vysílání ČT

Obžalovaný se hájil tím, že chtěl pouze vyjádřit nesouhlas s působením českých vojáků, které považuje za okupační, a zvolil nevhodnou formu. „Hájil jsem jen, nebo chválil, ozbrojený odpor proti ozbrojenému tyranovi. Nicméně to není podstatou toho, co jsem napsal. Armáda se změnila v žoldnéřské vojsko a nástroj agrese. Byl jsem hodně jízlivý. Nebylo to správné, nikdo si nezaslouží, aby se s ním takto jednalo. Pokud jde o obsah, za tím si stojím,“ dodal Kesudis před soudem.

Bude zajímavé sledovat, jak proces nakonec dopadne. Dá se vůbec na inkriminovaný komentář použít paragraf o projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení lidských práv? A širší a podstatnější otázka, kterou si s největší pravděpodobností u soudu nikdo nepoloží a pokud ano, nebude jí popřáno sluchu: nesměřují k potlačení lidských práv a svobod mnohde také vojska zemí NATO, zejména jejich intervenční politika a ohromující počet civilních obětí dronů?

Gumový paragraf, selektivní spravedlnost

Obraťme list a podívejme se na druhý nedávný příklad facebookového komentáře, u něhož se dá uvažovat o závadném či dokonce protizákonném obsahu. Lídr iniciativy Islám v ČR nechceme Martin Konvička v jednom ze svých četných postů na téma nebezpečí islámu popsal 20. dubna na facebookové stránce skupiny způsob, jak islámské invazi čelit:

„I za cenu překopání zákonů, zavření hranic, militarizace společnosti a ano, klidně i zbavování občanských práv těch 12—16 procent populace, která s islámem sympatizuje.“

Mezi oběma komentáři, které spojuje to, že byly již smazány, jsou na první pohled patrné rozdíly. Konvička na rozdíl od Kesudise nepoužívá vulgarismy, nechválí ničí smrt.

Ovšem na druhou stranu, jeho text není jen projevem sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení lidských práv a svobod, ale potlačení lidských práv a svobod sám hlásá. Naplňuje tedy zřejmě skutkovou podstatu paragrafů zabývajících se závadnými hnutími více, než Kesudisův tanec na hrobech.

Pokud bude komunista za svůj komentář odsouzen a islamofob za ten svůj trestu unikne, ukáže se jasně, že paragrafy jako je ten o „projevu sympatií“ jsou nejen gumové — co všechno je projevem sympatií? Lze za projevy sympatií vůbec někoho trestat? — ale jsou také využívány účelově a selektivně. Použijí se, pokud se jedná o kritiku armády vlastního státu a jeho spojenců, ale zůstanou nepovšimnuty, pokud se jedná „pouze“ o výzvy k potlačování lidských práv.

To je ovšem parodie na právo a spravedlnost. V takové situaci se autor vulgárního a lidsky nízkého komentáře oslavujícího smrt jiných lidí poněkud nezaslouženě dostává do role oběti, které je upírána svoboda projevu. A ti, kteří by nejraději (zatím naštěstí jen verbálně) omezovali práva druhých, konkrétně všech „sluníčkářů“, „dobroserů“ a dalších, budou jen povzbuzeni k větší aktivitě.

Snad by bylo nejlepší uplatnit na veřejně projevované názory poměrně širokou míru svobody. Perzekuce toho či onoho názoru je tou nejlepší formou jeho propagace, zjednává mu aureolu mučednictví, punc něčeho zakazovaného a proto lákavého. Je to recept na to, jak nenávistné řeči ve všech jejích podobách dodat větší sílu.

I názory, které jsou skutečně nebezpečné, protože reálně směřují k potlačování práv a svobod druhých, budou nejlépe neutralizovány tím, že utichnou obklopeny nezájmem a opovržením. Je ovšem otázka, zda spíše reálně nehrozí, že bez postihů budou rezonovat stále hlasitěji…

Jisté je tak zřejmě jen to, že otázku hranic mezi svobodou projevu a propagací nenávisti a násilí budeme řešit ještě dlouho. A příkladů, jako byly dva popsané v tomto článku, bude stále přibývat.

    Diskuse
    June 18, 2015 v 9.43
    tři roviny
    A) lidsky odporné výroky přející někomu a to ještě z rukou teroristů smrt - odsudek mravní a poltický je asi většinově jasný
    b) trestně právní důsledky, které jsou dány řízením u soudu (žaloba a obhajoba) - do toho se nelze politicky vměšovat
    c) otázka redefinování šíře svobody slova - pro příklad : je oslavování Hitlera trestné, to je vždy věcí společenské dohody

    P.S. při volbě oné šíře tolerance nejde jen o vulgárnost, expresi formy ale o reálnou společenskou nebezpečnost a schopnost demokracie ustát excesy
    ??
    June 18, 2015 v 18.50
    Dovolil bych si pridat jeste ctvrtou rovinu.
    Je silne pravdepodobne, ze z pohledu znacne casti afgancu jsou cesti vojaci vnimani jako okupanti a onen "terorista " jako hrdina. A jednou mu mozna v Afganistanu postavi pomnik a deti se o nem budou ucit.

    "Vrazda na tyranu neni zlocinem, take ja schvaluji atentat...

    Lidsky odporny vyrok prejici nekomu smrt a to jeste z rukou podlidi , tedy teroristu ceskeho puvodu. Co s tim ?

    Tedy tri roky proti trestu smrti je docela pokrok, ale princip je stejny.
    JP
    June 18, 2015 v 20.35
    Vražda na tyranu?
    Bezpochyby zajímavé téma; ale to skutečně důležité a závažné není to, jakým způsobem rozhodne soud. V podstatě všechny soudy v liberálních demokraciích se musejí znovu a znovu potýkat s tím samým tématem - totiž s konfliktem mezi svobodou slova a mezi jejím zneužitím k propagaci (obecně formulováno) protizákonných názorů. A záleží vždy na zcela konkrétních okolnostech, na kterou stranu se v dané kauze přikloní miska vah spravedlnosti.

    Vzhledem k tomu, že M. Kesudis sice značně extrémním způsobem ventiloval své emoce, nicméně dost stěží by se v jeho výrocích nacházel nějaký konkrétní akt podpory terorismu, za normálních okolností by takový čin měl být ohodnocen nanejvýš (relativně nevelkou) pokutou. Alespoň německá justice by podle mých zkušeností rozhodla přibližně takovým způsobem; jak se zachová justice česká, ovšem těžko říci, ta leckdy dokáže překvapit nemálo nestandardními výroky.

    ---------------------------------

    Ale jak řečeno, tato ryze právní záležitost není na celé věci nejdůležitější. To co zde opravdu stojí za pozornost, je to, jak se zde v extrémní (a svým způsobem krystalické) podobě vyjevil fenomén vlastně zcela obvyklý: totiž to, jak jsou úsudky a názory ovládány emocemi, a to především holou nenávistí.

    A ta zcela zásadní otázka je: diskvalifikuje nenávist automaticky a v plném rozsahu pravdu?

    Pro názorné příklady nemusíme chodit daleko: i v nedávno proběhlých diskusích na DR ať o konfliktu Rusko-Ukrajina, ať o vysídlení/vyhnání Němců, či podobná témata - tady všude na sebe narážely zcela protichůdné pozice, za kterými velice mnohdy stály velmi vzbouřené emoce. A nic si nepředstírejme: mnohdy i holá nenávist. Nenávist k Němcům, nenávist k Rusům, nenávist k USA...

    A samozřejmě, každý z účastníků této diskuse byl sám v hloubi duše přesvědčen, že zrovna ten jeho vlastní postoj je naprosto správný a legitimní - i když je třeba spojený s emocemi. "Němce se patřilo právem vyhnat, protože..." "Rusům je zapotřebí zatnout tipec, protože..."

    Každý z nás má svá hluboce zakotvená vnitřní přesvědčení, která jsou nevyhnutelně spojena s intenzivními emocemi. Někdo tato svá přesvědčení dokáže navenek prezentovat více či méně umírněně a uměřeně; jiný to nedokáže, respektive se o to ani nesnaží.

    Ale teď tedy znovu ta základní otázka: je výrok nesený hněvem a nenávistí apriori a a b s o l u t n ě falešný?

    Většina z nás se asi sotva bude ztotožňovat s výrokem M. Kesudise, tak jak ho veřejně prezentoval. Ale: neměl nakonec i on přese všechno alespoň určitou část pravdy? Není to v každém případě objektivní stav, že nemalá část afghánské populace by se s obsahem (a dokonce i s formou) jeho výroku plně ztotožnila? Nejsou tam mezinárodní jednotky (včetně těch českých) nemalou částí obyvatelstva chápány jako okupanti, kterých je plně oprávněné se zbavit jakýmkoli způsobem?

    Takže, právě tohle jsou ty skutečně závažné, a sotva jednoznačně zodpověditelné otázky. Kde je hranice mezi nenávistí a oprávněným hněvem? Tuto hranici nemůže rozsoudit žádný pozemský soudce; snad měl pravdu Karel Čapek s tím, že některé věci lidské mravnosti může definitivně soudit a posoudit jedině Bůh.
    June 19, 2015 v 8.36
    hranice tolerance
    to že někteří bývají oslavováni a staví se jim sochy z nich ještě nedělá něco jiného - stejně tak z primitivní a morbidní vulgarity neuděláte spravedlivé rozhořčení
    netřeba to zas tu mimoprávní tolik komplikovat - ono se dá nízká nekulturnost docela dobře identifikovat. Horší je to s tou hranicí tolerance k těmto excesům
    Viz postih hajlování na veřejnosti....asi při tom nebudeme řešit úvahy zda neměl Hitler kus pravdy, že ?
    PM
    June 19, 2015 v 11.51
    A copak pan Konvička a jeho představený a jeho zaměstnavatel?
    Mohou v masových mediích, zaštítěni státní autoritou vysokoškolského pedagoga mírnyxdýrnyx "soukromě" ztělesňovat propagátory averze vůči demokratickému smýšlení?
    O deprivaci již beztak pokřiveného budějického studenstva nemluvě.
    To vše a více mohou, pokud si většina elity nadále vystačí s klausiánstvím .......................bych řekl.
    IH
    June 19, 2015 v 12.10
    Váha slov
    Nechci ve své reakci předjímat rozhodnutí soudu, nechci v něm ani hodnotit stávající právní úpravu. Vyjádřím pouze přesvědčení, že svoboda slova je zneužívána, a to především (ale nejen) bulvárními médii. Nevidím důvod, proč bychom měli něčí slovo brát na lehkou váhu nebo se smiřovat s šířením slovních průjmů, siláctví, nenávisti a neochoty přemýšlet a formulovat. Uvědomuji si, co lidí trpí zcela nezaviněně (např. i v Afghánistánu) a jiní v důsledku své drobné chyby (typu vstoupení do vozovky). Mám tedy za poněkud nadbytečné pardonovat zcela krajní bezohlednost, chvástavost, sebestřednost. Ve veřejném slovním projevu i v konání.
    June 19, 2015 v 12.14
    Ono je vůbec někdy problém oddělit od sebe veřejné a soukromé.
    "Primitivní a morbidní vulgarita" - bezpochyby, takovou je možno snadno identifikovat, a je možno se - právem - nad ní otřást hnusem; ale tato f o r m a projevu ještě sama o sobě nemusí být dostatečným kritériem pro posouzení (odsouzení) vlastního o b s a h u výpovědi.

    Anebo, jak zcela správně poukázal pan Petrasek, naprosto antihumánní postoje je možno vyjádřit i navenek relativně kultivovanou formou.

    -----------------------------------------------

    A co se toho týče, pane Dolejši, jestli nebudeme řešit, zda Hitler také neměl kus pravdy - tak tohle téma před nedávnem velice zajímavým způsobem otevřel jeden autor na DR (bohužel si teď nevybavím jeho jméno).

    V krátkosti: šlo mu o to, neupadat do myšlenkových stereotypů. A neustále znovu a znovu dokázat diferencovat, v nekonečné spleti lidského jednání znovu a znovu namáhavě posuzovat roli a hodnotu každého jednotlivého aktu.

    Prostě řečeno: kdyby Hitler neměl - objektivně - na své straně alespoň určitou část pravdy (ve smyslu sociální a dějinné reality), nikdy by nemohl na svou stranu získat tak velkou část německého národa.

    Taková velká hnutí v historii nevznikají jenom nějakou náhodou; nýbrž vyjadřují objektivní tendence. "Co je skutečné, je rozumné," napsal Hegel.
    MP
    June 20, 2015 v 11.51
    Josefovi poláčkovi
    Poloviční pravda je vždy celá lež. A nechte spát Hegela, ona ta věta měla dvě části, ta druhá říkala: "co je rozumné, je skutečné."
    A oboje to mohl pronést jen proto, že rozlišoval mezi "planou existenci" a "tím, co je skutečné".

    A jestli v této zemi může policie obžalovat člověka za soukromý výrok, který zjevně nenabádal k nenávisti vůči askriptivně vymezené skupině obyvatel, jestliže to snad dokonce soud neodložil, pak je potřeba jít o dvě generace před Hegela: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, je mi to odporné, ale budu vždy hájit vaše právo to říkat."
    Ono hájit právo někoho říkat něco, s čím téměř souhlasím, není až zase taková oběť, tolerance se testuje na výrocích odporných.

    Fakt, že se to děje v době, kdy prezident republiky a zdivočelý "dolní lid" (čti lůza) hlásají kulturní a snad i genetickou méněcennost věřících jednoho ze světových náboženství, je pouhá třešnička na nechutném dortu českých poěrů.
    Pane Profante, že ten Hegelův výrok sestával ze dvou částí, je mi do jisté míry známo. I jeho rozlišování různých forem jsoucího. A skutečně nevím, proč bych Hegela "měl nechat spát"; naopak, v mnohých aspektech se mi jeví stále ještě velice aktuální.

    A naprosto nepochopitelné je mi už to, z jakých motivů a na základě jakých myšlenkových pochodů zde dovozujete cosi o "lži".
    + Další komentáře